19 C 168/2021-33 — Okresní soud v Přerově

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (po částečném zpětvzetí žaloby, o němž bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 2. 7. 2021, č. j. 19 C 168/2021-21, pravomocným od 10. 8. 2021). Dle žalobních tvrzení jistina pohledávky představuje žalovaným neuhrazený úvěr, který mu byl poskytnut bezhotovostně společností [právnická osoba] (dále také jen„ původní věřitelka“) na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] ve znění dodatku ze dne [datum]. Pohledávka včetně příslušenství byla na žalobkyni postoupena. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a do vydání rozsudku zůstal zcela procesně pasivní. Soud věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně i její zástupce svou neúčast u jednání omluvili a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Původní věřitelka poskytla žalovanému v bezhotovostní formě dne [datum] finanční prostředky ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka], a to na bankovní účet určený žalovaným (jak plyne z Dodatku [číslo] který již žalovaný uzavřel elektronickými prostředky). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl původní věřitelkou vyzván k okamžité úhradě částek, které jsou předmětem tohoto řízení, a to výzvou (oznamující mj. postoupení pohledávky) ze dne [datum] odeslanou do dispozice žalovaného dne [datum], v níž byla splatnost stanovena na 10. den od doručení výzvy. 4. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný původní věřitelce v souvislosti s poskytnutím výše uvedených částek čehokoli zaplatil. Taktéž nebyla tvrzena ani prokázána jiná skutečnost, na jejímž základě by peněžité závazky uplatněné v tomto řízení zcela či částečně zanikly. Z provedeného dokazování soud dále nevzal za prokázané, že by žalovaný s původní věřitelkou tvrzenou smlouvu o úvěru uzavřel, neboť tato smlouva nebyla opatřena podpisem žalovaného. Taktéž z žádného důkazu nelze učinit závěr o tom, že žalovaný tvrzenou úvěrovou smlouvu uzavřel prostředky komunikace na dálku. 5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. V projednávaném případě měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena mezi původní věřitelkou a žalovaným smlouva o úvěru. V českém právním řádu obecně platí zásada bezformálnosti projevu, která je úzce spjata se zásadou autonomie vůle. Znamená to, že subjekt práva má subjektivní právo zvolit si, v jaké formě učiní projev vůle, pokud pro konkrétní případ zákon nestanoví jinak. Občanský zákoník jednoznačně stanoví, že písemná forma je zachována, je-li právní jednání učiněno elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která právní jednání učinila. Prostředky k určení osoby, která právní jednání učinila, nabízí právní řád v zákoně č. 227/2000 Sb. Těmito prostředky jsou elektronický podpis, zaručený elektronický podpis, elektronická značka a časové razítko. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by žalovaný právní jednání učinil elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení jednající osoby, a takové jednání opatřil svým elektronickým podpisem. Soud má tedy za to, že nedošlo k zachování písemné formy právního jednání. 13. Jelikož pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma, zabýval se soud dále tím, zda došlo k jejímu uzavření jinou formu. Dospěl přitom k závěru, že z provedených důkazů takový závěr učinit nelze, neboť žalobkyní předložené listinné důkazy dokládají pouze jednání ze strany původní věřitelky, a to podpis smlouvy dne [datum] a zaslání částek [částka] a [částka] na účet žalovaného, nikoli však jednání ze strany žalovaného. Z provedeného dokazování tedy nevyplynuly takové skutečnosti, z nichž by bylo možno jednoznačně učinit závěr o tom, že žalovaný projevil vůli žalobkyní tvrzenou smlouvu o úvěru o tvrzeném obsahu s původní věřitelkou uzavřít. 14. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru (ani jiné smlouvy, v níž by se žalovaný zavázal k úhradě jakékoli částky), byl nárok žalobkyně posouzen jako nárok na bezdůvodné obohacení, které žalovaný získal a je povinen je k výzvě dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku vrátit. S ohledem na shora uvedené soud žalobě co do částky [částka] vyhověl (neboť žalobkyně prokázala, že původní věřitelka bez právního důvodu poskytla žalovanému částku [částka]). 15. Žalovaný se ve smyslu § 1968 o. z. dostal s úhradou částky [částka] do prodlení, proto vznikl žalobkyni (na niž byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena) nárok na zaplacení (a žalovanému tak vznikla odpovídající povinnost k úhradě) úroku z prodlení. Jelikož žalobkyně neprokázala, že by byl žalovaný k úhradě této částky vyzván dříve, než výzvou k plnění obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], vznikl žalobkyni nárok na úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jde-li pak o datum splatnosti, soud z podacího archu zjistil, že oznámení o postoupení s výzvou bylo prostřednictvím poštovních služeb na adresu žalovaného odesláno v úterý [datum]. Jelikož nebylo o doručení zásilky obsahující výzvu k úhradě ničeho tvrzeno ani prokázáno, soud aplikoval domněnku dojití dle § 573 o. z. Zásilka obsahující výzvu ze dne [datum] se tedy považuje za doručenou třetí pracovní den ode dne odeslání, tj. v pátek [datum]. Splatnost nároku pak nastala v souladu s výzvou 10. den od doručení výzvy – tj. [datum]. Proto se žalovaný dostal do prodlení s úhradou částky [částka] dne [datum]. Jelikož žalobkyně žádá na příslušenství méně, než bylo dokazováním zjištěno, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl. 16. Na podkladě výše uvedeného soud tedy shrnuje, že shledal žalobu (po částečném zpětvzetí) důvodnou v celém rozsahu (výrok I), přičemž to vše je žalovaný dle § 160 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku. 17. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením vznikly jakékoli náklady. Pro účely náhrady nákladů řízení soud v souladu se zásadou odpovědnosti za výsledek hodnotil k tíži žalobkyně také rozsah, v němž vzala žalobu částečně zpět, neboť tímto žalobkyně bez participace žalovaného zavinila, že řízení bylo částečně zastaveno.