Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 710 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako vlastník osobního vozidla RZ , SPZ, , se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 neměl v období od 20. 11. 2024 do 20. 8. 2025 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidel, tzv. povinné ručení. Pokud jde o výši žalované částky, žalobkyně uvedla, že se skládá ze základu příspěvku v částce 17 810 Kč (denní sazba příspěvku 65 Kč vynásobená počtem 274 dní, kdy nebylo vozidlo pojištěno) a nákladů na uplatnění tohoto nároku ve výši 300 Kč v podobě poplatku spojeného s vymáháním pohledávky podle § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále také zákona o pojištění odpovědnosti).2. Rozhodnuto bylo bez jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, jelikož žalobkyně s postupem podle § 115a o. s. ř. souhlasila a žalovaný na výzvu soudu nevyjádřil svůj nesouhlas s takovým postupem, čímž se jeho souhlas podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal.3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisy ze dne 13. 3. 2025, 11. 6. 2025 a 11. 9. 2025 k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel podle § 45 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu ve výši 17 810 Kč, a to za období od 20. 11. 2024 do 20. 8. 2025 (tj. za celkem 274 dní po 65 Kč/den) a nákladů na uplatnění ve výši 3*300 Kč. Současně žalobkyně v těchto dopisech informovala žalovaného o tom, že z centrálního registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem výše citovaného vozidla, které nemělo v příslušném období uzavřeno povinné ručení odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně taktéž vyrozuměla žalovaného o povinnosti uhradit dlužnou částku ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy.4. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žalovanému, který v označeném období provozoval vozidlo bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, vznikla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek podle § 2 odst. 1 písm. l) vyhlášky č. 205/1999 Sb. a § 5 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 69/2024 Sb. ve spojení § 45 odst. 2 z. č. 30/2024 Sb. ve výši 65 Kč denně tedy 17 810 Kč za 274 dní. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni nejen tento zákonný příspěvek, ale i požadované náklady na uplatnění pohledávky ve výši 3*300 Kč, na jejichž zaplacení má žalobkyně nárok podle § 2a téže vyhlášky, které je příslušenstvím primární pohledávky v souladu s § 513 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a také zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 513/2013 Sb., neboť žalovaný se nezaplacením zákonného příspěvku ve stanovené lhůtě dostal do prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena obecná třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou advokáta určenou dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a to za tři úkony právní služby po 400 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) a v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč, celkem 2 615 Kč.