8 C 262/2021-25 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby jí žalovaný zaplatil výše uvedenou částku s tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o půjčce (dále jen " Smlouva. Na základě této Smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli s poplatkem ve výši [částka], celkem částku [částka] formou 53 týdenních splátek po [částka]. Žalovaný uhradil [částka], v souladu s čl. 5 smlouvy bylo plnění žalovaného alokováno nejprve na příslušenství dluhu (souhrnný poplatek). Jistina proto činí [částka]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi přechodným věřitelem spol. [název věřitele] [název věřitele] a žalobkyní [název žalobkyně] došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil. Předvolání s žalobou mu bylo doručeno na adresu místa trvalého pobytu řádně a včas. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“). 3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je právnickou osobou mající sídlo na území [země], tj. v členském státu Evropské unie, zabýval se soud svou mezinárodní příslušností. Podle kapitoly II., oddílu 4 článku 17, odstavec 1 písm. b) a článku 18 odstavec 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I. bis), jedná-li se o půjčku, smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Žalovaný má bydliště na území České republiky, jsou proto k projednání sporné věci příslušné (pravomocné) české soudy a vztahy mezi účastníky se řídí českým hmotným právem. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a její přílohy, má soud za prokázáno, že pohledávka [právnická osoba], za žalovaným z výše uvedené smlouvy o půjčce byla postoupena na [označení původního věřitele] [název]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno společností [právnická osoba], jejím přípisem ze dne [datum] [právnická osoba] [název]. smlouvou o postoupení ze dne [datum] ve spojení s přílohou [číslo] seznamem postupovaných pohledávek postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni [osobní údaje žalobkyně]. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], odeslaným poštou [datum]. Soud má tedy za prokázáno, že žalobkyně nabyla postoupením celou pohledávku za žalovanou podle § 1879 a § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 5. Ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] soud zjistil, že ji žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] a na jejím základě si půjčil částku [částka] a stvrdil, že peníze převzal v den podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli s touto půjčkou souhrnný poplatek ve výši [částka], tedy se zavázal zaplatit celkem [částka] v 53 týdenních splátkách ve výši [částka], počínaje 7 dnem od data uzavření smlouvy. V článku 5 smluvních podmínek bylo dohodnuto, že se uhrazené splátky započítávají nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení poplatku se započítávají na vlastní částku půjčky. 6. Žalovaný na svou obranu nic neuvedl a z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by na své závazky ze zjištěné smlouvy o půjčce uhradil více, než tvrdila žalobkyně v žalobě celkem [částka]. 7. Podle statistiky ČNB https: // [webová adresa] činila v [číslo] průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu se splatností do 1 roku (UK3) 12,99 %, úroková sazba kontokorenty 13,25 % a úroková sazba kreditní karty 21,71 %. 8. Soud vzhledem k datu uzavření smlouvy postupoval podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., podle dosavadních předpisů 9. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 10. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 11. Podle ust. § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 12. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu, anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 13. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 14. Podle § 456 obč. zák. předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí se vydat státu. 15. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Podle § 458 musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. 16. Na posuzovanou smlouvu o půjčce se aplikuje právní úprava obsažená v zákoně č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 321/2001 Sb.“), který ještě výslovně nestanovil povinnost poskytovatelů úvěrů či půjček posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr. 17. Půjčka byla žalovanému poskytnuta kapitálovou obchodní společností, podnikající ve finančnictví (v jeho nebankovní části) kdy jejím smyslem a účelem je podnikatelskou činností vyvářet zisk. Shoda soudní praxe a občanskoprávní teorie panuje v tom, že úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky (někdy také odměna) představují cenu poskytnutého kapitálu nebo též cenu za užívání půjčených peněžních prostředků. Vzhledem k tomu, že sjednaný souhrnný poplatek ve výši [částka] není dále strukturován, je nutno považovat takovou úplatu za půjčení peněz za sjednaný úrok. Sjednaná úroková sazba tak činí 69,60 % ročně. Takto sjednanou úrokovou sazbu je možno podrobit přezkumu přiměřenosti z hlediska rozporu s dobrými mravy, neboť značná nepřiměřenost výše smluvního úroku je způsobilá porušit souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad. 18. Soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouva o půjčce nebyla platně uzavřena, a to vzhledem k ujednání o výši souhrnného poplatku ve výši [částka], který představuje úrok ve výši 69,60 % p.a.. Soud dospěl k závěru, že toto ujednání je absolutně neplatné podle ustanovení § 39 obč. zák., neboť ujednaná výše úroku se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR, je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], všechna rozhodnutí jsou dostupná na [webová adresa]). Soud uzavírá, že sjednaná výše úroku ve smlouvě je v rozporu s dobrými mravy, když podle statistiky ČNB výše úrokových sazeb spotřebních úvěrů poskytnutých bankami v České republice činila v době uzavření smlouvy 12,99 %, u úvěrů čerpaných prostřednictvím kreditních karet pak 21,71 % ročně. Ve smlouvě o půjčce pak sjednaný souhrnný poplatek ve výši [částka], představuje úrokovou sazbu ve výši 69,60 % p.a % a představuje více než pětinásobek průměrné výše úrokových sazeb spotřebních úvěrů podle statistiky [obec] národní banky. Za této situace, je sjednaná výše úroku v rozporu s dobrými mravy. 19. Soud se zabýval tím, zda lze tuto část právního úkonu oddělit od ostatního obsahu. Tuto oddělitelnost posoudil v souladu s ust. § 41 obč. zák. a dospěl k závěru, že ujednání o úroku od ostatního obsahu smlouvy oddělit nelze. Je třeba dbát, aby byla respektována vůle subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala a tedy je nutno respektovat zásadu autonomie vůle. V této souvislosti, je nutno zdůraznit nejen smysl a účel existence původní věřitelky, nýbrž také adhezní povahu smlouvy. Je nutno poukázat na to, že v uvedeném případě vystupuje původní věři