16 C 280/2020-25 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Soud v projednávané věci rozhodoval podle § 115a o.s.ř. z důvodu probíhající pandemie coronaviru bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci řízení neměli proti tomuto postupu soudu námitky. 3. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, kterou podle skutkových tvrzení dluží žalovaný žalobci na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum], ve znění smluvních podmínek, uzavřené mezi předchůdcem žalobce [právnická osoba] Parisbas (dále jen právní předchůdce žalobce) a žalovaným formou komunikace na dálku, na jejímž základě právní předchůdce poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka], jež se žalovaný zavázal věřiteli vrátit ve 12 splátkách po [částka] měsíčně. Žalovaný smluvené povinnosti nesplnil, neboť dluh řádně nesplácel, žalobce proto dluh zesplatnil ke dni [datum]. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení sporné požadované částky představující nesplacenou jistinu úvěru, úroky, poplatky, smluvní pokutu i pojistné. Smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že dne [datum] jeho právní předchůdce uzavřel s žalovaným platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. v platném znění. 5. Žalobce totiž neprokázal, že jeho předchůdce uzavřel s žalovaným elektronickými prostředky komunikace na dálku spornou smlouvu o tvrzeném obsahu v písemné formě podle § 562 o.z., neboť ničím nedoložil, že záznamy údajů o určení totožnosti jednajících osob a o obsahu právních jednáních mezi účastníky byly v elektronickém systému prováděny systematicky a posloupně a byly chráněny proti změnám. Žalobce ani neprokázal, že smlouva ve znění všeobecných obchodních podmínek byla předchůdcem žalobce elektronicky podepsána v souladu s § 561 a § 562 o.z. zaručeným případně uznávaným elektronickým podpisem ve smyslu § 7 zákona č. 297/2016 Sb., jimiž je zaručeno ztotožnění jednajícího. Tzv.„ jiný typ elektronického podpisu“ identifikaci jednajícího neumožňuje. 6. V řízení nebyla rovněž prokázána vážná vůle žalovaného uzavřít spornou smlouvu o uvedeném obsahu. Žalobcem předložená smlouva je dopředu vypracovaným formulářem, v němž chybí jakýkoliv projev žalovaného, z něhož by bylo možno usuzovat jeho vůli takovou smlouvu uzavřít. Ze záhlaví a z obsahu smlouvy nelze ani zjistit, kdo žalobci údaje o jménu, příjmení, bydlišti, mobilním telefonu, internetové adrese případně číslu nějakého účtu apod. skutečně poskytl, případně zda předchůdce žalobce použil údaje žalovaného z možných předcházejících závazků. Pouhé uvedení těchto údajů do smlouvy nemůže sloužit k prokázání projevu vůle žalovaného jako účastníka smluvního vztahu ani nahrazovat jeho podpis, a to zvláště za situace, kdy je obecně známo, že tyto citlivé údaje lze prostřednictvím internetu apod. bez obtíží sehnat a použít bez vědomí osoby, které se týkají. Smlouva o úvěru mohla být uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím mimo jiné internetu apod., avšak v takovém případě bylo na žalobci, aby jednoznačně prokázal, že k platnému uzavření smlouvy o úvěru skutečně došlo, což žalobce v projednávané věci nesplnil. 7. I v případě, že by byla smlouva řádně podepsána žalovaným, byla by podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce ničím neprokázal, že splnil povinnost uloženou mu v § 86 cit. zákona prověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. 8. Z předložené úvěrové historie pouze vyplývá, že předchůdce žalobce uhradil dne [datum] ve prospěch žalovaného částku [částka] a že žalovaný žalobci vrátil částku [částka]. Nesplacená jistina úvěru tak činí částku [částka]. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce pouze prokázal, že se žalovaný na jeho úkor obohatil ve výši [částka]. V tomto rozsahu soud žalobě podle § 2991 a násl. o.z. vyhověl, a podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovil žalovanému povinnost uhradit žalobci dlužnou částku v přiměřené třídenní lhůtě (výrok I. rozsudku). 10. Ve zbývajícím rozsahu částky [částka] s příslušenstvím soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o úroky, poplatky, smluvní pokuty i pojistné, kterých se žalobce domáhá na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se do stanovení přiměřené lhůty nemohl žalovaný dostat do prodlení, proto soud nepřiznal žalobci ani nárok na zákonné úroky z prodlení (výrok II. rozsudku). 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovanému, který měl v řízení větší procesní úspěch, náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok III. rozsudku).