Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 9. 3. 2026 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 26 215,16 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 15. 9. 2020 žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, kdy nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (dále jen „VOP“). Na základě uvedených smluv žalobkyně dodávala žalované elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, vedeného pod EAN , Anonymizováno, : , Anonymizováno, , žalovaná elektřinu odebírala. Žalobkyně provedla vyúčtování poskytnutých služeb a uhrazených záloh žalovanou za období od 27. 4. 2022 do 26. 4. 2023, kdy vyúčtování skončilo nedoplatkem ve výši 15 114,75 Kč. Splatnost dlužné částky byla stanovena na 16. 5. 2023. Za období od 27. 4. 2023 do 1. 11. 2023 vyúčtování skončilo nedoplatkem ve výši 9 472,91 Kč. Splatnost dlužné částky byla stanovena na 20. 11. 2023. Žalobkyně dne 3. 11. 2023 provedla odpojení elektřiny v odběrném místě, za což si účtuje poplatek ve výši 907,50 Kč. Splatnost tohoto poplatku byla stanovena na 20. 11. 2023. Žalovaná shora uvedené částky neuhradila, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne 26. 2. 2026.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. V daném případě soud postupoval dle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně již v podané žalobě projevila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, pokud jde o žalovanou, tak se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 o. s. ř. její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.4. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, provedl soud ve věci k důkazu pouze listiny, které předložila žalobkyně. Smlouvou ze dne 15. 9. 2020 označenou jako smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny č. , hodnota, , jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně, má soud za prokázané, že se uvedenou smlouvou žalobkyně zavázala dodávat elektřinu do výše uvedeného odběrného místa a žalovaná uhradit řádně a včas žalobkyni cenu elektřiny a související služby. Žalobkyně provedla vyúčtování poskytnutých služeb a uhrazených záloh žalovanou č. , hodnota, za období od 27. 4. 2022 do 26. 4. 2023, kdy vyúčtování skončilo nedoplatkem ve výši 15 114,75 Kč (22 414,75Kč za spotřebovanou elektřinu – 7 300Kč na zaplacených zálohách žalovanou). Splatnost dlužné částky byla stanovena na 16. 5. 2023. Za období od 27. 4. 2023 do 1. 11. 2023 vyúčtování č. , hodnota, skončilo nedoplatkem ve výši 9 472,91 Kč (když žalovanou nebyly uhrazeny žádné zálohy). Splatnost dlužné částky byla stanovena na 20. 11. 2023. Žalobkyně dne 3. 11. 2023 provedla odpojení elektřiny v odběrném místě, za což si účtuje poplatek ve výši 907,50 Kč vyúčtováním č. , hodnota, . Splatnost tohoto poplatku byla stanovena na 20. 11. 2023. O správnosti výpočtu ceny za služby dodávky elektřiny a započtení uhrazených záloh nemá soud důvod pochybovat. Žalobkyně vyzvala žalovanou upomínkou č. , hodnota, ze dne 24.3.2023 k úhradě dlužných záloh ze měsíce leden až březen roku 2023, upomínkou č. , hodnota, ze dne 24. 7. 2023 k úhradě částky ve výši 15 114,75 Kč (viz výše) a dvou záloh za měsíce květen a červen roku 2023. Žalobkyně dopisem č. , hodnota, ze dne 10. 10. 2023 odstoupila od výše uvedené smlouvy z důvodu nehrazení plateb žalovanou (zálohy a vyúčtování). Následně ještě prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek dopisem ze dne 26.2.2026. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná z tohoto titulu ničeho neuhradila, a bylo případně na žalované, aby tvrdila a prokázala opak.5. Podle ust. § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů se smlouvou o dodávce elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.6. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. Mezi žalobcem a žalovanou byla tedy platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu shora citovaného ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením § 2079 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaná nesplnila svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázala. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených vyúčtování. Soud posoudil žalobu žalobkyně co do těchto částek jako zcela důvodnou. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně žalobkyní požadovaného příslušenství, úroku z prodlení.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 864 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 049 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 215,16 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.9. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu, kdy žalované bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.