Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 31 998 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 4 715 Kč od 23. 7. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 27 283 Kč od 1. 4. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalované dodávala na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 12. 2. 2024 do odběrného místa , adresa, , elektřinu, kterou žalovaná odebírala. Cenu smluvní strany dohodly určeným ceníkem žalobkyně, platným pro dané fakturační období. Součástí smlouvy byly platné obchodní podmínky. Žalobkyně vystavila dne 8. 7. 2025 za odebranou elektřinu v období od 13. 3. 2025 do 2. 7. 2025 fakturu č. , hodnota, na částku 4 715 Kč. Dále žalobkyně vystavila dne 17. 3. 2025 za odebranou elektřinu v období od 3. 4. 2024 do 12. 3. 2025 fakturu č. , hodnota, na částku 27 283 Kč. Ani přes výzvu ze dne 13. 10. 2025 žalovaná svoji povinnost nesplnila a dlužnou částku žalobkyni nezaplatila. Vedle dlužné částky žalobkyně nárokovala i zaplacení úroků z prodlení v zákonné sazbě.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v registru obyvatel a na další soudem zjištěné adresy. Podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Účastníci uzavřeli dne 12. 2. 2024 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu žalovanému do odběrného místa , adresa, . Žalovaná se zavázala za odebranou elektřinu platit ceny stanovené v aktuálním ceníku žalobkyně za příslušné období. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou – 24 měsíců od data účinnosti smlouvy s možností automatického prodloužení o 1 rok (zmíněná smlouva včetně souhlasu a informací, obchodní podmínky, ceníky). Žalobkyně žalované vyúčtovala dodávku elektřiny za období od 3. 4. 2025 do 12. 3. 2025 fakturou ze dne 17. 3. 2025 částkou 27 283 Kč, splatnou dne 31. 3. 2025. Dále žalobkyně žalované vyúčtovala dodávku elektřiny za období od 13. 3. 2025 do 2. 7. 2025 fakturou ze dne 8. 7. 2025 částkou 4 715 Kč, splatnou dne 22. 7. 2025 (řádná faktura za elektřinu č. , hodnota, , mimořádná faktura za elektřinu č. , hodnota, včetně příloh k faktuře). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu dopisy ze dne 13. 10. 2025 (předžalobní výzva z uvedeného dne včetně podacího lístku). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná dlužnou částku žalobkyni zaplatila.4. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.5. Vztah mezi účastníky soud právně posoudil s přihlédnutím k ust. § 50 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, který svým obsahem odpovídá kupní smlouvě dle § 2079 a násl. o.z. Protože žalovaná svoji povinnost vůči žalobkyni nesplnila, když nezaplatila za odebranou elektřinu, jež jí žalobkyně řádně dodala, soud jí tuto povinnost uložil ve výroku I. tohoto rozsudku. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 o.z., právo vedle plnění i na přiznání úroku z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (§ 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Žalobkyni byl proto přiznán i úrok z prodlení v zákonné sazbě ode dne počátku prodlení s úhradou výše specifikovaných faktur tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud tedy žalobě zcela vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako běžnou třídenní.6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. a s ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 280 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) za 2 a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k plnění) á 700 Kč a náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby á 100 Kč dle ust. § 14b odst. 6 písm. a) AT. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 430,50 Kč. Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v zaokrouhlené výši 3 761 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.7. Zástupce žalobkyně sice požadoval přiznání náhrady nákladů řízení v souladu s § 6 odst. 1, § 7 AT, nicméně v daném případě jsou splněny všechny podmínky kladené v ustanovení § 14b AT, proto bylo na místě ohledně náhrady nákladů řízení rozhodnout ve smyslu tohoto ustanovení. Není přitom rozhodné, zda stejnou žalobkyni zastupuje více právních zástupců, když ze žalobního návrhu je zcela zřejmé, že dochází toliko k obměnám generálií žalované osoby a dále některých specifických údajů jako např. datum uzavření smlouvy, označení odběrného místa, specifikace vyúčtování (daňových dokladů - faktur) včetně vyčíslení dlužných částek, dat splatnosti a uvedení období, za nějž bylo účtováno a podobně.