14 C 99/2022-33 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně učinila předmětem řízení peněžitý nárok vůči žalované na zaplacení částky 9 337 Kč s příslušenstvím, a to z titulu mezi účastníky (žalovanou jako úvěrovaným – spotřebitelem a žalobkyní jako úvěrujícím – poskytovatelem spotřebitelského úvěru) uzavřené (distančním způsobem – prostředky komunikace na dálku) smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] z [datum]. Konkrétně se žalobkyně domáhala z daného titulu po žalované zaplacení (z celkem na jistině nárokované částky 9 337 Kč) částky 5 000 Kč jako nesplacené jistiny daného úvěru, částky 2 974 Kč jako k jistině úvěru dle ujednání stran (čl. 6 smlouvy) přirostlého smluvního úroku z daného úvěru (a přirostlého za září až prosinec 2021), částky 1 000 Kč jako ve smlouvě (čl. 5 smlouvy) sjednaného poplatku za čerpání úvěru, částky 363 Kč jako tří ve smlouvě (čl. 6 smlouvy) sjednaných poplatků za účelně vynaložené náklady žalobkyně spojené s prodlením žalované se splácením úvěru (naúčtované žalované po 121 Kč dne [datum], [datum] a [datum]). Vedle celkové částky 3 9337 Kč na jistině dluhu se pak žalobkyně v řízení domáhala po žalované i zaplacení úroku z prodlení z celkem nárokované částky 9 337 Kč, a to v sazbě 8,5 % ročně, a za dobu od [datum] do zaplacení. 2. Soud přijal po provedeném dokazování závěr o skutkovém stavu, podle kterého se žalobkyni podařilo prokázat, že jí v žalobě tvrzenou smlouvu (a i tvrzeného obsahu) s žalovanou uzavřela, a i to, že na jejím podkladě na účet žalované č. [bankovní účet] žalobkyně bezhotovostně převedla v dané úvěrové smlouvě sjednanou částku 5 000 Kč. Soud ale již nevzal za prokázané takové rozhodující skutečnosti (které žalobkyně nadto v potřebném rozsahu ani netvrdila), na podkladě kterých by bylo možno přijmout spolehlivě závěr, že žalobkyně před uzavřením dané smlouvy o úvěru (charakteru smlouvy o spotřebitelském úvěru) posoudila jako poskytovatel spotřebitelského úvěru řádně a s odbornou péčí schopnost žalované jako spotřebitele splácet danou smlouvou o úvěru sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru (tedy posoudila úvěruschopnost žalované), a to tedy zejména takové skutečnosti o pravidelných příjmech a výdajích žalované, popř. o jejích dalších pravidelných závazcích, které v té době splácela, a které umožňovaly přijmout závěr, že žalovaná bude schopna po [datum] splácet danou smlouvou o úvěru sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru. Že by žalovaná po přijetí částky 5 000 Kč žalobkyni z titulu dané smlouvy o úvěru čehokoliv uhradila, to tvrzeno a prokázáno nebylo. K zaplacení dané částky 5 000 Kč vyplacené žalobkyní žalované dne [datum] byla žalovaná žalobkyní prvně vyzvána (jde-li o výzvy, u kterých žalobkyně prokázala alespoň jejich odeslání žalované) v rámci předžalobní upomínky ze dne [datum] (odeslané žalované dne [datum]), a to ve lhůtě do [datum]. 3. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 4. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 5. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Po aplikaci cit. zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav soud uzavřel, že žalobu lze vyhodnotit jako důvodnou toliko v rozsahu vymezeném ve výroku č. I tohoto rozsudku. Žalobkyni se sice předloženými důkazy podařilo prokázat, že spolu s žalovanou uzavřela prostředky komunikace na dálku tvrzenou smlouvu o úvěru, jejíž zjištěný obsah dovoloval přijmout právní závěr o tom, že jde o typovou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.s.ř. (a s ohledem na charakter stran zároveň smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu z.č. 257/2016 Sb.), ale již netvrdila a tím méně prokázala takové rozhodující skutečnosti, na podkladě kterých by bylo lze přijmout právní závěr, že žalobkyně (jako poskytovatel daného spotřebitelského úvěru) před uzavřením zjištěné smlouvy o úvěru splnila povinnosti kladené na ni kogentním ustanovením § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb. Konkrétně žalobkyně v řízení netvrdila (a netvrzené skutečnosti tedy ani neprokázala), na podkladě jakých konkrétních údajů a zjištěných z jakých konkrétních informačních zdrojů (a pokud zjištěných od žalované, pak z jakých informačních zdrojů ověřených), popř. na základě jakých dalších konkrétních údajů o poměrech žalované, žalobkyně k [datum] uzavřela, že žalovaná bude danou smlouvou o úvěru sjednané splátky řádně splácet. Pokud toto žalobkyně ani netvrdila (a ve vztahu k výdajové stránce rozpočtu žalované nadto ani nedoložila žádné důkazy), nemohl soud uzavřít, že by byly v řízení tvrzeny a prokázány takové skutečnosti ve smyslu hypotézy § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb., které dovolují přijmout závěr, že žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované splácet danou smlouvou sjednané splátky úvěru. Dle ustálené soudní praxe je nesplnění této povinnosti sankcionováno absolutní neplatností dané smlouvy o úvěru, ve vztahu ke které byla taková povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru porušena, a v daném případě tedy absolutní neplatností smlouvy, ze které žalobkyně odvozovala právo na zaplacení všech žalobou nárokovaných smluvních plnění (částky 9 337 Kč). Proto byla žaloba co do celé nárokované jistiny a z tohoto právního titulu nedůvodná. 14. Pokud se ale žalobkyni zároveň podařilo prokázat i to své tvrzení, že na podkladě dané smlouvy (byť po jejím vyhodnocení soudem jako absolutně neplatné) žalované z tohoto absolutně neplatného titulu vyplatila částku 5 000 Kč, což se žalobkyni v řízení prokázat podařilo, lze tuto žalobou nárokovanou částku na nesplacené úvěrové jistině z titulu absolutně neplatné smlouvy o úvěru, žalobkyni přiznat jako bezdůvodné obohacení na straně žalované ve smyslu § 2991 o.z. Proto soud žalobě vyhověl ale