16 C 240/2022-27 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 16.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne [datum], [číslo] poskytl jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] [obec] (dále jen předchůdce žalobce nebo žalobce) žalované úvěr ve výši 1.100 Kč, který žalovaná vyčerpala ve výši 16.000 Kč, jež se žalovaná zavázala předchůdci žalobce vrátit v celkové výši 16.000 Kč dohodnutým způsobem, nejpozději do [datum]. Žalovaná ale své smluvní závazky nesplnila a předchůdci žalobce ani žalobci ničeho nevrátila. Žalobce se tak po žalované domáhá zaplacení nevrácené jistiny úvěru ve výši 16.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobce dále tvrdil, že smlouvou ze dne [datum] postoupil jeho předchůdce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaná zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto. 4. Soud z žalobcem předložených a k důkazu provedených listin zjistil, že pod stejným [číslo] měl předchůdce žalobce uzavřít s žalovanou 5 rozdílných písemných smluv o úvěrech, a to: 1) dne [datum] na poskytnutí úvěru ve výši 1.100 Kč, splatného ve lhůtě do [datum], 2) dne [datum] na poskytnutí úvěru ve výši 5.100 Kč, splatného ve lhůtě do [datum], 3) dne [datum] na poskytnutí úvěru ve výši 11.800 Kč, splatného ve lhůtě do [datum], 4) dne [datum] na poskytnutí úvěru ve výši 14.800 Kč, splatného ve lhůtě do [datum] a 5) dne [datum] na poskytnutí úvěru ve výši 16.000 Kč, splatného ve lhůtě do [datum] Ani jedna smlouva nebyla vlastoručně ani elektronicky podepsána ani zástupcem předchůdce žalobce, ani žalovanou. Žalobce tak žádnými důkazy neprokázal, že ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] (ani jindy) uzavřel jeho právní předchůdce s žalovanou platné písemné smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. v platném znění. 5. I v případě, že by tvrzené jednotlivé smlouvy o úvěru byly za předchůdce žalobce i žalovanou řádně podepsány, byly by stejně podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatné, neboť žalobce konkrétně netvrdil a žádnými důkazy neprokázal, že jeho právní předchůdce splnil povinnost uloženou mu v § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ke každé jednotlivé smlouvě prověřit schopnost žalované poskytnuté úvěry žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. Žalobce žádné důkazy k prokázání, zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalované do dne rozhodnutí soudu nepředložil. 6. V řízení nebylo žádnými věrohodnými důkazy prokázáno, že by žalobcem tvrzené platby byly podle § 1957 o.z. skutečně připsány právě na účet žalované tak, aby s nimi mohla disponovat. Z žalobcem předložených začerněných výpisů je pouze zřejmé, že z účtu žalobce byly odepsány platby dne [datum] ve výši 1.100 Kč, dne [datum] ve výši 4.000 Kč, dne [datum] ve výši 6.700 Kč, dne [datum] ve výši 3.000 Kč a dne [datum] ve výši 1.200 Kč. Je zjevné, že do předložených začerněných výpisů z účtu sám žalobce zasahoval a s ohledem na soudobé možnosti techniky považuje soud předložené výpisy za nevěrohodné a nemohou představovat důkaz o připsání uvedených částek právě na účet žalované. Žalobcem dokládané odpisy z jeho účtu navíc ani neodpovídají jím předloženým 5 smlouvám o poskytnutí 5 úvěrů. Z žalobcem předložených důkazů tak nelze zjistit, zda skutečně zda vůbec případně na jakém základě předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky skutečně poskytl. 7. Z žalobcem předložené rámcové smlouvy ze dne [datum] z čl. 3 bodu 1 vyplynulo, že k postupování pohledávek mezi účastníky bude docházet na základě dílčích smluv o postoupení dohodnutým způsobem. Žalobce ale soudu nepředložil žádnou dílčí smlouvu, na podkladě které mělo dojít k údajnému postoupení sporných pohledávek vyplývajících ze smluv o úvěru [číslo] ve výši 1.100 Kč, 5.100 Kč, 11.800 Kč, 14.800 Kč ani 16.000 Kč z předchůdce na žalobce. Nikým nepodepsaná, nedatovaná ani neorazítkovaná soupiska pohledávek nemůže sama o sobě představovat dílčí smlouvu o postoupení pohledávek. Soudu je z úřední činnosti známo, že nedůvěryhodné úvěrové firmy mající charakter úvěrových šmejdů mezi sebou převádí balíky údajných pohledávek dlužníků v údajně statisícových hodnotách za minimální cenu, např. za 1 Kč, která není ani v samotné smlouvě o postoupení uvedena. Účel takových převodů je nejasný a nelze tudíž vyloučit, že těmito fiktivními převody může docházet k obcházení daňových zákonů nebo k jiným nezákonostem. Bylo na žalobci, aby prokázal, že sporné pohledávky byly na něj skutečně platně postoupeny. Žalobce nic takového nedoložil a tudíž neprokázal, že je k vymáhání tvrzené pohledávky aktivně legitimován. 8. Žalobce sice v žalobě navrhl, aby si soud k otázce kdo byl majitelem označeného účtu k rozhodnému dni zajistil důkaz dotazem na [právnická osoba] Vzhledem ale ke skutečnosti, že žalobce ani neprokázal, že je ve sporu aktivně legitimován, posoudil soud návrh na provedení tohoto důkazu za nadbytečný. 9. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem poučen podle § 118a o.s.ř. o tom, že z jím předložených listin jeho tvrzení o uzavření platné úvěrové smlouvy (platných úvěrových smluv), o údajné úhradě tvrzené sporné částky žalované a o platném postoupení tvrzené pohledávky na žalobce nevyplývá a zbavil se tak i možnosti doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy k prokázání sporného nároku. 10. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku z titulu tvrzené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. neprokázal. Proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšnému žalované náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.