16 C 125/2022-39 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] doplněnou podáním ze dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 13.024,70 Kč s příslušenstvím, představující smluvní pokutu dohodnutou v čl. 12 smlouvy o úvěru, uzavřené mezi účastníky dne [datum] pod [číslo] ve výši 0,1% denně z částky 11.649 Kč za dobu od [datum] do [datum] za prodlení s úhradou tzv. nové jistiny úvěru. Žalobce dále tvrdil, že Okresní soud v Přerově již dříve rozsudkem pro uznání ze dne 16.4.2019, č.j. 11 C 330/2018-16 přiznal žalobci ze stejné úvěrové smlouvy smluvní pokutu podle čl. 12 smlouvy ve výši 4.496,90 Kč za jinou předchozí dobu - od [datum] do [datum]. Přes výzvy a upomínky žalovaný dlužnou částku žalobci dosud neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto. 4. Z obsahu jiného spisu zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. 11 C 330/1918 považuje soud za prokázané, že žalobou, sepsanou dne [datum], doručenou soudu dne [datum], se žalobce domáhal proti žalovanému [jméno] [příjmení] vedle nevrácené jistiny úvěru a dalšího úroku (ve výši 12.647 Kč s příslušenstvím) také zaplacení smluvní pokuty ve výši 4.496,90 Kč podle čl. 12 smlouvy o úvěru ze dne [datum] pod [číslo] vypočtenou žalobcem za použití sazby 0,1% denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 11.649 Kč za každý den prodlení za období od [datum]„ do sepsání žaloby“, t.j. do dne [datum], z důvodu prodlení žalovaného s úhradou dohodnutých splátek jistiny. Proti vydanému platebnímu rozkazu podal žalovaný dne [datum] odpor, který však v zákonné lhůtě neodůvodnil. Soud proto rozsudkem pro uznání ve smyslu § 114b odst. 1, 2 a 5 a § 153a odst. 3 a 4 o.s.ř. žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobci mimo jiné i požadovanou smluvní pokutu podle čl. 12 smlouvy o úvěru za období od [datum] do [datum] ve výši 4.496,90 Kč. Z odůvodnění rozsudku vyplynulo, že soud rozhodoval formálně ve smyslu § 153a a § 114b o.s.ř. a proto se vůbec nezabýval posuzováním platnosti sporné úvěrové smlouvy z hlediska úvěruschopnosti žalovaného ani z hlediska nepřiměřeně vysoké výše úroků z prodlení. 5. Pokud jde o sporný tvrzený závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] považuje soud za prokázané, že žalovaný dne [datum] požádal žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 41.000 Kč. Podle žalobcem vyplněného formuláře návrhu/smlouvy v případě poskytnutí revolvingového úvěru 41.000 Kč se žalovaný zavázal vrátit žalobci celkem částku 93.192 Kč v 24 měsíčních splátkách po 3.883 Kč splatných vždy k 12. dni každého měsíce, přičemž výpůjční úroková sazba měla činit 150,86 % ročně a RPSN 150,86 % ročně. Podle bodu [číslo] smlouvy jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části nebo nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli úvěru smluvní pokutu ve výši 0,25% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný a zprostředkovatel úvěru návrh podepsali dne [datum]. Předsmluvní formulář ze dne [datum] podepsaný žalovaným obsahuje parametry úvěru shodné se smlouvou, a to mimo jiné i ve výši sjednané výpůjční úrokové sazby 150,86 % a RPSN 150,86 %. 6. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v říjnu 2015 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že [právnická osoba] požadovala úrokovou sazbu 17. 4 %, [právnická osoba] požadovala úrokovou sazbu 16,9 % a [právnická osoba] požadovala úrokovou sazbu 8,8 %. Průměrná úroková sazba uvedených bankovních domů činila v rozhodném období 14,4 %. 7. Ve vztahu ke zjišťování, ověřování a zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že podle listiny označené jako hodnocení klienta měl mít žalovaný pravidelný čistý měsíční příjem od zaměstnavatele ve výši 15.000 Kč a výdaje (na živobytí) ve výši 3.800 Kč a na bydlení, inkaso a ostatní ve výši 4.000 Kč. Žalovaný byl svobodný a měl bydlet u rodičů. Podle scooringu měl žalovaný příznak 25, což označuje nového klienta. Podle pracovní smlouvy ze dne [datum] a mzdových listů byl žalovaný zaměstnán u [právnická osoba] v [obec] na dobu určitou od [datum] do [datum] a jeho mzda činila v červenci 2015 částku 14.152 Kč a v srpnu 2015 částku 13.623 Kč, což v průměru činí částku 13.887,50 Kč. Podle společného prohlášení o poskytnutí osobního účtu majitelky [jméno] [příjmení] tato souhlasila s vyplacením poskytnutého úvěru žalovanému na její účet a s úhradou splátek z jejího účtu. Podle výpisu z účtu [jméno] [příjmení] na tento účet došla dne [datum] mzda žalovaného ve výši 14.152 Kč a dne [datum] ve výši 13.623 Kč. Podle záznamu z registru [příjmení] měl mít žalovaný ke dni [datum] revolvingový úvěr a karty. Soud uzavřel, že žalobce v rozporu s § 9 zák. č. 145/2010 Sb. řádně a s odbornou péči nezjišťoval, neprověřoval ani neposuzoval úvěruschopnost žalovaného. Údaje o příjmech ve výši 15.000 Kč měsíčně neodpovídají údajům vyplývajících ze mzdových listů, podle nichž byl zjištěný průměrná příjem pouze ve výši cca 13.900 Kč a další celkové výdaje 4.000 Kč jsou pouhým a ničím nedoloženým výstřelem do tmy obestírající reálné výdaje žalovaného. 8. Z dopisu žalobce ze dne [datum] považuje soud za prokázané, že žalobce oznámil žalovanému zesplatnění úvěrového dluhu ve výši 12.647 Kč a vyzval ho k úhradě dlužné částky. Podle předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího archu žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 15 dnů od doručení oznámení s upozorněním na možnost soudního vymáhání a že tuto výzvu předal na poštu dne [datum]. 9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům. 10. Podle § 1 odst. 2 o.z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. 11. Podle § 13 o.z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. 12. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda v projednávané věci lze aplikovat § 13 o.z. a o sporném nároku rozhodnout stejně jako v rozsudku pro uznání zdejšího soudu ze dne 16.4.2019, č.j. 11 C 330/2018-16. 14. Na základě zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že v předchozí věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 11 C 330/1918 soud rozhodoval rozsudkem pro uznání ve smyslu § 114b a 153a odst. 3 a 4 o.s.ř. ryze formálně, aniž by prováděl dokazování a na základě zjištěného skutkového stavu provedl právní posouzení sporného nároku. V projednávané věci soud nerozhodoval rozsudkem pro uznání ve smyslu citovaných zákonných ustanovení, proto se obě věci neshodují v podstatných znacích a tudíž v projednávané věci podle § 13 o.z. postupovat nelze. 15. Žalobcem požadovaná smluvní pokuta podle § 2048 a násl. o.z. má akcesorickou povahu a slouží k zajištění hlavního závazku, kterým je vrácení poskytnutého úvěru. Pokud je neplatné ujednání o hlavním závazku, je samozřejmě neplatné i ujednání o smluvní pokutě. 16. Smlouva o úvěru ze dne [datum] byla uzavřena podle § 2395 o.z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a požívá ochrany podle § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, z jehož ustanovení § 9 odst. 1) mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy. 17. Soud z úřední povinnosti podle § 588 o.z. i z hlediska principů na ochranu žalovaného jako spotřebitele zkoumal, zda ujednání v úvěrové smlouvě o pevné zápůjční úrokové sazbě ve výši 150,86 % ročně na celou dobu splácení úvěru není zjevně v rozporu s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 a násl. o.