Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 13. 3. 2026 se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 531 831,31Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci spolu uzavřeli dne 15. 4. 2019 rámcovou smlouvu č. , hodnota, v souladu s Obchodními podmínkami žalobkyně. Na základě této byl žalované aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dne 4. 5. 2023 uzavřeli účastníci Dodatek č. , hodnota, k této smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala o úvěr ve výši 60 000 Kč (smlouva o úvěru č. , IBAN, ). Stejného dne na podkladu tohoto dodatku byla vyplacena na běžný účet žalované shora uvedená částka. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalované v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Žalovaná se smluvně zavázala splácet úvěr měsíčně částkou výši 1 076 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 7,9 % p. a., a to vždy k 18. dni měsíce počínaje 18. 6. 2023 s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 18. 4. 2029. Splátky od 18. 6. 2023 do 18. 11. 2025 byly splaceny. Počínaje splátkou ke dni 8. 12. 2025 žalovaná již splátky nehradila. Žalobkyně tak v souladu se smlouvou a obchodními podmínkami smlouvu ukončil k datu 8. 12. 2025. Ke dni zesplatnění byla dlužná částka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 37 746,50 Kč a nesplaceným smluvním úrokem 163,40 Kč. Po zesplatnění úvěru uhradila žalovaná dne 2. 3. 2026 částku ve výši 922,92 Kč, kterou si žalobkyně započetla na úhradu dlužné jistiny. Předžalobní výzvou ze dne 8. 12. 2025 byla žalovaná naposledy upomínána k úhradě dlužné částky. Žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni dne 30. 12. 2025 písemně uznala co do jeho důvodu i výše.Na podkladě shora uvedené rámcové smlouvy uzavřeli účastníci Dodatek č. , hodnota, k této, jehož podpisem žalovaná požádala o úvěr ve výši 181 947 Kč (smlouva o úvěru č. , IBAN, ). Úvěr byl dne 2. 11. 2023 schválen a ve shora uvedené výši vyplacen na běžný účet žalované. I v tomto případě provedla žalobkyně vyhodnocení úvěruschopnosti žalované dle ZoSÚ. Žalovaná se ve smlouvě zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách výši 3 175 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 16,9 % p. a., a to vždy k 18. dni měsíce počínaje dnem 18. 12. 2023 s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 18. 11. 2033. Splátky od 05. 12. 2023 do 5. 10. 2025 byly splaceny. Na splátku dne 5. 11. 2025 bylo ze strany žalované dne 8. 12. 2025 zaplaceno pouze 175 Kč, přičemž tuto částku si žalobkyně započetla na úhradu jistiny. Následně již nebyly splátky ze strany žalované hrazeny řádně a včas. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovanou přistoupila žalobkyně v souladu s ujednáním smlouvy k zesplatnění celého úvěru dne 8. 12. 2025. Ke dni zesplatnění byla dlužná částka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 165 651,96 Kč a nesplaceným smluvním úrokem ve výši 4 900,55 Kč. Po zesplatnění úvěru uhradila žalovaná dne 24. 1. 2026 částku ve výši 2 000 Kč, kterou si žalobkyně započetla na úhradu dlužné jistiny částí ve výši 619,82 Kč a částí ve výši 1 380,18 Kč na úhradu úroku splátky ze dne 5. 11. 2025. Dále po zesplatnění úvěru uhradila žalovaná dne 25. 1. 2026 částku ve výši 1 000 Kč, kterou si žalobkyně započetla na úhradu úroku splátky ze dne 5. 11. 2025. Dále po zesplatnění uhradila žalovaná dne 31. 1. 2026 částku ve výši 3 175 Kč, kterou si žalobkyně započetla na úhradu dlužné jistiny částí ve výši 882,64 Kč a částí ve výši 2 292,36 Kč na úhradu úroku splátky ze dne 5. 12. 2025. Dluh žalované po shora uvedených zápočtech tak činí na jistině částku ve výši 164 149,50 Kč a na nesplaceném smluvním úroku z úvěru částku ve výši 228,01 Kč. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky naposledy předžalobní výzvou. Žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni taktéž dne 30. 12. 2025 písemně uznala co do jeho důvodu i výše.Na podkladě shora uvedené rámcové smlouvy uzavřeli účastníci dne 5. 12. 2023 Dodatek č. , hodnota, k této, jehož podpisem žalovaná požádala o úvěr ve výši 376 204 Kč (smlouva o úvěru č. , IBAN, ). Úvěr byl žalobkyní schválen a ve shora uvedené výši vyplacen dne 5. 12. 2023 na běžný účet žalované. I v tomto případě provedla žalobkyně vyhodnocení úvěruschopnosti žalované dle ZoSÚ. Žalovaná se ve smlouvě zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách výši 5 270 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 11,4 % p. a., a to vždy k 5. dni měsíce počínaje dnem 5. 1. 2024 s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 5. 12. 2033. Splátky od 5. 1. 2024 do 5. 10. 2025 byly splaceny. Na splátku dne 5. 11. 2025 bylo ze strany žalované dne 8. 12. 2025 zaplaceno pouze 270 Kč, přičemž tuto částku si žalobkyně započetla na úhradu jistiny. Počínaje splátkou ke dni 5. 11. 2025 tedy nebyly splátky ze strany žalované uhrazeny řádně a včas. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovanou přistoupila žalobkyně v souladu se smlouvou ke zesplatnění celého úvěru dne 8. 12. 2025. K tomuto datu byla dlužná částka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 334 764,13 Kč a nesplaceným smluvním úrokem ve výši 6 674,11 Kč. Po zesplatnění úvěru uhradila žalovaná dne 31. 1. 2026 částku ve výši 5 000 Kč, kterou si žalobkyně započetla na úhradu dlužné jistiny částí ve výši 1 756,14 Kč a částí ve výši 3 243,86 Kč na úhradu úroku splátky ze dne 5. 11. 2025. Dále po zesplatnění úvěru uhradila žalovaná dne 31. 1. 2026 částku ve výši 525 Kč, kterou si žalobkyně započetla na úhradu dlužné jistiny. Dále po zesplatnění úvěru uhradila žalovaná dne 2. 3. 2026 částku ve výši 4 745 Kč, kterou si žalobkyně započetla na úhradu části jistiny ve výši 1 624,76 Kč a částí ve výši 3 120,24 Kč na úhradu úroku splátky ze dne 5. 12. 2025. Výše dluhu žalované je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 330 858,23 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru ve výši 310,01 Kč. Žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni dne 30. 12. 2025 písemně uznala co do jeho důvodu i výše.Na podkladě shora uvedené rámcové smlouvy uzavřeli účastníci dne 28. 2. 2020 Dodatek č. , hodnota, k této, jehož podpisem žalovaná požádala o poskytnutí kontokorentu ve výši 10 000 Kč. Kontokorent (úvěr) byl žalobkyní schválen dne 28. 2. 2020 a žalované bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. , č. účtu, . I v tomto případě provedla žalobkyně vyhodnocení úvěruschopnosti žalované dle ZoSÚ. Nedílnou součástí smlouvy o poskytnutí kontokorentu byly Podmínky pro poskytnutí kontokorentu. Žalovaná porušila podmínky poskytnutí kontokorentu, když tento řádně nesplácela, a tento jí byl žalobkyní zablokován a úvěr jí poskytnutý zesplatněn k datu 8. 12. 2025. K tomuto dni činila dlužná částka 6 032,08 Kč a nesplacený smluvním úrok z kontokorentu 321,25 Kč. Žalovaná i v tomto případě svůj dluh vůči žalobkyni dne 30. 12. 2025 písemně uznala co do jeho důvodu i výše.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Žalobkyně svým podáním ze dne 2. 7. 2026 doplněným při ústním jednání vzala žalobu, co do částky 35 200Kč s příslušenstvím zpět, neboť žalovaná po podání žaloby tuto uhradila (ve dnech 20. 5. 2026 částku 11 7000Kč, 21. 5. 2026 částku 100Kč, 30. 6. 2026 částku 11 7000Kč a 31. 3. 2026 částku 11 700Kč). Soud tak postupoval dle ustanovení § 96 odst. 1, 2, 3 a 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a řízení v tomto rozsahu výrokem I. tohoto rozsudku zastavil.Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který plně koresponduje s tvrzeními žalobkyně uvedenými výše. Účastníci spolu uzavřeli dne 15. 4. 2019 rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě této byl žalované aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Žalovaná pak ve 4 případech požádala o poskytnutí úvěru, a to dodatky k této smlouvě č. , hodnota, (kontokorent), č. , hodnota, (Smlouva o úvěru č. , IBAN, ), č. , hodnota, (Smlouva o úvěru č. , IBAN, ) a č. , hodnota, (Smlouva o úvěru č. , IBAN, ). Tyto smlouvy se pak řídily obchodními podmínkami a podmínkami pro používání úvěru a kontokorentu žalobkyně. Součástí smluv byly i splátkové kalendáře (vše podrobně výše). Dle dokladů o načerpání úvěrů, žalovaná skutečně úvěry na svůj bankovní účet zřízený rámcovou smlouvou čerpala. Dle přehledů plateb k jednotlivým úvěrům a mimořádného výpisu z běžného účtu žalované je patrné, jak žalovaná tyto splácela, tedy v souladu s tím, co je tvrzeno žalobkyní výše. Následně však tyto přestala splácet a došlo ve všech 4 případech k zesplatnění, o čemž byla žalovaná informována zesplatňujícími dopisy. V uznání dluhu ze dne 30. 12. 2025 žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni ve shora uvedené výši (tedy ke každému ze 4 úvěrů) uznala co do důvodu i výše. Žalovaná byla o zaplacení svého dluhu opakovaně vyzývána. A vyjma již výše zmíněných plateb po podání žaloby ničeho dalšího na svůj dluh neuhradila, bylo případně na ní, aby v řízení tvrdila a prokazovala opak, což se však vzhledem k její pasivitě nestalo.Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ustanovení § 2053 občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba (po jejím omezení) byla podána důvodně. Žalobkyně s žalovanou uzavřely postupně platně čtyři úvěrové smlouvy ve smyslu ustanovení § 2 a následujících zákona č. 257/2016 Sb. ve spojením s ustanovením § 2395 a následujících občanského zákoníku, s jasně stanovenými podmínkami splácení a též podmínkami v případě porušení této povinnosti žalovanou. Bylo prokázáno, že žalobkyně skutečně žalované předmětné finanční prostředky poskytla, ale žalovaná povinnostem ani jedné ze smluv nedostála, když přestala plnit splátkový kalendář. Dle smluvních ujednání tak byla žalobkyně oprávněna úvěry zesplatnit, a požadovat po žalované jejich okamžitou úhradu, což také učinila. Soud jí tak uložil tuto povinnost tímto rozhodnutím, a vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení, žalobkyně má právo nejen na úhradu dosud neuhrazené jistiny úvěru, ale i na smluvní úrok a taktéž úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku v sazbě odpovídající § 2 vládního nařízení 351/2013 Sb. Nad rámec výše uvedeného pak soud uvádí, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, když vycházela z jí sdělených informací, kdy tyto porovnávala s informacemi jí známými. O příjmu a výdajích žalované pak měla detailní přehled, neboť této mzda chodila na účet jí vedený. To že žalovaná byla v době poskytnutí úvěrů tyto schopna splácet, je pak nejvíce patrné z toho, že žalovaná všechny úvěry řádně splácela od jejich poskytnutí (rok 2020 a 2023) až do měsíce října roku 2025, tedy více než dva roky.O náhradě nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku) rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 24 832 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku zaplaceného žalobkyní v částce 26 592 Kč od kterého byla odečtena část, která byla žalobkyni vrácena (viz dále) ve výši 1 760 Kč.Výrok IV. tohoto rozsudku je pak odůvodněn ustanovením § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, když žalobkyně vzala žalobu v průběhu řízení částečně zpět, a to o částku 35 200 Kč, kdy tomu odpovídající část soudního poplatku byla žalobkyni vrácena.O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když byly ve všech případech určeny jako běžné třídenní.