12 C 232/2022-29 — Okresní soud v Přerově

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), bylo vyhotoveno tzv. zkrácené odůvodnění obsahující toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, jelikož se v posuzovaném případě jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] (jistina) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], na základě které měla spol. [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitelka“) poskytnout žalovanému téhož dne v hotovosti peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaný zavázal společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky vrátit původní věřitelce do [datum], přičemž předmětná pohledávka původní věřitelky za žalovaným měla být postoupena žalobkyni. 3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 4. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitelka na základě předchozí písemné dohody poskytla dne [datum] žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vč. poplatku [částka] vrátí původní věřitelce do [datum]. Pohledávka za žalovaným byla převedena z původní věřitelky na žalobkyni. Původní věřitelka odeslala žalovanému dne [datum] oznámení o postoupení pohledávky vč. výzvy k úhradě dlužné částky. 5. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by původní věřitelka před poskytnutím peněžních prostředků jakkoliv zkoumala či ověřovala schopnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky vč. sjednaného poplatku ve lhůtě splatit (tato skutečnost nebyla žalobkyní ani tvrzena). V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by žalovaný na žalobou uplatněné nároky byť i částečně něčeho uhradil; takovou skutečnost ostatně žalovaný po celou dobu řízení ani netvrdil. 6. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Pohledávka původní věřitelky za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou podle ustanovení § 1879 a násl. o. z. postoupena žalobkyni, které tedy v tomto řízení svědčí aktivní věcná legitimace. Jelikož žalobkyně netvrdila ani neprokázala, jakým způsobem původní věřitelka před poskytnutím zápůjčky posuzovala úvěruschopnost žalovaného, neunesla stran této sporné skutečnosti břemeno tvrzení, resp. důkazní, v důsledku čehož je smlouva o zápůjčce neplatná ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Dle ustálené judikatury se přitom jedná o neplatnost absolutní podle ustanovení § 588 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo], OPR- [právnická osoba], v. GK). S ohledem na uvedené soud právně kvalifikoval vztah mezi stranami dle ustanovení § 2993 o. z. jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně a přiznal žalobkyni právo na zaplacení celé požadované jistiny ve výši [částka]. Žalobkyni v souladu s ustanovením § 1958 odst. 2 a § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. náleží i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, neboť původní věřitelka vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (k vydání částky bezdůvodného obohacení) poprvé až v rámci oznámení o postoupení pohledávky. Za okamžik doručení tohoto oznámení soud považoval den [datum], neboť dle obecných poznatků z procesu doručování písemností prostřednictvím držitele poštovní licence (České pošty, s. p.) bývají písemnosti doručeny adresátovi zpravidla třetí den po odeslání, k němuž došlo dne [datum]. Jelikož původní věřitelka nestanovila žalovanému lhůtu k úhradě dlužné částky, byl žalovaný povinen plnit bez zbytečného odkladu, v důsledku čehož nastala splatnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení uplynutím dne [datum], od následujícího dne, tj. od [datum] je tudíž žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. 7. V důsledku neunesení břemene tvrzení/důkazního stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a z toho plynoucího závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce, z jejíhož porušení dovozovala žalobkyně dřívější počátek prodlení žalovaného, soud zamítl žalobu v rozsahu nároku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející počátku prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení (výrok II.). 8. Žalobkyně se omluvila z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., k čemuž soud pro úplnost sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2848/10). 9. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem [částka] a odměnou advokáta podle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), neboť žalobkyně zahájila řízení návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně v obdobných věcech. Odměna činí za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) částku [částka] (3 x [částka]) a náhrada hotových výdajů činí částku [částka] za tři úkony právní služby (3 x [částka]) podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, vše zvýšené o 21 % DPH ve výši [částka]. Celkové žalobkyni vzniklé náklady řízení ve výši [částka] je žalovaný podle ustanovení § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni k rukám advokátky do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.