10 C 340/2021-29 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum]. Původní věřitelka společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka] splatný do [datum] spolu s poplatkem ve výši [částka] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na níž se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, po prověření úvěruschopnosti žalovaného mu byl zaslán návrh úvěrové smlouvy, po odeslání smluvní dokumentace žalovanému, mu byla zaslána peněžní prostředky ve výši [částka] na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný úvěr nesplatil. Žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI a EUCB. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemně. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo [číslo] ze dne [datum] a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že na smlouvě je namísto podpisu žalovaného [příjmení] kód jjek. Předmětem smlouvy byl úvěr ve výši [částka], zápůjční úroková sazba činila 12 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru činil [částka], doba trvání úvěru 12 měsíců, splatnost úvěru [datum], výše pravidelné měsíční splátky [částka], první splátka byla splatná dne [datum], celková částka, kterou měl žalovaný uhradit, činila [částka]. 5. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet] odeslána částka [částka]. Ze zprávy [jméno] [příjmení] [příjmení] a výpisu z účtu soud zjistil, že majitelem tohoto účtu je žalovaný a dne [datum] byla na tento účet připsána částka výši [částka] od společnosti [právnická osoba] 6. Z výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 3 dnů. Výzva byla odeslána dne [datum]. 7. Soud má za prokázáno, že žalobkyně nabyla postoupením pohledávky za žalovaným podle § 1879 a § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Mezi žalovaným jako úvěrovaným a společností [právnická osoba] jako úvěrujícím byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru číslo S0007920819607414, na základě níž mu byl poskytnut úvěr ve výši [částka] bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne [datum]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 12 % ročně, úvěr byl splatný ve 12 měsíčních splátkách ve výši [částka] v celkové výši [částka]. Výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 3 dnů. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle ustanovení § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 12. Soud se zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně při uzavření smlouvy o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného či nikoliv. Dle aktuální judikatury [název soudu] by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle [název soudu] třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], dostupný na [webová adresa]). Z výše uvedených závěrů [název soudu] tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Úvěruschopnost je třeba zkoumat ke dni poskytnutí úvěru. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované nepředložila žádné důkazy, když pouze tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřena lustrací žalovaného ve veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB a výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně a na základě dostatečných podkladů prověřena. [název soudu] dospěl k závěru, věřitel nedostojí povinnosti stanovenému zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto jsou však aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li ze subjektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění ani to, že dlužník není evidován v databázi dlužníků (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dostupný na [webová adresa]). Ke stejným závěrů pak dospěl i Soudní dvůr Evropské Unie ze dne [datum], ve věci C [číslo], který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru, ([název předpisu] [název předpisu] [název předpisu] a [název předpisu] [rok] [číslo] ze dne [datum]) musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné, že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady a dále tak, že nedokládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. 13. V projednávaném případě dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je ze shora uvedených důvodů dle ustanovení § 580 odst.1 o. z. neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 558 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti. 14. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, soud posoudil nárok žalobkyně dle ustanovení § 2993 o.z. jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje plnění z neplatného závazku, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou smluvní strany povinny vydat. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jistinu v době přiměřené jejím možnostem. Ke dni rozhodnutí soudu činí dlužná jistina [částka], na kterou žalovaný ničeho neuhradil, je proto povinen tuto částku žalobkyni vydat. Žalobkyni vznikl rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. z této částky od [datum], neboť k vydání bezdůvodného obohacení vyzvala žalobkyně žalovanou výzvou odeslanou dne [datum] ke splnění povinnosti ve lhůtě 3 dnů, výzva byla odeslána žalovanému dne [datum]. Ta s ohledem na fikci doručení dne [datum] (§ 573 o.z.), uplynula marně dnem [datum] (výrok I.). 15. Veškeré další nároky uplatněné žalobkyní soud posoudil jako nedůvodné, neboť vycházejí z absolutně neplatné smlouvy. Ohledně těchto nároků soud žalobu zamítl (výrok II.). 16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch či neúspěch obou stran byl téměř stejný.