16 C 249/2022-29 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky 16.100 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] poskytl žalované spotřebitelskou zápůjčku ve výši 8.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala žalobci vrátit spolu s dohodnutým poplatkem 2.600 Kč, tj. celkem částku 10.600 Kč (při RPSN 2. 969 %) nejpozději do dne [datum]. Žalovaná ale smluvené podmínky porušila, neboť žalobci ničeho nevrátila. Žalobce se po žalované domáhá zaplacení jistiny zápůjčky ve výši 8.000 Kč, sjednaného poplatku ve výši 2.600 Kč, zákonných úroků z prodlení, smluvní pokuty za prod1ení s vrácením zápůjčky ve snížené výši 3.000 Kč a náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto. 4. Z písemné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] ve znění VOP (dále jen Smlouva) soud zjistil, že se žalobce zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 8.000 Kč„ bezhotovostně“ na označený účet žalované s tím, že podle čl. 1 Smlouvy se za den„ poskytnutí zápůjčky považuje den, kdy byly peníze odepsány z účtu věřitele“. Žalovaná se zase zavázala vrátit poskytnutou zápůjčku ve stanovené době i se sjednaným poplatkem ve výši 2.600 Kč, celkem částku 10.600 Kč„ nejpozději do [datum] ode dne poskytnutí zápůjčky“. RPSN činila částku 2. 969 % Smlouva byla podepsána 2 zástupci žalobce, žalovaná smlouvu vlastoručně nepodepsala. U jejího podpisu se nachází záznam [datum], hod. 10:46“ 07 a„ [příjmení] kód 9 C S 61“ 5. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] banka převedla z účtu žalobce na označený účet žalované částku 8.000 Kč a tuto zaúčtovala. 6. K prokázání zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalované předložil žalobce pouze mzdové listy od firmy [právnická osoba], z nichž soud zjistil, že za červen 2018 obdržela žalovaná čistou mzdu ve výši 17.205 Kč a za červenec 2018 čistou mzdu ve výši 15.804 Kč. Přes výzvu ze dne [datum] žalobce nepředložil soudu žádné důkazy o tom, že by zjišťoval, ověřoval a posuzoval reálné výdaje žalované v době před poskytnutím zápůjčky. Tvrzení žalobce ze dne [datum] o tom, že žalovaná měla měsíční výdaje 6.000 Kč, že je vdaná, má 2 děti a že bydlí ve vlastním, žalobce ničím nedoložil. Navíc z těchto neurčitých údajů nelze vůbec zjistit, jaké měla žalovaná reálné výdaje na živobytí pro sebe i své 2 děti, na služby související s bydlením za elektřinu, plyn, odpadky, vodné, stočné, mobil, internet, za dopravu do zaměstnání, koníčky apod. Žalobcem předložený výpis z exekučního rejstříku, kde je pouze uvedeno rodné číslo a čas kontroly [datum], hod. 10:46:27 (což je dokonce čas až po údajném uzavření smlouvy) nemá žádnou vypovídací hodnotu. 7. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům. 8. Smlouva ze dne [datum] je smlouvou o zápůjčce podle § 2390 o.z. a tudíž smlouvou reálnou, což znamená, že smlouva nevznikne pouhou dohodou stran v písemné nebo v jiné formě, ale až skutečným odevzdáním dohodnutého předmětu zápůjčky vydlužiteli (viz použitelné rozhodnutí NS ČR č.j. 4312/2008 ze dne 29.9.2010 a č.j. 33 Cdo 1517/2008 ze dne 31.3.2010). Na žalobci leželo důkazní k prokázání, že se s žalovanou jako vydlužitelem dohodli na předmětu zápůjčky (na konkrétní výši poskytovaných peněz) a současně, že peníze v dohodnuté výši žalované fakticky předal (viz použitelné rozhodnutí NS ČR č.j. 4312/2008 ze dne 29.9.2010). 9. Sporná smlouva byla uzavřená podle § 2390 a násl. o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelské zápůjčce a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (nebo zápůjčku) a poskytnout spotřebitelský úvěr nebo zápůjčku jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalované straně splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018). 11. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. 12. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval úvěruschopnost žalovaného řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Předchůdce žalobce sice zjistil příjmy žalované za 2 měsíce předcházející uzavření smlouvy, avšak vůbec nezjišťoval ani neověřoval reálné výdaje žalované. Přitom bez zjišťování a ověřování reálných výdajů žalované nemohl žalobce vůbec zjistit ani posoudit úvěruschopnost žalované. Navíc ničím nepodložené tvrzení žalobce o údajných výdajích žalované ve výši 6.000 Kč měsíčně za živobytí její a 2 dětí, za náklady na bydlení a na cestovné do zaměstnání, na mobil, internet atd. jsou již na první pohled hluboce podhodnoceny. A to se žalobce ani nezajímal o další závazky žalované z dalších zápůjček a úvěrů. Soud tedy uzavírá, že tvrzení žalobce o jeho odborném posuzování úvěruschopnosti žalované je neúplné, ničím nepodložené a hluboce nepravdivé. Zkoumání úvěruschopnosti žalované neodpovídá ani běžné laické péči, natož odborné péči profesionála v oboru úvěrování, k níž se žalobce podle § 5 o.z. veřejně přihlásil. Soud tedy uzavřel, že žalobce úvěruschopnost žalované ve smyslu § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, natož s odbornou péčí, nezkoumal, nezjišťoval ani neověřoval. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat. 13. Pro úplnost soud také konstatuje, že žalobce jako údajný profesionál v oblasti poskytování finančních prostředků zjevně nechápe rozdíly mezi smlouvou o zápůjčce podle § 2390 o.z. jako smlouvou reálnou a smlouvou o úvěru podle § 2395 o.z. Jinak by nemohl do čl. 1 Smlouvy uvést, že za den poskytnutí zápůjčky se považuje den, kdy byly peněžní prostředky odeslány z účtu. K uzavření smlouvy o zápůjčce je totiž nezbytné fyzické předání peněz nebo při použití dohodnutého bezhotovostního převodu okamžik připsání peněz na účet žalované, aby se peníze dostaly do sféry žalované a mohla s nimi disponovat (viz. § 1957 o.z.). 14. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce poskytl žalobce žalované částku 8.000 Kč a že žalovaná ž