Předmětem řízení je žalobcem uplatněný procesní nárok na zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 28. 3. 2021 do 21. 2. 2022 ve výši 208 704 Kč se zákonným úrokem z prodlení z jednotlivých dávek od 15. dne následujícího měsíce, náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od 22. 2. 2022 do 31. 3. 2024 ve výši 309 760 Kč se zákonným úrokem z prodlení z jednotlivých dávek od 15. dne následujícího měsíce, a téže náhrady od 1. 4. 2024 ve výši 12 248 Kč měsíčně.2. Žalobce vzal žalobu částečně zpět v části, v níž se domáhal po žalovaném zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za dobu od 28. 3. 2021 do 10. 6. 2021 ve výši 36 401,64 Kč (s odpovídajícím příslušenstvím označeným v podání z 22. 6. 2026 na č. l. 453 a také na jednání 26. 6. 2026) náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za dobu od 11. 6. 2021 do 21. 2. 2022 ve výši 172 302,36 Kč, náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 22. 2. 2022 do 31. 3. 2024 ve výši 309 760 Kč, téže náhrady od 1. 4. 2024. Soud posledně zmíněnou náhradu kapitalizoval k vyhlášení rozsudku takto: do konce roku 2024 jde o částku 110 232 Kč; za rok 2025 jde o 12 x 12 582 Kč; za rok 2026 jde o 5 x 13 150 Kč; dále jde o placení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1. 6. 2026 ve výši 13 150 Kč měsíčně.3. Žalovaný v podání z 23. 6. 2026 na č. l. 458, jakož i na jednání dne 26. 6. 2026 souhlasil s částečným zpětvzetím žaloby; současně se vyjádřil, že v návaznosti na předběžný názor soudu a proběhnuvší jednání účastníků se účastníci dohody na výši žalobcovy náhrady za ztrátu na výdělku za dobu od 28. 3. 2021 do 10. 6. 2021. Z toho důvody žalovaný uvedl, že „činí nesporným, že žalobci vznikl nárok na náhradu ztráty na výdělku,“ za období a ve výši, pro něž žalobce žalobu nevzal zpět. V této části žalovaný navrhl vyhovění žalobě. Uzavření smíru však brání neshoda v otázce náhrady nákladů řízení.4. Vedlejší účastník se vyjádřil totožně obdobně jako žalovaný.5. Soud proto postupoval podle § 96 odst. 1 a 2 věty první o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil. Účinnost zpětvzetí posuzovat nemusel, protože žalovaný a vedlejší účastník na jeho straně s částečným zpětvzetím žaloby souhlasili (§ 96 odst. 3 o. s. ř.).6. O věci samé soud rozhodl § 153a odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný v průběhu soudního řízení uznal nároky, které byly proti němu žalobou uplatňovány, a proto rozhodl rozsudkem podle tohoto uznání. Přihlédl přitom k tomu, že se ve smyslu § 153 odst. 2 ve vazbě na § 99 odst. 1 a 2 o. s. ř. jedná o věc, ve které lze uzavřít a schválit smír, neboť účastníci jsou v typickém dvoustranném právním poměru a mohou si svá práva a povinnosti upravit dispozitivními úkony. V případě žalovaného (i vedlejšího účastníka) jde nepochybně o uznání, neboť ve sporném civilním řízení žalovaný nevymezuje předmět řízení (nejde-li o vzájemný návrh), a tudíž má stran věci samé k dispozici jen dva procesní návrhy: zamítnutí žaloby, nebo souhlas s rozhodnutím podle žaloby. Jde-li o to druhé, jde vždy současně o uznání nároku ve smyslu § 153a odst. 1 věty první o. s. ř. O uznání části nároku přitom nejde, poněvadž po částečném zastavení řízení zůstal předmětem řízení jen nárok přisouzený rozsudkem pro uznání.7. Žalovaný vzal žalobu částečně zpět poté, co se dozvěděl, že by soud jeho žalobu částečně zamítl. Důvodem částečného zpětvzetí žaloby tudíž nebylo chování žalovaného, a tedy to byl žalobce, kdo zavinil zastavení řízení (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Jelikož soud o věci samé rozhodl podle žaloby, rozhodoval by jinak o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle úspěchu účastníků, kdy žalobci by se muselo zavinění částečného zastavení řízení přičítat jako procesní neúspěch. Ten by podstatně převažoval nad jeho úspěchem (k tomu viz níže), a proto by žalovanému a vedlejšímu účastníkovi hradil náhradu nákladů řízení.8. Odchylka od rozhodování o náhradě nákladů řízení dle §§ 142 143 a 146 o. s. ř. je možná podle § 150 o. s. ř. jen tehdy, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele. Těmi se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého.9. Dle přesvědčení soudu důvody hodné zvláštního zřetele vyvstaly i v souzené věci:10. Žalobce pracoval pro žalovaného na základě ústní dohody o provedení práce, podle které měl provádět stavební a demoliční práce. Dne 13. 1. 2020 nastoupil (první den) k výkonu práce (demontáži střešních světlíků), kde téhož dne propadl dírou ve střeše. Následně byl v ohrožení života transportován leteckou záchrannou službou do , Anonymizováno, , v níž byl hospitalizován od 13. 1. 2020 do 18. 2. 2020. Žalobce žije ve společné domácnosti s manželkou a dvěma nezletilými dětmi, nemá příjmy ze zaměstnání, ani nevlastní majetek větší hodnoty. Pobíral invalidní důchod 2. stupně (pro pracovní úraz) ve výši 5 869 Kč měsíčně, příspěvek na péči ve výši 12 800 Kč měsíčně, příspěvek na bydlení pro celou rodinu ve výši 4 571 Kč měsíčně, doplatek na bydlení ve výši 9 294 Kč měsíčně a příspěvek na živobytí ve výši 9 755 Kč měsíčně. Oproti tomu hradí nájemné ve výši 6 000 Kč měsíčně a zálohy na elektřinu ve výši 2 040 Kč měsíčně. Má dluhy kolem 82 000 Kč (ke všemu viz usnesení zdejšího soudu o ustanovení zástupce z 23. 5. 2023 na č. l. 50 a tam odkazované listiny). Při posledním posouzení dne byl žalobci zvýšen stupeň invalidity na třetí – dle znalce předpoklady navýšení byly splněny už 16. 3. 2022 (kdy byl uznán invalidním ve druhém stupni). Ze znaleckého posudku taky plyne, že žalobce 11. 6. 2021 prodělal infarkt myokardu a od té doby trpí chronickým srdečním selháním. Žalobce kvůli pracovnímu úrazu a také infarktu není způsobilý k výkonu práce svářeče a paliče, jíž se vyučil. Žalobce nezvládá celkem , hodnota, životních potřeb: , Anonymizováno, (str. 11 znaleckého posudku). Žalobce se také léčí , podezřelý výraz, : je , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , má , Anonymizováno, , , Anonymizováno11. Jelikož zásada úspěchu ve věci má hlubší souvislost se strukturou a funkcí civilního sporného procesu, měl by soud přistupovat k interpretaci a aplikaci § 150 o. s. ř. restriktivně. Proto důvodem nepřiznání náhrady nákladů řízení není, že žalobce se o nedůvodnosti části svého nároku dozvěděl z výslechu znalce a z předběžného názoru soudu. Jde totiž o projev běžného procesního rizika. Soud se rovněž rozhodl nepřihlédnout k penězům vyplaceným podle účastníky uzavřeného smíru. Je si přitom vědom, že s peníze obdržené dle smíru jsou součástí žalobcova majetku a žalobce s nimi může nakládat dle svého uvážení a může je tedy i prosoudit. Dle přesvědčení soudu by však ani rozhodování o náhradě nákladů nemělo popřít, že ony pohledávky dle smíru byly žalobci zaplaceny za tím sociálním účelem, aby vyvážily jeho utrpení, a také, že k narovnání došlo až po podání žaloby. Nejeví se tak spravedlivým, aby – zkratkovitě řečeno – to, co žalobce od žalovaného získal na nárocích z újmy na zdraví, mu později zaplatil zpět na náhradě nákladů řízení.12. O nákladech státu rozhodl soud v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. Státu vznikly náklady odpovídající znalečnému znalce , tituly před jménem, , Anonymizováno, . Znalečné za podání písemného znaleckého posudku mu bylo přiznáno ve výši 11 300 Kč usnesením zdejšího soudu ze dne 22. 1. 2026 na č. l. 419. Znalečné za jeho výslech mu bylo přiznáno usnesením ze dne 12. 6. 2026 na č. l. 450 ve výši 1 963 Kč. Náklady státu proto činí 13 263 Kč.13. Zatímco u žalobce jsou splněny předpoklady pro osvobození od soudního poplatku z totožných důvodů, pro něž mu soud neuložil povinnost k náhradě nákladů řízení, u žalovaného tyto předpoklady splněny nejsou. Žalovaný je proto, na rozdíl od žalobce, povinen zaplatit státu náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení, tj. podle poměru svého úspěchu ve vztahu k předmětu řízení.14. Strany se ke dni vyhlášení rozsudku (a ke dni vyhlášení usnesení o schválení smíru, pokud jde tu část předmětu řízení, o níž strany uzavřely smír) celkem soudily o 3 080 665,50 Kč s příslušenstvím, z toho ve smíru schváleném usnesením ze dne 12. 11. 2024 na č. l. 335 se strany usmířily o 1 446 235,50 Kč. Pro účely rozhodování dle § 148 odst. 1 o. s. ř. soud tuto dohodu oběma stranám přičítá jako úspěch z jedné poloviny, tj. 723 117,75 Kč. V případě tohoto smíru jde hmotně právně o dohodu o narovnání, jež byla výsledkem vyjednávání stran, a tedy skutečným kompromisem o sporných právech a povinnostech, nikoli jen pouhým vzdáním se nároku či obráceně dohodou o zaplacení žalované pohledávky, jen ve splátkách. Žalovaný byl úspěšný co do 36 401,64 Kč a žalovaný co do 809 028,36 Kč (náhrady za období před vyhlášením rozsudku) a co do 789 000 Kč (náhrady za období 5 let od vyhlášení rozsudku, tj. 60 v budoucnu splatných dávek x 13 150 Kč měsíčně). Žalobce tak vyhrál 759 519,39 Kč a žalovaný 2 321 146,11 Kč (příslušenství pohledávek lze zanedbat, protože nemá zásadní vliv na výsledný poměr a při výši nákladů státu 13 263 Kč je bez praktického významu). Úspěch žalobce proto činí 24,66 % (759 519,39 Kč : 3 080 665,50 Kč x 100). Žalovaný je tudíž povinen zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši ve výši 3 270,66 Kč (13 263 Kč x 0,2466). Naproti tomu soud státu právo na náhradu jeho nákladů řízení vůči žalobci nepřiznal.15. Žalobce je podle § 11 odst. 2 písm. e) zákona o soudních poplatcích osvobozen od soudního poplatku. Jelikož soud jeho návrhu z převážné části vyhověl a o části předmětu řízení strany uzavřely smír, dle něhož žalovaný byl povinen zaplatit žalobci sjednané částky), je žalovaný, který nemá proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení a není sám od soudního poplatku osvobozen, povinnost zaplatit soudní poplatek podle výsledku řízení (§ 2 odst. 3 věta první zák. o soudních poplatcích). V dané věci soud určil jako základ poplatku částku, o níž se strany usmířily ve výši 1 446 235,50 Kč bez příslušenství (kdyby uzavřely smír o celém předmětu řízení, soudní poplatek by se v souladu s daným ustanovením doměřoval, a proto to platí i o částečném smíru) a přisouzené částky ve výši 36 401,64 Kč, spolu 1 482 637,14 Kč. Soudní poplatek z této částky by dle položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků činil 74 132 Kč. Po uzavření smíru by soud podle § 10 odst. 7 zák. o soudních poplatcích vrátil soudní poplatek ve výši 57 549 Kč. Státu by zůstal soudní poplatek ve výši 16 283 Kč, a proto soud uložil žalovanému povinnost k zaplacení soudního poplatku v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích v právě této výši a jeho splatnost určil podle § 7 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích.16. Pariční lhůtu k zaplacení žalované pohledávky soud určil dle § 160 odst. 1 části věty první před středníkem o. s. ř.