16 C 236/2022-69 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] doplněnou podáním ze dne [datum] a [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky 105.147,32 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] [obec] (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) uzavřel s žalovanou dne [datum] spotřebitelskou úvěrovou smlouvu vedenou na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 150.000 Kč, který se žalovaná zavázala předchůdci žalobce vrátit v dohodnutých splátkách po 2.351 Kč měsíčně sjednaným způsobem. Žalovaná uhradila dluh pouze částečně. Do zesplatnění úvěru uhradila pouze částku 12.310 Kč a po zesplatnění úvěru po dni [datum] uhradila ještě další částku 92.106 Kč. Předchůdci žalobce tak vznikl nárok na zaplacení zbývající neuhrazené jistiny úvěru s příslušenstvím v požadované výši. Žalobce rovněž popsal, jak jeho právní předchůdce podle § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Smlouvou ze dne [datum] postoupil právní předchůdce spornou pohledávku na původního žalobce [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa původní účastnice a žalobkyně]. V průběhu soudního řízení původní žalobce ke dni [datum] zanikl z důvodu fůze sloučením s firmou [právnická osoba], [IČO] O procesním nástupnictví rozhodl soud svým usnesením ze dne 2.12.2022, č.j. 16 C 236/2022-36. Přes výzvy a upomínky žalovaná dosud žalobci dlužnou částku neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto. 4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru„ na sloučení předchozích úvěrů a půjček“ ze dne [datum] soud zjistil, že předchůdce žalobce [právnická osoba] [obec] se zavázal poskytnout žalované částečně vázaný úvěr ve výši 150.000 Kč na úhradu 2 předchozích dluhů: 1) vůči Cetelem BNP Parisbas ve zbývající výši 6.300 Kč a 2) vůči [právnická osoba] samotné ve zbývající neuhrazené výši 85.531 Kč, který se žalovaná zavázala předchůdci žalobce vrátit v 96 splátkách po 2.351 Kč měsíčně v době od [datum] nejpozději do dne [datum] s úrokovou sazbou 10,6 % ročně a RPSN 11,63 %. Úvěr měl být veden na účtu č. [bankovní účet]. V čl. 8 bodu 1, 2 a 3 smlouvy se strany mimo jiné dohodly, že v případě prodlení žalované se zaplacením 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce nebo v případě prodlení 2 a více splátek vznikne předchůdci právo mimo jiné prohlásit úvěr za splatný a požadovat všechny dluhy z úvěru, úroky z prodlení a úhradu smluvní pokuty podle sazebníku. 5. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z vyjádření žalobce, z listiny stav úvěru v minulosti ze dne [datum] a z listiny Informace CCB soud zjistil, že předchůdce žalobce [právnická osoba] uhradil dne [datum] částku 84.684,09 Kč sám sobě na předchozí dluh žalované, dále dne [datum] uhradil částku 6.300 Kč pro věřitele žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] a dne [datum] uhradil přímo žalované částku 59.015,91 Kč. Předchůdce žalobce zaplatil ve prospěch žalované celkem částku 150.000 Kč. Žalovaná vrátila žalobci podle úvěrové historie za dobu od [datum] do [datum] celkem částku 12.310 Kč a po zesplatnění úvěru za dobu od [datum] do [datum] další částku 92.106 Kč. Žalovaná vrátila na úvěrový dluh celkem částku 104.416 Kč. 6. Pokud jde o otázku zkoumání úvěruschopnosti žalované předchůdcem žalobce ke dni uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum], žalobce ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedl, že jeho právní předchůdce vycházel z pohybů na bankovním účtu žalované, která měla mít ze zaměstnání příjem v průměrné výši 14.015 Kč. Poněvadž žalovaná žádné výdaje neuvedla, předchůdce stanovil výdaje podle své metodiky částkou 5.841 Kč měsíčně. Současně poukázal, že žalovaná měla hradit [právnická osoba] splátky z předchozího úvěru ve výši 1.968 Kč měsíčně a měla splácet další úvěr na kreditní kartu jiného subjektu s limitem 35.000 Kč s měsíční splátkou 1.750 Kč. K doložení svého tvrzení předložil žalobce soudu pouze výpis z účtu žalované za dobu od [datum] do [datum]. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou příjmů a výdajů žalované v době 3 měsíců před poskytnutím sporného úvěru. Z výpisů z účtu žalované za dobu od [datum] do [datum] soud zjistil, že žalovaná měla v lednu 2019 příjem ze zaměstnání ve výši 12.640 Kč, splácela splátky úvěrů pouze ve výši 98 Kč a ve výši 1.038 Kč a počáteční zůstatek účtu byl ve výši 956,23 Kč a konečný zůstatek účtu 1.013,41 Kč. V únoru 2019 měla žalovaná příjem od zaměstnavatele ve výši 16.517 Kč a dne [datum] obdržela neidentifikovanou částku 34.784 Kč a od [jméno] [příjmení] 7.082 Kč, přičemž nelze vyloučit, že obě tyto platby mohly představovat další úvěry nebo půjčky; žalovaná dále splácela úvěry ve výši 98 Kč a 850 Kč a počáteční zůstatek účtu činil částku 1.013 Kč a konečný zůstatek účtu činil částku 871 Kč. V březnu 2019 činil příjem žalované ze zaměstnání 11.946 Kč a žalovaná splácela úvěry ve výši 97 Kč a 1.798 Kč a počáteční zůstatek účtu činil částku 871 Kč a konečný zůstatek účtu – 29,39 Kč. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že za dobu od ledna do března 2019 měla žalovaná čistý průměrný příjem ze zaměstnání ve výši 13.701 Kč, řádně a v plné výši nesplácela splátky dříve poskytnutých úvěrů jak ve prospěch [právnická osoba], tak ani ve prospěch Cetelem BNP Parisbas a její příjmy na počátku i na konci měsíců se pohybovaly zhruba od 0 Kč do 1.000 Kč. Z výpisů je zřejmé, že žalovaná není schopna splácet řádně ani včas případné další splátky úvěrů. Z pouhého výpisu z účtu žalované nelze zjistit, jaké měla žalovaná reálné výdaje na živobytí ani na nájem a už vůbec ne pro kolik osob. Předchůdce žalobce si žádné údaje o reálných výdajích žalované nezjišťoval a bez těchto údajů nemohl předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované vůbec ověřit ani zhodnotit. Žalobce tak neprokázal, že jeho právní předchůdce řádně, natož s odbornou péčí prováděl zjišťování a posuzování schopnosti žalované poskytovaný úvěr žalobci vrátit. 7. Soud dále zjistil, že dopisem ze dne [datum] vypověděla žalovaná smlouvu o úvěru uzavřenou s Cetelem BNP Parisbas s tím, že zbývající dlužná částka bude této společnosti uhrazena [právnická osoba] ve výši 6.300 Kč. Dopisem ze dne [datum] [právnická osoba] oznámila žalované své rozhodnutí o okamžitém zesplatnění úvěrového dluhu pro prodlení s úhradou splátek. Smlouvou ze dne [datum] ve znění přílohy [číslo] – seznamu pohledávek a [číslo] – potvrzení o zaplacení kupní ceny předchůdce postoupil spornou pohledávku na původního žalobce. O postoupení byla žalovaná informována dopisem ze dne [datum]. Předžalobní výzvu ze dne [datum], v níž byla také zmínka o postoupení pohledávky, doručoval žalobce žalované na adresu [obec a číslo], o čemž předložil pouze sdělení pošty – sledování zásilek – že adresát nebyl zastižen. Žádný doklad o doručení této předžalobní výzvy žalované žalobce soudu nepředložil. Z Centrální evidence obyvatel soud zjistil, že žalovaná má od [datum] dosud trvalý pobyt na adrese [adresa žalované]. Nebylo tudíž prokázáno, že by žalobce doručoval předžalobní výzvu na tuto adresu jejího trvalého bydliště. 8. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům. 9. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda předchůdce žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018). 11. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložen