36 C 64/2026-59 – Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 17 817,47 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že: Mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaným došlo dne 02.01.2012 k uzavření Smlouvy o půjčce č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen „Podmínky“). Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel půjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou půjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí půjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Právní předchůdce žalobce vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání. Nadto by se žalovaný, v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 trestního zákoníku. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, byla teprve s žalovaným uzavřena Smlouva. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000,00 Kč (dále jen „půjčka“ nebo „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 12.540,00 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1.915,00 Kč, s úrokovou sazbou sjednanou ve Smlouvě o půjčce, a částku za administrativní činnost splátek půjčky ve výši 2.850,00 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 7.775,00 Kč (dále jen „poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60týdenních splátkách po 459,00 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Právnímu předchůdci žalobce proto vzniklo v souladu se Smlouvou a Smluvními podmínkami právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky. Tato pohledávka ze Smlouvy byla přihlášena v insolvenčním řízení sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, pod číslem přihlášky , Anonymizováno, a zjištěna ve výši 20.680,00 Kč. Před postoupením pohledávky na žalobce bylo z insolvenčního řízení zaplaceno na zjištěnou pohledávku celkem 1.737,84 Kč. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy s veškerým příslušenstvím a právy s pohledávkou spojenými byla ze strany , právnická osoba, postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13.4.2018, a to s účinností ke dni 13.4.2018. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek činila výše pohledávky za žalovaným bez příslušenství částku 18.942,16 Kč. Její příslušenství pak tvoří zákonné úroky z prodlení a poplatky. Za období od postoupení pohledávky na žalobce ke dni sepisu této žaloby bylo na předmětnou pohledávku uhrazeno celkem 1.124,69 Kč: Dne 10.05.2018 ve výši 97,58 Kč, Dne 08.06.2018 ve výši 373,25 Kč, Dne 30.04.2021 ve výši 653,86. Veškeré platby žalobce započetl na dlužnou částku. Žalobce tedy požaduje zaplacení: částky ve výši 17.817,47 Kč, tj. výpočet: zjištěná částka v insolvenci ve výši 20.680,00 Kč minus platby do postoupení pohledávky na žalobce ve výši 1.737,84 Kč minus platby po postoupení pohledávky na žalobce ve výši 1.124,69 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.“2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce.4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 2. 1. 2012 s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit v 60 týdenních splátkách po 459 Kč celkem 27 540 Kč, přičemž 15 000 představuje dle smlouvy úvěr a 12 540 Kč je ve smlouvě označeno jako poplatky, které jsou rozděleny na úrok ve výši 1 915 Kč, administrativní činnost 2 850 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 7 775 Kč. Ze skutkových tvrzení žalobce se podává, že žalovaný dosud uhradil 2 862,53 Kč. Pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobci smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 4. 2018 a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 4. 2018. Výzvou ze dne 2. 12. 2024 byl žalovaný vyzván k vrácení dlužné částky do 17. 12. 2024. Výzva byla podána k poštovní přepravě dne 2. 12. 2024. Z obsahu přihlášky do insolvenčního řízení se podává, že žalobce uplatnil do insolvenčního řízení jistinu ve výši 15 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 5 680 Kč. Z obsahu zprávy o plnění oddlužení bylo zjištěno, že žalovaný plnil na dluh částkou ve výši 2 862,53 Kč.5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z půjčených peněz předchůdci žalobci zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka ve výši 12 540 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny ve výši 15 000 Kč zaplatit navíc, byť je ve smlouvě označena jako poplatky, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobce je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako další poplatky by za předpokladu platnosti závazků nemohly být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněnými úroky. S ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu „poplatků“ jako ujednání o úrocích s tím, že ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představují 73 % ročně, je ujednáním neplatným dle § 588 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato činila cca 13,41 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném