9 C 22/2021-26 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky [částka s příslušenstvím] s následujícím odůvodněním. Žalovaná uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce se společností [právnická osoba] (dále též„ původní věřitel“), a to písemnou formou. Na základě shora uvedené smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši [částka], které jí byly předány uvedené dne v hotovosti. Žalovaná se zavázala krom takto poskytnuté zápůjčky vrátit i součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši [částka], náklady na hotovostní inkaso ve výši [částka] a administrativní poplatek za zpracování smlouvy o zápůjčce ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku a další poplatky ve 58 týdenních splátkách ve výši [částka] s tím, že poslední splátka byla splatná dnem [datum]. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas. Původními věřiteli tak vznikl nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka], na dlužném poplatku částku [částka], úroku částku [částka], poplatku za inkasní služby částku [částka] a ceny za pojištění ve výši [částka]. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Ta se tedy po žalované domáhá shora uvedeného plnění, které doposud žalovaný nezaplatil. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud jednal a rozhodoval při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastnic (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), za situace, kdy zástupce žalobkyně se z nařízeného jednání omluvil a žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila. Pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní. 3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaná uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce se společností [právnická osoba] (dále opět jen„ původní věřitel“), a to písemnou formou. Na tuto listinu žalovaná připojila svůj podpis. Na základě shora uvedené smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši [částka], které jí byly předány uvedené dne v hotovosti. Žalovaná se zavázala krom takto poskytnuté zápůjčky vrátit i součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši [částka], náklady na hotovostní inkaso ve výši [částka] a administrativní poplatek za zpracování smlouvy o zápůjčce ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku a další poplatky v 58 týdenních splátkách ve výši [částka] s tím, že poslední splátka byla splatná dnem [datum]. Se žalovanou dále byla sepsána karta zákazníka, z níž vyplývá, že žalovaná žije v nájmu, má v péči a fakticky vyživuje čtyři nezletilé děti narozené v letech 2006, 2008, 2009 a 2014. Jejím jediným příjmem je rodičovský příspěvek od Úřadu práce ČR a celkem deklarovala žalovaná„ příjmy“ ze sociálních dávek a výživného ve výši [částka] měsíčně. Tyto příjmy byly podle původního věřitele prokázány výpisy z účtu. Náklady na domácnost„ odhadla“ žalovaná na částku [částka]. Dále byly platby ověřeny nájemním smlouvy a složenkami SIPO. Žalovaná doposud na dlužném nároku zaplatila toliko částku [částka]. Jelikož žalovaná řádně splátky nesplácela, byla vyzvána k doplacení splátek. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně nato vyzvala žalovanou písemnou výzvou ze dne [datum] k zaplacení dlužné částky, v níž stručně skutkově i právně vymezila předmět plnění ze strany žalovaného. Žalovaná měla doplatit dluh do [datum]. Žádné jiné listiny žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti nedoložila. Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že by závazek splnila či k jeho zániku došlo jiným způsobem než splněním. 4. Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neboť pohledávka za žalovaným byla postoupena z původního věřitele na žalobkyni. 5. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. V projednávané věci má soud za to, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Původní věřitel byl ke dni uzavření smlouvy„ licencovaným“ poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, jak vyplývá z výpisu z rejstříku nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Žalovaný je s ohledem na obsah smlouvy a označení žalovaného v tomto závazkovém vztahu v postavení spotřebitele. 7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění do [datum], věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Soud se nejdříve zabýval otázkou, zda žalobkyně při uzavření smlouvy o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/2018, dostupný na [webová adresa]). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Úvěruschopnost je třeba zkoumat ke dni poskytnutí úvěru, nikoliv po celou předpokládanou dobu trvání úvěrového vztahu, když toto ani není fakticky možné, neboť nelze predikovat budoucí možné změny majetkových poměrů dlužníka. Po zopakování dokazování ohledně otázky zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. 11. Soud dospěl k závěru, že v daném případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované řádně a na základě dostatečných podkladů, když pokud jde o výdaje žalované, spoléhala jen na jeho prohlášení v hodnocení klienta a doklady SIPO. Příjmy žalobkyně rovněž jsou doloženy toliko prohlášením žalované. Navíc žalobkyně nikterak netvrdila a neprokázala, že by žalovanou lustrovala v dostupných rejstřících dlužníků, exekucí apod. Navíc příjmy a výdaje žalované se s ohledem na počet vyživovaných dětí a osobní spotřebu všech těchto osobu soudu jeví zjevně nevěrohodné. 12. Jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovenému zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li ze subjektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění ani to, že dlužník není evidován v databázi dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na [webová adresa]). Ke stejným závěrům dospěl i Soudní dvůr Evropské Unie ze dne [datum], ve věci C [číslo], který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru, (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum]) musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné, že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady a dále tak, že nedokládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých 13. Za této situace soud uzavírá, že žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalované při uzavírání smlouvy o úvěru řádně a