11 C 151/2022-21 — Okresní soud v Přerově

1. [právnická osoba] se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala, aby soud zavázal žalovaného [celé jméno žalovaného] k zaplacení částky 28 820,13 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ společnost“) uzavřela dne [datum] s žalovaným po předchozím zkoumání jeho úvěru schopnosti smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému revolvingový úvěr, který žalovaný čerpal v nesplacené částce 28 820,13 Kč, kdy úvěr měl být splacen do [datum]. Smlouva byla sjednána prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, e-mailu a telefonního čísla. Po dokončení registrace a zřízení uživatelského účtu zaslal žalovaný společnosti žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného splácet mu byl zaslán návrh smlouvy o úvěru s navrženým revolvingovým úvěrem a splatností [datum]. Předmětem této smlouvy bylo poskytnutí úvěru, který společnost zaslala ze svého účtu na účet žalovaného č. [bankovní účet] platbou s variabilním symbolem [číslo]. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej splatit. Žalovaný nesplnil svůj smluvní závazek k úhradě úvěru řádně, neboť dosud dluží částku celkem 28 820,13 Kč. Společnost postoupila svou pohledávku za žalovaným žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému písemně oznámeno. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě trvajícího dluhu. Dále žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný [celé jméno žalovaného] se k žalobě nevyjádřil a k jednání soud ve věci se nedostavil. 3. Při provedeném dokazování bylo prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne [datum], včetně standardní informace o spotřebitelském úvěru, že žalovaný uzavřel se společností smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut společností revolvingový úvěr na jeho účet č. [bankovní účet] (dle sdělení [právnická osoba]). Žalovaný se jako dlužník zavázal ke splacení poskytnutého úvěru do [datum] se sjednaným úrokem. Výpisem z úvěrového účtu bylo prokázáno, že žalovaný čerpal dle smlouvy úvěr v částce celkem 19 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně seznamu pohledávek, bylo prokázáno, že společnost postoupila svou pohledávku za žalovaným žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo prokázáno, že tato skutečnost byla oznámena žalovanému. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě závazků dle smlouvy do [datum]. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 6. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že společnost odeslala žalovanému převodem na účet částku celkem 19 000 Kč, která byla na jeho účet připsána. Soud naopak nemá dosud za prokázanou skutečnost, zda společnost posoudila úvěruschopnost žalovaného. Soud dále nemá za prokázané ani to, že by žalovaný podepsal či jinak projevil svoji vůli být smlouvou o úvěru vázán. Žalobkyně, v řízení neprokázala, že by vůbec došlo k uzavření smlouvy mezi žalovaným a společností. Tvrdila-li žalobkyně, že žalovaný dotčenou smlouvu podepsal či jinak projevil svoji vůli být obsahem této smlouvy vázán, pak ohledně této skutečnosti zůstala pouze v rovině tvrzení bez jakéhokoliv důkazního návrhu schopného projev vůle žalovaného prokázat. Na uvedeném nic nemění ani snaha žalobkyně detailněji popsat proces uzavření předmětné smlouvy formou registrace na internetových stránkách společnosti, jelikož tato tvrzení nejsou podložena žádnými listinami ani jinými důkazními prostředky, které by prokazovaly, že žalovaný danou smlouvu podepsal elektronicky distančním způsobem, není prokázáno, že by žalovaný vůbec nějakým způsobem projevil svou vůli k uzavření smlouvy určeného obsahu a že by kdokoli (tím méně žalovaný) jakákoli jednání popsaná žalobkyní učinil. Nad rámec již uvedeného je nutno dále uvést, že i pokud by soud měl uzavření smlouvy za prokázané, musel by učinit závěr o neplatnosti takové smlouvy z níže uvedených důvodů. 12. Z rozsudku Soudního dvora ze dne [datum], [právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další, C [číslo], vyplývá, že důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované nese poskytovatel úvěru, neboť spotřebitel zpravidla nejen nemá přístup k dokumentaci posouzení své úvěruschopnosti, kterou si uchovává poskytovatel, ale zpravidla nemá ani odborné znalosti, které jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba. S důkazním břemenem je přitom spjato i břemeno tvrzení, kdy nejdříve musí být účastníkem určitá rozhodná skutečnost tvrzena, aby následně mohla být prokázána. Žalobkyni tedy v tomto řízení tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného. 13. Podle ust. § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí. 14. V daném případě žalobkyně v řízení tvrdila, že společnost posoudila schopnost žalovaného (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. K prokázání této skutečnosti však soud předložila pouze důkaz smlouvou, jež obsahují jen údaje poskytnuté společnosti žalovaným bez dalšího ověření jejich správnosti. Na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla při smlouvy ověřena úvěruschopnost žalovaného (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a tedy poskytl úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaný schopen úvěr splatit). 15. Soud se otázkou posouzení úvěruschopnosti žalovaného a s tím souvisejících procesních břemen zabýval z úřední povinnosti, neboť neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru