Okresní soud Plzeň-město 21 C 52/2026-54 – Náklady řízení

Žalobkyně se po žalovaném u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 14 000 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, .) a žalovaným byla dne 7. 5. 2024 prostřednictvím elektronických prostředků uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 14 000 Kč (7 000Kč dne 7. 5. 2024 a 7 000Kč dne 7. 5. 2024) na jím sdělený účet č. , č. účtu, . Žalovaný však poskytnutý úvěr nevrátil, a to ani přes zaslané upomínky. Právní předchůdce žalobkyně úvěr v souladu se smluvními podmínkami zesplatnil k datu 12. 8. 2024 a od 13. 8. 2024 je žalovaný v prodlení.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k nařízenému ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán. Žalobkyně se z účasti na nařízeném jednání omluvila.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný tuto uzavřeli dne 7. 5. 2024 s možností opakovaného čerpání. Na jejím základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, částku až ve výši 15 930Kč Kč (úvěrový limit). Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit poskytnuté peněžní prostředky s ročním úrokem ve výši 457,50 % (RPSN pak činila 4678,99 %). Úvěr měl být splácen ve 12 ti měsíčních splátkách. Potvrzením o provedené platbě ze dne 7. 5. 2024 bylo prokázáno, že žalovanému na jím uvedený účet byla poskytnuta dvakrát částka 7 000Kč. Součástí shora uvedené smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky. Totožnost žalovaného byla ověřena zasláním fotokopie jeho občanského průkazu. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 3. 11. 2025, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 21. 11. 2025, stejného dne byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou. Oba dokumenty byly podány žalobkyní k poštovní přepravě dne 25. 11. 2025. Ze sdělení banky žalovaného soud zjistil, že účet , č. účtu, je veden ve prospěch žalovaného, a že byla v jeho prospěch dne 9. 5. 2024 připsána částka 2 x 7 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, ale toliko v obecné rovině, kdy vyšla toliko z údajů jí žalovaným sdělených, které nijak neověřovala. Pokud se žalobkyně z nařízeného jednání omluvila, připravila se o možnost poučení soudu k této skutečnosti, kdy soud nemá prokázáno, že by řádně úvěruschopnost žalovaného posoudila.4. Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. Podle § 588 o. z. je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu, pokud to smysl či účel zákona vyžaduje. Právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ust. § 588, občanského zákoníku je neplatné absolutně.7. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. Pokud věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovanými bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Soud s ohledem na neoddělitelnost ujednání o výši úroků od zbývajících ujednání smlouvy o úvěru, posoudil jako absolutně neplatnou celou smlouvu o spotřebitelském úvěru.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Soud po právním zhodnocení shora uvedeného skutkového stavu dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, a to za prvé pro neprověření úvěruschopnosti žalovaného v rámci uzavírání smlouvy s právním předchůdcem žalobkyně. Dle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Právní předchůdce na posouzení úvěruchopnosti zcela rezignoval. Druhým důvodem neplatnosti smlouvy je její zjevný rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně tak nebyla uzavřena ani z tohoto důvodu platně, ač se žalobkyně žalobou domáhá zaplacení toliko částky představující bezdůvodné obohacení žalovaného. Absolutní neplatnost smlouvy v tomto případě pak plyne z výše úroků, které byly mezi účastníky ujednány, kdy RPSN uvedená ve smlouvě činí 4678,99 %, což je více než tisícinásobek úrokových sazeb běžně sjednávaných v daném období pro takový typ úvěru. Žalobou uplatněný nárok žalobkyně je tak sice důvodný, ale to pokud jde o částku 14 000 Kč, představující nesplacenou část jistiny žalovaným (jeho bezdůvodné obohacení), kterého se mu v podobě obdrženého a nevráceného plnění dostalo, a to ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Jelikož žalovaný obdržel shora uvedenou částku bez právního důvodu a dosud ničeho nevrátil, je povinen žalobkyni jako právnímu nástupci původního věřitele tuto uhradit a to spolu s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že k prodlení žalovaného mohlo dojít až v návaznosti na výzvu žalobkyně k vrácení prostředků, která proběhla dopisem ze dne 21. 11. 2025, do dispozice žalovaného se tento mohl dostat nejdříve dne 28. 11 .2025 a ve výzvě byla stanovena lhůta k plnění v délce tří dnů, byl žalovaný povinen žalobkyni částku vrátit do 1. 12 .2025, a od 2. 12. 2025 je tak v prodlení. Ve zbytku požadovaného příslušenství tedy za dobu od 13.8.2024 do 1.12.2025 v sazbě 12,75 % a dále v rozdílu úrokových sazeb (12,75 %-11,5 %) za dobu od 2. 12. 2025 do zaplacení, vše z částky 14 000Kč, musela být žaloba zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná toliko v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 815 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.O lhůtách k plnění z tohoto rozsudku bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když byly stanoveny jako běžné třídenní.