14 C 3/2021-164 — Okresní soud v Přerově

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalované uložil zaplatit žalobkyni 80.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 61.446,33 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. Ing. [jméno] [příjmení] (výrok II.). 2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná s tím, že okresní soud přiznal žalobkyni nárok na čerpání poloviny hodnoty zálohy složené v realitní kanceláři JUDr. [jméno] [příjmení] na směnu bytu vlastníka [jméno] [příjmení] o velikosti 1+1 za byt o 1+4 na ulici [ulice a číslo], [obec], který tato dohledala v blízkosti svého bydliště, v němž bydlela se svou matkou. Následně žalobkyně iniciovala směnu a složila rezervační zálohu 50.000 Kč s předpokladem, že směna bytu bude realizována, pokud [jméno] [příjmení] obdrží hypoteční půjčku ve výši 1.280.282 Kč, kdy tento nebyl přesvědčen o tom, že hypoteční úvěr obdrží, nicméně po složení další částky 110.000 Kč jakožto zálohy na budoucí koupi, bylo jednání s Hypoteční bankou KB úspěšné. [příjmení] [příjmení], násl. [celé jméno žalobkyně] si mohla vyřídit koupi bytu pro svou osobu bez účasti p. [příjmení], avšak tato neměla peněžnímu domu co nabídnout, neboť prokazatelně pobírala pouze invalidní důchod a v žádném případě by nesplnila podmínky na získání bytu a tím bydlení v novém bytě na základě této složené částky, kdy měla eminentní zájem se do bytu nastěhovat, což se stalo. Následně si vynutila evidenci trvalého bydliště na této adrese, čímž mělo být kompenzováno ústní jednání o využití částky 160.000 Kč. V hypotečním úvěru pí. [příjmení] nevystupovala jako ručitel ani jako věřitel za složenou část zálohy. Po nastěhování do bytu 1+4 využívala všech možností bez jakýchkoliv úhrad, nikterak se nepodílela na chodu domácnosti, úhradách spojených s bydlením, a to ani částečně, kdy využívala všeho výhradně ke svému prospěchu, probíhají náročné rekonstrukce bytu se nezúčastnila fyzicky ani finančně. Evidenci společného bydlení – trvalý pobyt si vynutila na p. [příjmení], a to ihned po směně bytu, z čehož je evidentní vyjádření žalobkyně prostřednictvím právního zástupce u soudu, že existovala ústní dohoda, na základě které by jí p. [příjmení] byl nucen vrátit polovinu finančních prostředků poté, co by se z bytu musela vystěhovat. K této skutečnosti nedošlo, neboť p. [jméno] [příjmení] dne [datum] zemřel, pí [příjmení] užívala byt dále, z toho se vystěhovala až po čtyřech letech k datu [datum] (dle centrální evidence obyvatel). Následně po smrti p. [jméno] [příjmení] usilovala prostřednictvím RK JUDr. [příjmení] o převod bytu na svou osobu, čemuž tento nemohl vyhovět a její požadavek odmítl. Bezodkladně na tuto informaci si nastěhovala do bytu, který v té době užívala bez právního důvodu p. [příjmení], stávajícího manžela, který projevoval eminentní zájem i prostřednictvím hypoteční banky k odkoupení bytové jednotky, k čemuž následně nedošlo a bez souhlasu a vědomí pí. [celé jméno žalované], matky zemřelého, byt společně užívali v plném rozsahu nadále. Po dobu společného soužití pí. [příjmení] a p. [příjmení] zamezovali jakýkoliv přístup do bytu paní [celé jméno žalované]. Pokud se jedná o údajné zapůjčení finančních prostředků, tak tyto byly složeny cíleně, aby sloužily výhradně ve prospěch žalobkyně, když tato využila veškeré možnosti k vyčerpání předmětné částky ve svůj prospěch a ve prospěch p. [příjmení]. Jednání bylo tendenční, neboť p. [jméno] [příjmení] nepotřeboval podstupovat rizika dlouhodobých splátek a následné rekonstrukce bytové jednotky, neboť vlastnil byt 1+1 pro něj dostačující s nízkými náklady na bydlení a splácení úvěru, avšak pod nátlakem pí. [příjmení] přistoupil k řešení výhodnému pro její osobu. Tím, že umožnil bydlení v předmětném bytě a po celou dobu společného žití, tj. do data úmrtí si vzájemně nic neúčtovali, nevypořádávali, je evidentní, že žádná půjčka neexistovala a v důsledku umožnění společného bydlení v bytě, na kterém údajně měla váznout půjčka – vytvořil podmínky této býti účastníkem dědického řízení, a to se značným zvýhodněním. Za tohoto stavu částka, kterou pí. [příjmení] vložila do získání bytu 1+4, byla a je velice výhodnou investicí s nároky uplatněnými v dědickém řízení. Žalovaná tak žádá zamítnutí návrhu pro nedůvodnost, nemorálnost v rozporu s dobrými mravy, kdy v žádném případě se nemůže jednat o bezdůvodné obohacení žalované. 3. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že požaduje po žalované zaplacení 80.000 Kč s příslušenstvím, protože zemřelému [jméno] [příjmení] zapůjčila částku 160.000 Kč na pořízení bytu, a to ve splátkách po 50.000 Kč a 110.000 Kč ve dnech [datum] a [datum] zasláním na účet advokáta v souvislosti s uzavřením směnné smlouvy. Účastnice sporu jsou dědičky po zemřelém rovným dílem. Uvedené bylo náležitě prokázáno. Žalobkyně zaplatila celkem částku 160.000 Kč na účet advokáta, přitom podle směnné smlouvy měla být tato částka zaplacena [jméno] [příjmení], který byl stranou směnné smlouvy. Nikoliv žalobkyně. Tato částka pak byla použita k úhradě kupní ceny bytu, který podle smlouvy nabyl výhradně [jméno] [příjmení]. Ten tuto částku žalobkyni nevrátil. Byt zdědily účastnice sporu rovným dílem. Žalovaná v odvolání uvádí, že si žalobkyně mohla sama byt koupit, že částka 160.000 Kč byla kompenzovaná evidencí trvalého bydliště. Žalovaná tvrdí, že žalobkyně užívala byt ještě 4 roky až k datu [datum], což dokládá výpisem z centrální evidence obyvatel. Uvedené však neodpovídá skutečnosti, protože evidence obyvatel je pouze evidencí, nikoliv potvrzení skutečného užívání. Skutečně žalobkyně bydlela již v [obec], což by mohla doložit, ale pro spor je to irelevantní. Naopak žalobkyně nabídla žalované, aby společně prázdný byt pronajaly, což ale žalovaná odmítla, čímž oběma uniklo potenciální nájemné. O tom by mohla žalobkyně předložit SMS komunikaci. Že nebyl umožněn přístup žalované do bytu rovněž neodpovídá skutečnosti. Ani že by byt poskytla k užívání svému současnému manželovi. Žalovaná tvrdí, že finanční prostředky byly složeny cíleně ve prospěch žalobkyně. To ale odporuje veškerým důkazům, kdy to byl [jméno] [příjmení], který uzavřel veškeré smlouvy a zavázal se zaplatit 160.000 Kč [obec] něho tuto částku prokazatelně zaplatila žalobkyně. Žalobkyně pokládá tvrzení žalované za irelevantní a nepravdivá. Navrhuje proto potvrzení napadeného rozhodnutí. 4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.), a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání důvodné není. 5. Skutková zjištění, která okresní soud přijal na základě provedeného dokazování, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá. 6. Za správné považuje krajský soud i právní závěry okresního soudu. S okresním soudem je možno souhlasit v tom, že nebyly prokázány skutečnosti, z nichž by bylo možno uzavřít, že byla sjednána smlouva o zápůjčce tak, jak tvrdila žalobkyně. V řízení však bylo prokázáno poskytnutí finančních prostředků žalobkyní na úhradu kupní ceny bytu. Vzhledem k tomu, že nebyl zjištěn žádný právní důvod tohoto plnění, pak lze s okresním soudem souhlasit v jeho závěru, že se jednalo o bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z., a to na straně [jméno] [příjmení]. Žalovaná je pak jednou ze dvou dědiček po [jméno] [příjmení] a s ohledem na výhradu soupisu odpovídá za dluhy do výše nabytého jmění, jak správně uvádí okresní soud. Žalovaná tedy odpovídá za dluh, který na ni přešel, v rozsahu jedné poloviny, tzn. do částky 80.000 Kč Okresní soud tak rozhodl správně, pokud žalované uložil zaplatit uvedenou částku jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. 7. K odvolací argumentaci je možno uvést, že z této nevyplývají žádné skutečnosti, které by mohly zpochybnit správnost závěrů okresního soudu. Okresní soud se s uvedenou argumentací v podstatě již vypořádal. Žádná konkrétní dohoda o tom, že uvedená částka bude nějakým způsobem vykompenzována (investována), nebyla v řízení konkrétně tvrzena a tedy ani prokázána, nedošlo ani k zániku pohledávky nějakým jednostranným úkonem. Jestliže žalovaná namítá, že přiznání žalované částky je v rozporu s dobrými mravy, pak tento závěr z prokázaných skutečností učinit nelze, nejedná se ani o zneužití práva ze strany žalobkyně (§ 8 o. z.). Byt zůstal ve vlastnictví [jméno] [příjmení], žalobkyni je pouze nahrazena částka, kterou za jmenovaného uhradila. Druhovské soužití nijak nevylučuje vznik daného bezdůvodného obohacení, toto ani nezakládá rozpor s dobrými mravy. Na existenci pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení pak nemají vliv ani případné spory o užívání bytu po smrti p. [příjmení] či případné užívání, resp. neužívání bytu některou z účastnic. 8. Okresní soud tak rozhodl věcně správně, krajský soud proto napadený rozsudek