30 C 10/2026-61 – Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 93 061,75 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 79 133,30 Kč od 2. 12. 2023 do zaplacení a nahradit jí náklady řízení. Svůj nárok odvozovala ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., jejíž pohledávka byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni. Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s počátečním úvěrovým limitem 80 000 Kč, přičemž žalovaný bezprostředně po uzavření smlouvy dne , datum, vyčerpal celý úvěrový limit převodem na svůj běžný účet. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v minimálních měsíčních splátkách ve výši 2 960 Kč, zahrnujících jistinu, úrok ve výši 29,9 % ročně i sjednané pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr. Uhradil pouze první splátku ve výši 2 960 Kč dne , datum, , která byla započtena na pojistné ve výši 530,16 Kč, úroky ve výši 1 563,14 Kč a jistinu ve výši 866,70 Kč, další splátky již neuhradil. Pro prodlení žalovaného trvající déle než tři měsíce původní věřitel dopisem ze dne , datum, od smlouvy odstoupil, čímž se stal ke dni 1. 12. 2023 splatným celý zůstatek dluhu. Žalobkyně uplatnila vedle dlužné jistiny ve výši 79 133,30 Kč rovněž poplatky za dvě písemné upomínky v celkové výši 1 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč sjednanou pro případ ukončení smlouvy z důvodu prodlení, dlužné pojistné ve výši 3 384,52 Kč za období od , datum, do , datum, a smluvní úrok z úvěru ve výši 8 043,93 Kč vypočtený z dlužné jistiny za období od , datum, do , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, přičemž z předložených listin (smlouva o postoupení pohledávek s přílohou, oznámení o postoupení pohledávky, smlouva o spotřebitelském úvěru, sazebník, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, rozklad splátek – výpis, odstoupení od smlouvy, podací arch k odstoupení, předžalobní výzva ze dne , datum, , zpráva o posouzení úvěruschopnosti, kopie průkazu o povolení k trvalému pobytu žalovaného, výpis z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíc březen 2023 a záznam o odchozí úhradě z účtu společnosti COFIDIS ze dne , datum, ) zjistil skutečnosti, které odpovídají tvrzením žalobkyně, proti nimž žalovaný neuplatnil žádnou obranu.4. Z listinných důkazů (zpráva o posouzení úvěruschopnosti, kopie průkazu o povolení k trvalému pobytu žalovaného, výpis z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíc březen 2023) soud dospěl k závěru, že původní věřitel řádně provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Společnost , právnická osoba, . před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím průkazu o povolení k trvalému pobytu č. , Anonymizováno, , provedla interní analýzu klientských údajů podle svého rozhodovacího modelu a současně prověřila žalovaného v registrech SOLUS a CRIF, přičemž negativní výsledek v některém z těchto registrů by vedl k zamítnutí žádosti o úvěr. Součástí posouzení byly rovněž informace sdělené žalovaným při sjednání smlouvy, podle nichž jeho čistý měsíční příjem činil 29 399 Kč. Tyto údaje byly ověřeny výpisem z běžného účtu žalovaného, z něhož soud zjistil pravidelný příjem od zaměstnavatele , právnická osoba, ve výši 29 399 Kč měsíčně a současně splátky dalších úvěrových závazků ve výši 16 129,24 Kč měsíčně. Rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného činil 13 269,76 Kč, přičemž minimální měsíční splátka sjednaného úvěru včetně pojistného činila 2 960 Kč. Původní věřitel proto vyhodnotil disponibilní příjem žalovaného jako dostatečný pro řádné splácení poskytovaného úvěru a žádost o úvěr schválil. Na základě těchto skutečností soud uzavírá, že společnost , právnická osoba, . před poskytnutím úvěru postupovala s náležitou odbornou péčí a úvěruschopnost žalovaného posoudila řádně, dostatečně a v souladu se zákonnými požadavky.5. Nárok žalobkyně je důvodný. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky v dohodnuté době vyplývá z § 2395 a § 2399 odst. 1 o. z., poplatky, smluvní pokuta i pojistné pak ze smluvních ujednání. Ze zjištěného skutkového stavu vyplynulo, že žalovaný po vyčerpání úvěru uhradil pouze jedinou splátku ve výši 2 960 Kč, následně se dostal do prodlení se splácením úvěru, pro které původní věřitel od smlouvy oprávněně odstoupil, čímž se stal splatným celý zůstatek dluhu. Žalobkyně je věřitelkou pohledávky na základě jejího postoupení podle § 1879 o. z. Protože se žalovaný dostal do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu, vznikl žalobkyni rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a k plnění určil běžnou lhůtu podle § 160 odst. 1 o. s. ř.6. Protože byla žalobkyně ve věci úspěšná, podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně tvoří soudní poplatek ve výši 3 401 Kč, odměna za zastoupení advokátem podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 13 620 Kč (tři úkony právní služby po 4 540 Kč) a náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 1 350 Kč (tři úkony po 450 Kč). Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. se odměna advokáta a náhrada hotových výdajů zvyšují o 21 % daň z přidané hodnoty. Celkem tak náklady řízení činí 21 514,70 Kč.