Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 21. 4. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 14 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne , datum, Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč, který byl ve prospěch žalovaného vyplacen. Úroky úvěru měly být žalovaným hrazeny v měsíčních splátkách ve výši 2 100 Kč, žalovaný však splátkový kalendář nedodržel a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne , datum, . Z důvodu byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky, avšak žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně tak v souladu se smluvním ujednáním úvěr zesplatnila. Žalobkyně tak po žalovaném požadovala uhrazení jistiny ve výši 14 000 Kč, dále náklady na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za zaslané dvě upomínky. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kdy uvedla, že úvěruschopnost posoudila na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních závazků, když si od žalovaného vyžádala doklady totožnosti a kompletní výpis z bankovního účtu za poslední tři kalendářní měsíce. Uvedla, že žalovaný žádné námitky proti vyhodnocení jeho bonity nevznesl. Žalobkyně dále posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr výpisem z insolvenčního rejstříku, výpisem z databáze odcizených dokladů, výpisem z centrální evidence exekucí a výpisem z registru SOLUS. Žalobkyně pak dospěla k závěru, že žalovaný si může dovolit splácet nové závazky až do výše 3 379 Kč, aniž by byla dotčena jeho současná životní úroveň, na bankovním účtu byl nalezen příjem 24 237 Kč, náklady domácnosti 5 926 Kč a finanční závazky 235 Kč. Příjem prohlášení spotřebitelem pak byl 19 035 Kč, ze kterého žalobkyně vycházela. Žalobkyně dále vycházela z výše nákladů na bydlení ve výši 5 200 Kč dle prohlášení žalovaného, nákladů na potraviny a běžné zboží domácnosti ve výši 4 956 Kč, vycházela z údajů z bankovního účtu žalovaného, hodnotu finančních závazků pak vyhodnotila ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně dále sdělila, že žalovaný uhradil celkem deset splátek ve výši 2 100 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne , datum, .3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.4. Soud ve věci nařídil jednání, z jehož účasti se obě strany omluvily. Soud tak jednal v jejich nepřítomnosti.5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 14 000 Kč, kdy zápůjční úroková sazba činila 15 % měsíčně, RPSN bylo uvedeno ve výši 436 %. Žalovaný se zavázal splatit celý úvěr a taktéž úrok v celkové výši 25 200 Kč, celkem tak 39 200 Kč, a to formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 100 Kč. S ohledem na níže uvedené závěry o absolutní neplatnosti této smlouvy soud nepovažoval za významné se zabývat dalšími ujednáními z této smlouvy. Ze základních informací o spotřebiteli soud zjistil, že žalovaný uvedl, že má základní vzdělání, bylo zjištěno, že identifikační doklady žalovaného nejsou ztracené ani odcizené, žalovaný se nenacházel v procesu insolvence ani proti němu nebyla vedena aktivní exekuce, kdy bylo vyhodnoceno, že spotřebitel má dle systému SOLUS výbornou platební morálku. Dále bylo uvedeno, že příjem prohlášený spotřebitelem byl ve výši 50 000 Kč, přičemž příjem nalezený na bankovním účtu byl 40 000 Kč. Kompletní zdroje příjmů byly zjištěny ve výši 19 035 Kč, náklady na bydlení ve výši 5 200 Kč, výsledné náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti 4 956 Kč, finanční závazky žalovaného pak byly uvedeny ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně soudu předložila bankovní historii žalovaného, když se jednalo o výpis z účtu za období od červenec 2024 do leden 2025. Soud z těchto listin zjistil, že pravidelný příjem žalovaného byl od ČSSZ, kdy z tohoto výpisu soud dále zjistil, že žalovaný poměrně intenzivně čerpal další úvěrové prostředky od společnosti , právnická osoba, ., kdy dále se objevily ve výpisu z účtu i příjmy od dalších poskytovatelů úvěrů (, právnická osoba, , , jméno FO, , právnická osoba, …). Dále soud konstatuje, že z účtu vyplynulo, že opakovaně docházelo k převodům na účet v řádě 100 Kč až několika tisíc korun od třetí osoby , jméno FO, , což může indikovat, že běžné výdaje nebyly kryty pouze pravidelným příjmem. Dále soud nemohl opomenout to, že z účtu odcházely i vysoké platby na stále stejný účet, což může nasvědčovat o existenci dalších významných závazků.6. Z internetového bankovnictví soud zjistil, že žalovanému byla částka 14 000 Kč dne , datum, zaslána. Z upomínky ze dne , datum, a , datum, soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky. K úhradě dlužné částky byl dále žalovaný vyzýván předžalobní upomínkou ze dne , datum, . Ze sdělení , Anonymizováno, , Anonymizováno, soud zjistil, že dne , datum, byla na účet žalovaného připsána částka 14 000 Kč.7. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.9. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, neboť tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Po právní zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Po posouzení předmětné smlouvy, soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutné nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, a to s ohledem na ujednání o úroku, kdy sjednaný úrok dle konstantní judikatury musí být přiměřený s tím, že nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho ujednání sjednání obvyklou, stanovenou zejména k přihlédnutím nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěru či půjček. V daném případě je zřejmé, že úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % měsíčně, kdy i při respektování smluvní volnosti účastníků je nutné konstatovat významnou nerovnováhu v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Je pravdou, že lze tolerovat u nebankovních institucí vyšší úrokovou sazbu, avšak pokud bylo zjištěno, že dle časové řady ARAD byla nejvyšší kontokorentní sazba v daném období 24,24 % p. a. a sjednaná úroková sazba činila 180 % p. a., pak je nutno dospět k závěru, že vysoce překračuje tolerovaný rozdíl. Navíc je zcela jisté s ohledem na formulářový typ smlouvy, že žalobkyně by předmětnou částku žalovanému zcela jistě neposkytla, pokud by žalovaný nepřistoupil na její podmínky. Soud by tak posoudil nárok žalobkyně jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, avšak pokud z průběhu dokazování vyplynulo, že žalovaný uhradil částku 21 000 Kč a ze strany žalobkyně byla poskytnuta částka 14 000 Kč, pak je zcela zjevné, že na straně žalovaného bezdůvodnému obohacení dojít nemohlo. Soud tak žalobu jako nedůvodnou zamítl.11. Pro úplnost soud uvádí, že nelze přehlédnout k tomu, že žalovaný hradil z počátku úvěr řádně a včas, kdy uhradil celkem deset splátek po 2 100 Kč, což vedlo soud k závěru, že v době poskytnutí úvěru byl žalovaný osobou schopnou úvěr splácet.12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Úspěšný žalovaný (soud vycházel i z požadovaného příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku) by měl právo na náklady, které účelně vynaložil, vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno, že by žalovanému nějaké náklady vznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.13. O lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.