10 C 217/2021-148 — Okresní soud v Přerově

1. Dopisem datovaným [datum], který žalobkyně převzala dne [datum], oznámila žalovaná žalobkyni, že s ní okamžitě ruší pracovní poměr podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z důvodu porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, konkrétně pro neomluvené absence v délce trvání 15 pracovních dnů (od [datum] do [datum]). 2. Žalobkyně podala dne [datum] u [název soudu] žalobu, ve které se domáhala určení, že shora uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, její pracovní poměr trvá a dále požadovala zaplacení náhrady platu, a to jednak za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka] a dále od [datum] až do doby, kdy jí žalovaná umožní pokračovat v práci nebo do doby, kdy bude pravomocně rozhodnuto o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, ve výši vycházející z hodinového výdělku [částka]. 3. Nosnou částí celé žaloby je nesouhlas žalobkyně s okamžitým zrušením pracovního poměru, které je podle jejího názoru neplatné. Žalobkyně zdůraznila, že se v rozhodném období dostavovala do práce, nebyla tam však vpuštěna, protože se od [datum] odmítala ze zdravotních důvodů testovat invazivní metodou formou [příjmení] antigenních testů, přičemž jako důvod uvedla, že je již ze zdravotních důvodů nesnese a projevují se u ní zdravotní problémy související s nadcházejícím alergickým obdobím (chronická rýma a slabé astma). Žalobkyně začala nevyhovující testy řešit bezprostředně poté, kdy toto zjistila, a to nejprve ústně se zástupci žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a následně se dne [datum] obrátila na žalovanou písemně. Žalobkyně dále uvedla, že v reakci na sdělení o nevpuštění na pracoviště ze dne [datum] sdělila žalované, že neodmítá testování, odmítá pouze druh testu s tím, že se otestuje vlastním neinvazivním testem a výsledek sdělí formou čestného prohlášení, což také učinila, když si provedla samotest [název věci] COVID-19 Antigen Test, který ministerstvo zdravotnictví uvedlo v seznamu výjimek schválených antigenních testů pro použití laickou osobou v rámci celoplošného testování podle § 4 odst. 8 nařízení vlády číslo 56/2015 Sb. Žalobkyně následně každý pracovní den přišla do zaměstnání,„ očipovala“ příchod, nechala si změřit teplotu a dožadovala se vstupu na pracoviště za přítomnosti svědků, bylo jí však sděleno, že pokud se nenechá testovat testem organizace, nebude vpuštěna. Nadále se přitom testovala a výsledky posílala žalované formou čestného prohlášení. Žalobkyně zdůraznila, že test ze slin, jímž se nabídla testovat, zaměstnavatel toho času disponoval, což uvedl zástupce žalované ve svém vyjádření ze dne [datum]. Žalobkyně v této souvislosti poukázala na odůvodnění předmětného mimořádného opatření, které obsahuje doporučení pro zaměstnavatele, aby zvážil i odběr jiného biologického materiálu nebo jiným způsobem, pokud je to v souladu s návodem výrobce testu. Podle žalobkyně nelze považovat za porušení právního předpisu skutečnost, kdy si adresát právní normy zvolí způsob, jakým bude dikce právního předpisu naplněna. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že žádné předpisy vztahující se k jí vykonávané práci neporušila a nemohla mít neomluvenou absenci vzhledem k tomu, že se každý pracovní den do zaměstnání dostavila, avšak nikdy nebyla vpuštěna na pracoviště, pokud se nepodrobí testování prostřednictvím [příjmení] antigenních testů, přičemž pokaždé nabídla, že provede před pověřeným pracovníkem žalované srovnatelný test, ale ze slin, a nikoliv z nosu. Žalobkyně rovněž zdůraznila výjimečnou povahu okamžitého zrušení pracovního poměru a poukázala na své vynikající pracovní výsledky, kdy jí za měsíc květen byla přiznána také mimořádná odměna ve výši [částka]. Okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné, a kromě určení jeho neplatnosti se domáhá také náhrady platu podle § 69 odst. 1 zákoníku práce. 4. Podáním došlým okresnímu soudu dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ohledně požadavku na náhradu platu za dobu od [datum] Okresní soud usnesením ze dne [datum] (č. l. 68), které nabylo právní moci dne [datum], řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil. 5. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, navrhovala její zamítnutí a v řízení se bránila tím, že žalobkyně měla neomluvenou absenci v délce 15 pracovních dnů, přičemž se běžně dovozuje a připouští možnost okamžitě zrušit pracovní poměr v případech neomluvené absence v délce 5 dnů. Tato absence vznikla z důvodu, že se žalobkyně odmítla nechat testovat standardním způsobem na základě mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne [datum], a proto nemohla být vpuštěna na pracoviště. Nejednalo se o okruh překážek v práci zaměstnance podle nařízení vlády číslo 590/2006 Sb., šlo proto o neomluvenou absenci. Žalovaná se snažila vyjít žalobkyni vstříc a nabídla jí možnost se testovat méně invazivními testy z kraje nosu, které však žalobkyně rovněž odmítla. Žalovaná rovněž poukázala na to, že žalobkyně své požadavky v průběhu času měnila a potvrzení o léčení na alergologii doložila až dne [datum]. K žalobním námitkám ohledně testování samotesty žalovaná uvedla, že to nebylo umožněno a nebyla umožněna ani možnost výběru typu testu. K testům ze slin žalovaná uvedla, že v daném období obdržela cca 5 takových testů, a to na žádost lékaře, s nímž měla uzavřenou smlouvu o poskytování externích lékařských služeb a výlučně pro něj, kdy lékař tyto testy vyžadoval. Tyto testy nebyly určeny pro zaměstnance. 6. Okresní soud po provedeném řízení žalobě vyhověl a vynesl požadované výroky. Podle odůvodnění rozsudku dospěl okresní soud k závěru, že žalobkyně pracovala u žalované, a to naposledy od [datum] na pozici„ pracovník v sociálních službách - základní výchovná nepedagogická činnost“. Dne [datum] nebyla žalobkyně vpuštěna na pracoviště z důvodu, že se odmítla podrobit testování. Téhož dne jí bylo předáno písemné sdělení o nevpuštění na pracoviště. K tomu žalobkyně písemně uvedla, že neodmítla testování, pouze odmítla druh testu s tím, že se otestuje vlastním (neinvazivním) testem a výsledek sdělí formou čestného prohlášení. Také v dalších dnech se žalobkyně dostavovala do zaměstnání a domáhala se vstupu na pracoviště, prováděla si testy na Covid-19 a o jejich výsledku vždy sepsala čestné prohlášení, které doručila žalované (ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]). Dne [datum] bylo žalobkyni doručeno okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, a to pro neomluvené absence v trvání 15 dnů v době od [datum] do [datum]. Žalobkyně sdělila žalované, že s okamžitým zrušením pracovního poměru nesouhlasí a e-mailem ze dne [datum] sdělila žalované, že trvá na dalším zaměstnávání. Na skutkové závěry navázal okresní soud právním hodnocením a předně konstatoval, že žaloba byla podána včas ve smyslu § 72 zákoníku práce a dodržena byla také lhůta podle § 58 odst. 1 zákoníku práce Okresní soud dále konstatoval, že důvod rozvázání pracovního poměru byl sice v okamžitém zrušení pracovního poměru vymezen dostatečně určitě, nebyly však splněny podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru, neboť jednání žalobkyně nelze hodnotit jako zvlášť hrubé porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci. Podle okresního soudu, pokud žalobkyně požadovala testování testy ze slin ze zdravotních důvodů, pak jí to mělo být žalovanou umožněno, neboť mimořádné opatření ze dne [datum] testování jinou formou nevylučovalo (nezakazovalo). V řízení přitom bylo prokázáno, že pro smluvní lékařku žalovaná zakoupila na základě jejího požadavku (odůvodněno zdravotními důvody) sadu testů ze slin a porušila tím princip rovnosti, když smluvní lékařce umožnila testování formou testů ze slin, avšak žalobkyni nikoliv, ačkoliv podle mimořádného opatření byla smluvní lékařka považována za zaměstnance. Nic nebránilo ani tomu, aby test ze slin, který byla žalobkyně ochotna hradit ze svého, což také činila, byl proveden před zdravotnickým pracovníkem. Otázka nákladů na testy ze slin není pro tento spor podle názoru okresního soudu stěžejní, zvláště za situace, kdy v řízení vyšlo najevo, že žalovaná pro smluvní lékařku jiné testy zakoupila a rovněž za situace, kdy žalobkyně byla ochotna si tyto testy hradit ze svého. Rovněž argumentace ohledně zvýšených mzdových nákladů na provádění testů ze slin či otázka časové náročnosti testů není podle názoru okresního soudu relevantní, neboť testování u žalované prováděli její zaměstnanci v rámci své pracovní doby. Ředitelka žalované však žalobkyni testování před zdravotnickým personálem vůbec neumožnila. Okresní soud zdůraznil, že žalobkyně neodmítala testování jako takové, pouze požadovala testování jiným druhem testů ze zdravotních důvodů a za podstatné považoval také, že žalobkyně se denně dostavovala do zaměstnání a byla ochotna pracovat. Okresní soud dodal, že při posuzování důvodnosti rozvázání pracovního poměru přihlížel ke všem okolnostem, které v p