Okresní soud Plzeň-město 30 C 47/2026-51 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 800 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovanému poskytla peněžní prostředky v celkové výši 12 000 Kč. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty bezhotovostními převody na bankovní účet č. , č. účtu, , a to dne , datum, ve výši 3 000 Kč a 8 000 Kč a dne , datum, ve výši 1 000 Kč. Žalovaný uhradil na dluh celkem 1 200 Kč, zbývající část poskytnutých peněžních prostředků však ani přes opakované upomínky a zesplatnění úvěru dne , datum, nevrátil. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že před poskytnutím úvěru byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného. Pohledávku žalobkyně nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek, když byla nejprve postoupena společností , právnická osoba, . společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . a následně dne , datum, žalobkyni.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Rozhodnuto bylo bez jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, a to podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.3. Na základě provedených listinných důkazů a současně z tvrzení žalobkyně dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč. Z bankovních výpisů a potvrzení o provedených platbách soud zjistil, že žalovanému byly dne , datum, poskytnuty částky 3 000 Kč a 8 000 Kč a dne , datum, částka 1 000 Kč, celkem tedy 12 000 Kč, na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný na úvěr uhradil pouze částku 1 200 Kč, zbývající část jistiny ve výši 10 800 Kč dosud neuhradil. Z poslední upomínky ze dne , datum, soud zjistil, že původní věřitel úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k okamžité úhradě celé dlužné částky. Úvěr se žalovaný ve smlouvě zavázal vrátit do jednoho roku od prvního čerpání. Současně se zavázal za úvěr hradit žalobkyni úrok ve výši 457,50 % p. a. ve výši 44 656,82 Kč. Ze smluv o postoupení pohledávek soud dále zjistil, že pohledávka byla postoupena ze společnosti , právnická osoba, . na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . a následně dne , datum, na žalobkyni , právnická osoba, .4. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v červnu 2024 úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci na jeden rok až pět let činily průměrně 8,90 % ročně. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 457,50 % ročně, přepočteno za 12 000 Kč půjčených na rok měl žalovaný dle smlouvy uhradit žalobkyni částku 44 656,82 Kč na úrocích.5. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle § 588 o. z. je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu, pokud to smysl či účel zákona vyžaduje. Právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu § 588 o. z. je neplatné absolutně.8. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je v souladu s ustanovením § 2395 o. z. ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. Pokud věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovanými bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Soud s ohledem na neoddělitelnost ujednání o výši úroků od zbývajících ujednání smlouvy o úvěru, když je nepochybné, že žalobkyně by částku 12 000 Kč žalovanému nepůjčila a smlouvu by neuzavřela, pokud by žalovaný na její podmínky v podobě nemravného úroku nepřistoupil, posoudil jako absolutně neplatnou celou smlouvu o spotřebitelském úvěru v souladu s § 576 o. z. a contrario. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plynoucí z tohoto důvodu soud již nezkoumal, zda žalobkyně dostála svým povinnostem plynoucím ze zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Soud po shora uvedeném právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Žalovanému byly na základě smlouvy poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 12 000 Kč, z nichž žalovaný uhradil pouze částku 1 200 Kč. Žalovaný v řízení ani netvrdil, že by byť jen část zbývající jistiny žalobkyni vrátil, a proto soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že dosud nevrácená jistina činí 10 800 Kč. Úvěrová smlouva mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně nebyla uzavřena platně. Žalobkyni proto náleží vydání bezdůvodného obohacení, kterého se žalovanému dostalo přijetím peněžních prostředků bez právního důvodu, a to podle § 2991 odst. 1 o. z. Jelikož žalovaný obdržel částku 10 800 Kč bez právního důvodu, je povinen ji žalobkyni vydat spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení, soud vycházel z toho, že žalovaný byl poslední upomínkou ze dne , datum, vyzván k úhradě celé dlužné částky. Jelikož žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení až od , datum, , tedy ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, přiznal soud úrok z prodlení právě od tohoto dne.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.12. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle § 160 odst. 1 o. s. ř.