Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí 10 000 Kč, částku 2 400 Kč jako poplatky za poskytnutí úvěru, částku 5 000 Kč jako smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 3. 3. 2024 do zaplacení. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela se žalovanou dne , datum, distanční smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalované poskytla částku 10 000 Kč se splatností dne , datum, . Žalovaná následně postupně uzavřela smlouvu č. , hodnota, ze dne , datum, , smlouvu č. , hodnota, ze dne , datum, a smlouvu č. , hodnota, ze dne , datum, , jimiž došlo k prodloužení splatnosti původního dluhu, naposledy do , datum, . Podle poslední smlouvy měla žalovaná zaplatit 13 900 Kč, sestávajících z jistiny 10 000 Kč, úroku 300 Kč a poplatku za úvěr 3 600 Kč; sjednaná roční procentní sazba nákladů činila 5 395,58 %. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná na závazek zaplatila dne , datum, celkem 1 500 Kč, avšak tato částka byla podle smluvních podmínek použita na smluvní pokutu a úrok z prodlení, nikoli na jistinu. Pohledávka byla dne , datum, postoupena společností , právnická osoba, . na společnost , právnická osoba, a téhož dne ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni; žalované bylo postoupení oznámeno spolu s předžalobní výzvou ze dne , datum, , odeslanou dne , datum, . Žalobkyně z procesní opatrnosti uvedla, že budou-li úvěrové smlouvy shledány neplatnými, domáhá se alespoň vydání bezdůvodného obohacení ve výši 8 500 Kč, tedy skutečně poskytnuté jistiny snížené o úhradu žalované.2. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla soudem řádně vyzvána, aby ve stanovené lhůtě sdělila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a byla poučena, že nevyjádří-li se, bude soud předpokládat její souhlas s tímto postupem. Výzva byla žalované řádně doručena, žalovaná na ni nijak nereagovala a k žalobě se nevyjádřila. Soud proto vycházel z toho, že účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož bylo možné skutkový stav zjistit pouze z účastníky předložených listin, soud rozhodl bez jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).3. Soud při rozhodování vycházel z listin předložených účastníky a založených ve spise, zejména ze smluv o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, , z karty klienta, bankovního reportu žalované, potvrzení , právnická osoba, ., o provedení platby, listin o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzvy, podacího lístku a vyjádření žalobkyně ze dne , datum, . Z obsahu těchto listin soud zjistil skutkový stav popsaný níže.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru ve výši 10 000 Kč, se splatností dne , datum, . Z potvrzení o provedení platby soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . dne , datum, převedla částku 10 000 Kč na účet žalované č. , č. účtu, . Soud měl proto za zjištěné, že žalované byly peněžní prostředky skutečně poskytnuty.5. Z listin o postoupení pohledávky a z oznámení o postoupení soud zjistil, že pohledávka byla dne , datum, postoupena ze společnosti , právnická osoba, . na společnost , právnická osoba, a následně na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy soud zjistil, že žalované bylo postoupení oznámeno. Žalobkyně je proto ve věci aktivně věcně legitimována.6. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Podle § 1882 odst. 1 o. z. se dlužník může do oznámení postoupení postupitelem nebo prokázání postoupení postupníkem zprostit plněním původnímu věřiteli.7. Soud se z úřední povinnosti zabýval platností úvěrového vztahu a tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ se schopnost spotřebitele splácet úvěr posuzuje zejména porovnáním jeho příjmů, výdajů a dalších údajů o jeho finanční a ekonomické situaci, včetně jeho závazků a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná uvedla jako svůj hlavní zdroj příjmů starobní nebo invalidní důchod ve výši 19 723 Kč měsíčně, že žije sama, nemá vyživovací povinnost ani žádné měsíční splátky úvěrů. Náklady na bydlení měla uvést ve výši 4 200 Kč, náklady na služby a energie ve výši 620 Kč a ostatní pravidelné náklady ve výši 5 800 Kč měsíčně. Podle těchto deklarovaných údajů by žalované po odečtení pravidelných výdajů zbývala částka 9 103 Kč měsíčně.9. Z bankovního reportu soud zjistil, že na účet žalované pravidelně přicházely platby starobního důchodu od , právnická osoba, ve výši 19 723 Kč. Současně z tohoto reportu vyplynulo, že žalovaná dne , datum, přijala částku 7 000 Kč označenou jako půjčka od jiného nebankovního poskytovatele a dne , datum, uskutečnila další odchozí platbu ve výši 6 600 Kč. Tyto údaje byly v rozporu s tvrzením žalované v kartě klienta, že nemá žádné jiné úvěrové závazky.10. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom žalované poskytla částku 10 000 Kč s povinností jejího jednorázového vrácení již ve lhůtě deseti dnů. I podle deklarovaných údajů žalované přitom její měsíční disponibilní příjem činil jen 9 103 Kč, tedy méně než celá jednorázově splatná jistina. Z obsahu předložených listin nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně vyhodnotila skutečné pohyby na účtu žalované, zjistila charakter jejího dalšího úvěrového zatížení, ověřila výši pravidelných výdajů nebo posoudila, zda žalovaná bude schopna ve velmi krátké době jednorázově uhradit celou částku úvěru, aniž by tím byly ohroženy její běžné životní potřeby.11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná a soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr, přestože z dostupných údajů vyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr řádně a včas splatit. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, je proto neplatná podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Následná ujednání, jimiž byla splatnost původního závazku prodlužována, tento nedostatek nezhojila.12. Soud se dále zabýval mravností sjednaných úvěrových podmínek. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přihlédne i bez návrhu. Podle § 1813 odst. 1 o. z. jsou zneužívající ta ujednání, která v rozporu s požadavkem poctivosti zakládají významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.13. Ze smluv č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, soud zjistil, že při prodlužování splatnosti úvěru ve výši 10 000 Kč byl sjednán úrok ve výši 36,5 % ročně a současně poplatek za úvěr ve výši 1 200 Kč za desetidenní prodloužení, respektive ve výši 3 600 Kč za prodloužení splatnosti o jeden měsíc. Smlouva č. , hodnota, uvádí RPSN 8 556,92 %, smlouvy č. , hodnota, a č. , hodnota, pak RPSN 5 395,58 %. Poslední smlouva stanovila žalované povinnost vrátit během jednoho měsíce 13 900 Kč, tedy o 3 900 Kč více, než činila poskytnutá jistina. Vedle toho byla ve smluvní dokumentaci sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny, poplatek za administraci prodlení, poplatky za SMS a e-mailové upomínky, písemné výzvy a náklady mimosoudního vymáhání.14. Takové nastavení úvěrového vztahu zakládá vůči spotřebitelce výraznou nerovnováhu. Sjednané úvěrové náklady zjevně neodpovídají výši a době poskytnutého plnění. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalobkyně v řízení požaduje jen část sjednaných poplatků a smluvní pokutu do výše zákonného limitu. Mravnost smluvních ujednání je nutné hodnotit podle jejich obsahu a hospodářského účelu v době uzavření smlouvy, nikoli pouze podle rozsahu, v němž se jich věřitel později domáhá. Ujednání o úrocích, poplatcích a sankcích tvoří podstatnou součást hospodářského účelu smluvního vztahu a nelze je od něj oddělit, aniž by byl zásadně změněn jeho obsah. Soud proto uzavřel, že úvěrový vztah je neplatný rovněž pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z.15. Důsledkem neplatnosti smluv není, že by žalovaná mohla přijaté peněžní prostředky bez dalšího ponechat. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se bez spravedlivého důvodu obohatí na úkor jiného, vydat, oč se obohatil. Žalovaná získala plněním z neplatné smlouvy majetkový prospěch ve výši 10 000 Kč.16. Žalobkyně sama uvedla, že žalovaná na závazek dne , datum, uhradila 1 500 Kč. Jelikož smluvní ujednání o úroku, poplatcích, smluvní pokutě a nákladech prodlení jsou neplatná, nemohla být tato úhrada účinně započtena na smluvní pokutu ani na úrok z prodlení. Podle § 1932 odst. 2 o. z. se plnění spotřebitele v prodlení započítává po nákladech již určených nejprve na jistinu pohledávky, poté na úroky a nakonec na úroky z prodlení. Náklady, které by bylo možné proti žalované platně započíst, zde dány nebyly. Úhrada 1 500 Kč proto snížila poskytnutou jistinu a žalovaná je povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení pouze ve výši 8 500 Kč.17. Žalobkyně nemá právo na poplatky za úvěr ve výši 2 400 Kč ani na smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, neboť tyto nároky mají základ v neplatných smluvních ujednáních. Soud proto žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky převyšující 8 500 Kč, zamítl.18. Soud nepřiznal ani požadovaný zákonný úrok z prodlení od 3. 3. 2024. Podle § 1970 o. z. může věřitel požadovat úrok z prodlení po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu. V případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost však nelze počátek prodlení bez dalšího odvozovat od smluvně sjednaného data splatnosti z neplatné smlouvy. Žalovaná byla podle § 87 odst. 1 ZoSÚ povinna vrátit jistinu v době přiměřené jejím možnostem. Žalobkyně neprokázala, kdy tato přiměřená doba uplynula, ani neprokázala doručení předžalobní výzvy žalované. Nárok na zákonný úrok z prodlení proto soud neshledal důvodným.19. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla úspěch co do částky 8 500 Kč z celkem uplatněných 17 400 Kč, tedy přibližně ze 49 %, zatímco žalovaná měla úspěch přibližně z 51 %. Žalovaná náhradu nákladů řízení neuplatnila a ze spisu nevyplynulo, že by jí náklady vznikly. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odpovídající položce 1 písm. a) sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, jí proto vůči žalované nepřísluší.