16 C 287/2021-34 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, kterou podle skutkových tvrzení dluží žalovaný žalobci na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce nebo žalobce) a žalovaným, na jejímž základě poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku ve výši [částka], jíž se žalovaný zavázal věřiteli vrátit spolu se souhrnným poplatkem [částka] K, celkem částku [částka], v 60 týdenních splátkách po [částka] ([částka] měsíčně). Žalovaný své závazky nesplnil a žalobci uhradil pouze částku [částka]. Žalobce se nyní domáhá úhrady dlužné jistiny ve výši [částka] a neuhrazeného souhrnného poplatku ve výši [částka] spolu s příslušenstvím. Smlouvou ze dne [datum] postoupil právní předchůdce žalobce spornou pohledávku na žalobce. Žalovaný přes výzvy a předžalobní upomínku dlužnou částku dosud žalobci neuhradil. 3. Žalovaný zastoupený zmocněncem s k žalobou nesouhlasil a namítal, že před uzavřením smlouvy předchůdce žalobce řádně ani s odbornou péčí nezjišťoval úvěruschopnost žalovaného poskytnutý úvěr žalobci vrátit. Poukázal, že v rozhodné době měl žalovaný jediný příjem z důchodu ve výši [částka], že náklady na bydlení činily částku [částka] a při podpisu smlouvy měl uzavřeny další 3 úvěrové smlouvy se [právnická osoba] Credit. Žalovaný dále prodělal dne [datum] mozkovou mrtvici a od té doby se značně snížily jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti a není schopen úvěr žalobci splácet. Žalovaný zdůraznil, že žalobci zaplatil celou poskytnutou jistinu a proto by měla být žaloba vůči němu v celém rozsahu zamítnuta. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Z centrální evidence obyvatel, z usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 20.5.2020, č.j. 39 Nc 23002/2019-79 a ze dne 17.6.2020 č.j. Nc 23002/2019-90 soud zjistil, že řízení o omezení svéprávnosti bylo proti žalovanému zastaveno dne [datum] a že jeho syn [jméno] [příjmení] ml. byl dne [datum] odvolán z funkce opatrovníka a žádný další opatrovník nebyl žalovanému ustanoven. Žalovaný není formálně omezen ve způsobilosti k právním jednáním. Žalobce dále žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] jeho právní předchůdce s odbornou péčí zjišťoval, ověřoval a posuzoval příjmové a výdajové poměry žalovaného a jeho schopnost případně poskytnutý úvěr nebo zápůjčku věřiteli vrátit (dále jen úvěruschopnost žalovaného). Tato povinnost byla věřiteli uložena ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 cit. zákona. Břemeno tvrzení i důkazní k prokázání úvěruschopnosti žalovaného leželo na žalobci, jenž soudu předložil pouze smlouvu a kartu zákazníka ze dne [datum]. Z těchto podkladů však pravdivost tvrzení žalobce o údajném provádění úvěruschopnosti žalovaného vůbec nevyplývá. Ze smlouvy o úvěru je pouze zřejmé, že se mělo jednat o tzv. OBN, t.j. obnovenou smlouvu. Původní podmínky smlouvy nejsou ale uvedeny. Z karty zákazníka je dále zřejmé, že žalovaný měl údajně pobírat důchod ve výši [částka], nelze z ní však zjistit, z jakých konkrétních důchodových výměrů ani za jaké období tento údaj předchůdce žalobce ověřoval. Žalovaný měl mít dále výdaje na bydlení ve vlastním bytu ve výši [částka] měsíčně a osobní výdaje na živobytí a léky apod. ve výši [částka] Ani tyto údaje nejsou ale ničím konkrétně podloženy ani nelze zjistit, z čeho žalobce ověřoval jejich pravdivost. Další výdaje za televizi ani za mobil apod. již žalovaný údajně nemá, což jsou informace zcela nevěrohodné, neboť mobilní operátoři neposkytují své služby zdarma a za televizi se platí zákonný poplatek. Chybí rovněž jakékoliv údaje o dalších závazcích žalovaného. Shrnuto a podtrženo, údaje v kartě žalovaného nejsou konkretizovány ani ničím podloženy a jsou zjevně nevěrohodné. Nekonkrétní, neúplné a nepodložené údaje v zákaznické kartě nejsou ověřitelné a tudíž nejsou věrohodné. Smlouva o spotřebitelském úvěru je tudíž absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a na základě neplatné smlouvy nelze žalobci uplatněné nároky přiznat. 5. Sporná smlouva ze dne [datum] je rovněž absolutně neplatná jako celek pro nepřiměřeně vysoký souhrnný poplatek ve výši [částka] (z jistiny [částka]), který představuje 80 % z jistiny úvěru, ostatně tak jako v dalších obdobných sporech žalobce vůči svým dlužícím klientům. Tyto souhrnné poplatky nemají jakékoliv ekonomické opodstatnění a jejich výše byla stanovena procentuálně pouze z výše poskytované částky. Nepřiměřeně vysoké poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, žalobce jimi obchází ustanovení § 2395 o.z. o odměně za poskytnutí úvěru v podobě úroků, a bez těchto nepřiměřeně vysokých souhrnných poplatků by žalobce žalovanému finanční prostředky vůbec neposkytl a smlouvu neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru (zápůjčce) také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o.z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o.z. 6. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platných závazků, které si musí smluvní strany podle § [číslo] odst. 1 a 2, § 2993 o.z. a podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vzájemně vrátit. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku [částka] a že žalovaný vrátil předchůdci žalobce potažmo žalobci celkem částku [částka], tedy více, než byla jeho zákonná povinnost. 7. Soud provedl zaúčtování vzájemných plnění z úřední povinnosti a zjistil, že žalovaný žalobci již ničeho nedluží. Soud proto žalobu podle § [číslo] odst. 1 a 2, § 2993 o. z. a § 87 zákona [číslo] jako neoprávněnou zamítl (odstavec I. výroku rozsudku). 8. Soud opakovaně zdůrazňuje, že absolutní neplatnost sporné spotřebitelské úvěrové smlouvy způsobil žalobce tím, že svým buď hrubě nedbalým přístupem, nebo také záměrně, nerespektoval zákonem mu uložené povinnost prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, která měla právě takovým případům neplacení předejít. Pokud by žalobce řádně uloženou povinnost splnil, nemohl by žalovanému jako spotřebiteli úvěr vůbec poskytnout. Další důvod pro absolutní neplatnost sporné smlouvy způsobil samotný žalobce svojí hamižností, když úmyslně, za účelem dosažení maximálních zisků, vložil do textu smlouvy ujednání o nepřiměřeně vysokém souhrnném poplatku z jistiny úvěrů nebo zápůjček. Z úřední činnosti je soudu známo, že se jedná o běžné nepoctivé obchodní praktiky žalobce, kterými vhání své klienty do úvěrových pastí a do insolvence. Před těmito nekalými praktikami brojí jak Směrnice Evropského parlamentu a rady č. 2008/48/ES ze dne [datum], tak i zmíněná judikatura Evropského soudu, Ústavního soudu ČR i Nejvyššího soudu ČR, a tyto nepoctivé praktiky nelze žalobci tolerovat. Žalobce svým soustavným nepoctivým jednáním evidentně poškozuje práva svých klientů, v daném případě žalovaného. S ohledem na četnost obdobných sporů nejde přitom o výjimečné selhání žalobce, nýbrž o jeho soustavnou nepoctivou zápůjčkovou činnost. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal, soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec II. výroku rozsudku).