14 C 194/2021-30 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se návrhem na zahájení řízení doručeným soudu dne [datum] (dále jen jako„ žaloba“) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Návrh byl odůvodněn zejména tím, že společnost [právnická osoba] (dále také jen„ původní věřitelka“) a žalovaná spolu dle žalobkyně uzavřely prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (prostřednictvím sítě internet – na stránkách [webová adresa]) dne [datum] smlouvu o úvěru, kdy na tomto smluvním základě původní věřitelka dle žalobkyně žalované poskytla bezhotovostně (na účet žalované č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol]) spotřebitelský úvěr ve výši [částka]. Tento se měla dle žalobkyně danou smlouvou žalovaná zavázat původní věřitelce splatit do [datum], a to i spolu se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru (v částce [částka]), resp. i s poplatkem [částka] za prodloužení splatnosti úvěru. Tyto smluvní peněžité nároky ([částka] na nevrácenou část úvěrové jistiny + [částka] + [částka] na neuhrazené smluvní poplatky) s příslušenstvím (ve formě úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z daných částek [částka] + [částka] + [částka] od [datum] do zaplacení) pak žalobkyně učinila v žalobě předmětem tohoto řízení, a to neboť tyto nároky i s jejich příslušenstvím nebyly žalovanou (i přes předžalobní výzvu k plnění) uspokojeny, a zároveň byly na žalobkyni převedeny z původní věřitelky smlouvou o postoupení pohledávek z [datum] (uzavřenou žalobkyní jako postupníkem a původní věřitelkou jako postupitelem). 2. Soud ve věci provedl dokazování prostřednictvím žalobkyní navržených důkazů (žalovaná sama ničeho na svoji obranu netvrdila a ani žádný důkaz na prokázání svých tvrzení nenavrhla), a na jejich podkladě učinil závěr o následujícím skutkovém stavu věci (jak tento vyplynul ze zjištěných a provedenými důkazy prokázaných skutečností). Žalovaná byla mj. i [datum] majitelem bankovního účtu č. [bankovní účet], přičemž původní věřitelka ve prospěch tohoto účtu bezhotovostně převedla dne [datum] ze svého účtu č. [bankovní účet] částku [částka] pod [variabilní symbol]. Že by žalovaná ale jakoukoliv formou projevila navenek a vůči právnímu předchůdci žalobkyně (původní věřitelce) svoji vůli s právním předchůdcem žalobkyně uzavřít k důkazu rovněž provedenou smlouvu o úvěru (na částku [částka] s poplatkem za poskytnutí úvěru [částka]), resp. i rovněž k důkazu provedený dodatek k této smlouvě o prodloužení splatnosti závazků žalované z dané smlouvy o úvěru na částku [částka], a to až do [datum] (a za smluvní poplatek [částka]), to soud za prokázané nevzal. Stejně tak soud nevzal za prokázané ani to, že by původní věřitelka řádně prověřila schopnost žalované závazky z žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně plnit (úvěruschopnost žalované), a to na základě dostatečných informací zejména o příjmech a výdajích žalované (a to i s přihlédnutím k řadě dalších typově obdobných dřívějších závazků žalované, na které šlo usuzovat z k důkazu provedeného výpisu z účtu žalované za listopad 2017). Naopak vzal soud za prokázané, že z titulu žalobkyní tvrzené smlouvy o úvěru vzniklou pohledávku za žalovanou (na vrácení částky [částka] se smluvními poplatky [částka] a [částka] s příslušenstvím) původní věřitelka převedla na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi nimi dne [datum]. Že by byla žalovaná vyzvána žalobkyní nebo původní věřitelkou k zaplacení částky [částka], takovou výzvou, ve které by byla jednoznačně identifikován i soudem v řízení zjištěný bezhotovostní převod částky [částka] od původní věřitelky na účet žalované z [datum], a to před doručením žaloby v této věci žalované, to zjištěno z provedených důkazů nebylo. Žaloba byla žalované v této věci doručena poprvé dne [datum]. 3. Podle § 1879 a § 1880 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „o.z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 4. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 5. Podle § 2395 o.z. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1724 odst. 1 o.z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. 7. Podle § 1745 o.z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti. 8. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 9. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím právním závěrům. Žalobkyně od počátku řízení tvrdila, že mezi žalovanou a původní věřitelkou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy, konkrétně smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z. Smlouva, a to včetně smlouvy o úvěru, je pak nepochybně jedním z myslitelných právních důvodů, ze kterých může vzniknout peněžitý závazek. Proto bylo na žalobkyni, aby svá tvrzení o uzavření tvrzené smlouvy jako dvoustranného právního jednání prokázala. Smlouva jako dvoustranné právní jednání vyžaduje ke svému vzniku existenci oferty a její akceptace (jako vzájemných a v zásadě bezrozporných projevů vůle smluvních stran smlouvy). Plyne to i z ust. § 1745 o.z., které za okamžik vzniku smlouvy považuje právě až okamžik účinnosti přijetí nabídky na uzavření smlouvy, tedy účinnost právě toho právního jednání, kterým je návrh na uzavření smlouvy druhou smluvní stranou přijímán. Požadovala-li proto žalobkyně v tomto sporném řízení (kde ji jako jednu z jeho stran tíží břemeno tvrzení a důkazní o skutečnostech, ze kterých pro sebe dovozuje příznivé právní následky) plnění ze závazku vzniklého z jí tvrzené smlouvy, tížilo ji ohledně jejího uzavření nejen břemeno tvrzení, ale i břemeno důkazní. To pak v případě tvrzeného právního důvodu v podobě smlouvy platí i ve vztahu k existenci a obsahu již zmíněných právních jednání, kterými smlouva vzniká, a tedy ve vztahu k nabídce a přijetí nabídky. Soud pak po provedeném dokazování uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně některých skutečností, které byly pro úspěšné uplatnění peněžitých nároků z tvrzené smlouvy rozhodující, a to nejméně pokud jde o učinění právě toho právního jednání žalované, které by bylo přijetím nabídky na uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o úvěru. Z provedených důkazů totiž nešlo vzít za spolehlivě prokázaný žádný projev vůle (právní jednání) žalované, učiněné jí vůči původní věřitelce, a kterým by žalovaná návrh původní věřitelky na uzavření předmětné smlouvy o úvěru částky [částka] přijala. K důkazu předložená smlouva