16 C 299/2020-23 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Soud v projednávané věci rozhodoval podle § 115a o.s.ř. z důvodu probíhající pandemie coronaviru bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci řízení neměli proti tomuto postupu soudu námitky. 3. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, kterou podle skutkových tvrzení dluží žalovaná žalobci na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum], ve znění smluvních podmínek, uzavřené mezi předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] Malta (dále jen právní předchůdce žalobce) a žalovanou formou komunikace na dálku, na jejímž základě právní předchůdce poskytl žalované úvěr ve výši [částka], jež se žalovaná zavázala věřiteli vrátit jednorázově, nejpozději do [datum], t.j. do 29 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaná smluvené povinnosti nesplnila, neboť dluh řádně nesplatila. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení sporné požadované částky představující jistinu úvěru včetně příslušenství. Sporná pohledávka byla nejprve postoupena z právního předchůdce na [právnická osoba] Collections [příjmení] [příjmení] republika Německo a tato společnost následně smlouvou ze dne [datum] postoupila spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že dne [datum] jeho právní předchůdce uzavřel s žalovanou platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. v platném znění. 5. Žalobce totiž neprokázal, že jeho předchůdce uzavřel s žalovanou elektronickými prostředky komunikace na dálku spornou smlouvu o tvrzeném obsahu v písemné formě podle § 562 o.z., neboť ničím nedoložil, že záznamy údajů o určení totožnosti jednajících osob a o obsahu právních jednáních mezi účastníky byly v elektronickém systému prováděny systematicky a posloupně a byly chráněny proti změnám. Žalobce ani neprokázal, že smlouva ve znění všeobecných obchodních podmínek byla předchůdcem žalobce a žalovanou elektronicky podepsána v souladu s § 561 a § 562 o.z. zaručeným případně uznávaným elektronickým podpisem ve smyslu § 7 zákona č. 297/2016 Sb., jimiž je zaručeno ztotožnění jednajícího. Tzv.„ jiný typ elektronického podpisu“ identifikaci jednajícího neumožňuje. Čmáranec v rubrice podpis klienta, který mohl učinit doslova kdokoliv, nemá na první pohled charakter podpisu. 6. V řízení nebyla rovněž prokázána vážná vůle žalované uzavřít spornou smlouvu o uvedeném obsahu. Žalobcem předložená smlouva je dopředu vypracovaným formulářem, v němž chybí jakýkoliv projev žalované, z něhož by bylo možno usuzovat její vůli takovou smlouvu uzavřít. Ze záhlaví a z obsahu smlouvy nelze ani zjistit, kdo žalobci údaje o jménu, příjmení, bydlišti, mobilním telefonu, internetové adrese případně číslu nějakého účtu apod. skutečně poskytl, případně zda předchůdce žalobce použil údaje žalované z možných předcházejících závazků. Pouhé uvedení těchto údajů do smlouvy nemůže sloužit k prokázání projevu vůle žalované jako účastníka smluvního vztahu ani nahrazovat její podpis, a to zvláště za situace, kdy je obecně známo, že tyto citlivé údaje lze prostřednictvím internetu apod. bez obtíží sehnat a použít bez vědomí osoby, které se týkají. Smlouva o úvěru mohla být uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím mimo jiné internetu apod., avšak v takovém případě bylo na žalobci, aby jednoznačně prokázal, že k platnému uzavření smlouvy o úvěru skutečně došlo, což žalobce v projednávané věci nesplnil. 7. I v případě, že by byla smlouva řádně podepsána žalovanou, byla by podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce ničím neprokázal, že splnil povinnost uloženou mu v citovaném ustanovení prověřit schopnost žalované poskytnutý úvěr žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. 8. Z předložených dokladů rovněž vůbec nevyplývá, že by žalobcem tvrzená částka [částka] byla žalované skutečně připsána na její účet, ani že by se žalovaná na úkor žalobce neoprávněně obohatila. Žalobce žádný důkaz o připsání této částky žalované na její účet nepředložil ani jej neoznačil. Z Potvrzení Thepay je pouze zřejmé, že dne [datum] byla z účtu [právnická osoba] odepsána částka [částka] na neznámý účet, nic více. Z žalobcem předložených listin nelze však zjistit, zda vůbec ani kdy byla tvrzená částka [částka] skutečně připsána na účet žalované podle § 1957 odst. 1 o.z., aby s ní mohla nakládat. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku z titulu tvrzené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. nedoložil. Proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšné žalované náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.