16 C 225/2021-23 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, kterou podle skutkových tvrzení dluží žalovaný žalobci na základě smlouvy o úvěru, uzavřené údajně dne [datum] mezi žalobcem a žalovaným formou komunikace na dálku, na jejímž základě měl žalobce poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši [částka], jež se žalovaný zavázal věřiteli vrátit spolu se smluvenými poplatky ve lhůtě splatnosti do [datum]. Žalovaný smluvené povinnosti nesplnil, neboť na dluh uhradil žalobci pouze [částka]. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení nevrácené jistiny s příslušenstvím ve výši [částka] spolu s poplatky, náklady i smluvními pokutami v uvedené výši. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil. 3. Soud v projednávané věci rozhodoval podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a s tímto postupem žalobce souhlasil a žalovaný neměl proti němu námitky. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že dne [datum] (ani jindy) uzavřel s žalovaným platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 561, § 562 a § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.). 5. Žalobce nejprve neprokázal, že uzavřel s žalovaným elektronickými prostředky komunikace na dálku spornou smlouvu o tvrzeném obsahu v písemné formě podle § 562 o.z. Ničím totiž nedoložil, že záznamy údajů o určení totožnosti jednajících osob a o obsahu právních jednáních mezi účastníky byly v elektronickém systému žalobce prováděny systematicky a posloupně a byly chráněny proti změnám. 6. Žalobce rovněž neprokázal, že smlouva byla žalovaným elektronicky podepsána v souladu s § 561 o.z. zaručeným, případně uznávaným elektronickým podpisem ve smyslu § 7 zákona č. 297/2016 Sb. Ve smlouvě uvedený kód ani SMS zpráva s kódem tzv. zaručený případně uznávaný elektronický podpis žalovaného nepředstavuje. Ve smlouvě uvedené kódy jsou tzv. jiným podpisem, který však nepotvrzuje ani nezaručuje identifikaci jednajícího. 7. V předložené smlouvě, která je podle obsahu dopředu vypracovaným formulářem, chybí také jakýkoliv projev žalovaného, z něhož by bylo možno usuzovat jeho vůli takovou smlouvu uzavřít. Ze záhlaví a z obsahu smlouvy nelze věrohodně zjistit, kdo žalobci údaje o jménu, příjmení, bydlišti, mobilním telefonu, internetové adrese případně číslu nějakého účtu apod. skutečně poskytl. Pouhé uvedení těchto údajů do smlouvy nemůže sloužit k prokázání projevu vůle žalovaného jako účastníka smluvního vztahu ani nahrazovat jeho podpis, a to zvláště za situace, kdy je obecně známo, že tyto citlivé údaje lze prostřednictvím internetu apod. bez obtíží sehnat a použít bez vědomí osoby, které se skutečně týkají. Smlouva mohla být uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím mimo jiné internetu apod., avšak v takovém případě bylo na žalobci, aby jednoznačně prokázal, že k platnému uzavření smlouvy o úvěru skutečně došlo, což žalobce v projednávané věci nesplnil. 8. I v případě, že by byla smlouva řádně žalovaným podepsána, byla by podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce ničím neprokázal, že splnil povinnost uloženou mu uvedeným ustanovením prověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr nebo zápůjčku žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. Podle obsahu smlouvy měl žalovaný v rozhodnou dobu bydlet na adrese Městského úřadu v Hranicích a podle mzdového výpisu měl mít žalovaný čistý měsíční příjem pouze [částka], což zhruba odpovídá výši životního minima bez nákladů na bydlení apod. Žalobce reálné výdaje žalovaného nezjišťoval, a podle stávající soudní judikatury tato skutečnost sama o sobě brání odbornému posouzení úvěruschopnosti žalovaného. 9. Z předložených dokladů rovněž vůbec nevyplývá, že by žalobcem tvrzená částka [částka] byla žalovanému skutečně připsána na jeho účet ani že by se žalovaný na úkor žalobce neoprávněně obohatil. Žalobce žádný věrohodný důkaz o připsání této částky žalovanému na jeho účet nepředložil ani jej neoznačil. Z žalobcem předloženého opisu výpisu proplacení smlouvy je pouze zřejmé, že podle interního dokladu žalobce byla částka [částka] odepsána dne [datum] z jeho účtu a zaslána na jiný účet neoznačeného majitele. Z žalobcem předložených listin nelze zjistit, zda vůbec ani kdy byla tvrzená částka [částka] skutečně připsána na účet žalovaného podle § 1957 odst. 1 o.z., aby s ní mohl nakládat. 10. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku z titulu tvrzené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. nedoložil. Proto žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl (odstavec I. výroku rozsudku). 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec II. výroku rozsudku).