16 C 24/2023-33 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 2.627,16 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku mu žalovaný dluží na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] [obec] (dále jen právní předchůdce žalobce) a žalovaným formou komunikace na dálku, na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 2.500 Kč za poplatek 1.133 Kč, jež se žalovaný zavázal věřiteli vrátit v celkové výši 3.633 Kč ve lhůtě splatnosti do [datum] (do 30 dnů. Žalovaný smluvené povinnosti nesplnil, neboť žalobci dlužnou částku nevrátil. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení nevrácené jistiny úvěru včetně smluveného poplatku v požadované výši 2.627,16 Kč s příslušenstvím. Smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce žalobce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil. 3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu v rozsahu částky 4.000 Kč částečně zpět s odůvodněním, že tuto částku mu měl žalovaný dne [datum] uhradit. Své tvrzení však žalobce nedoložil žádným věrohodným bankovním dokladem. Soud postupoval podle § 96 odst. 2 a 4 o.s.ř. a řízení ve zpět vzatém rozsahu zastavil (odstavec II. výroku rozsudku). 5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že dne [datum] (ani jindy) uzavřel jeho právní předchůdce s žalovaným platnou písemnou smlouvu o úvěru [číslo] ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. v platném znění. Žalobcem předložená formulářová smlouva nebyla žalovaným vlastoručním ani zaručeným nebo uznávaným elektronickým podpisem podepsána. Žalobce tak neprokázal, že jeho předchůdce uzavřel s žalovaným elektronickými prostředky komunikace na dálku spornou smlouvu o tvrzeném obsahu. Smlouva o úvěru mohla být uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím mimo jiné internetu apod., avšak v takovém případě bylo na žalobci, aby jednoznačně prokázal, že k platnému uzavření smlouvy o úvěru skutečně došlo, což žalobce v projednávané věci nesplnil. 6. I v případě, že by byla smlouva řádně žalovaným podepsána, byla by podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce ničím neprokázal, že jeho předchůdce splnil povinnost uloženou mu uvedeným ustanovením zjistit, prověřit a posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky předchůdcem žalobce potažmo žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. Žalovaný si pravdivost údajů o příjmech a reálných výdajích žalovaného vůbec neověřoval. 7. Z předložených dokladů rovněž vůbec nevyplývá, že by žalobcem tvrzená částka 2.500 Kč byla žalovanému skutečně připsána na jeho účet, ani že by se žalovaný na úkor předchůdce potažmo žalobce neoprávněně obohatil. Žalobce žádný věrohodný důkaz o připsání této částky žalovanému na jeho účet nepředložil. Z potvrzení o platbě [právnická osoba] je pouze zřejmé, že z účtu předchůdce žalobce odeslala na označený účet částku 2.500 Kč. Z žalobcem předložených listin ale nelze zjistit, zda uvedený účet skutečně patří žalovanému ani kdy byla tvrzená částka 2.500 Kč skutečně připsána na účet žalovaného podle § 1957 odst. 1 o.z., aby s ní mohl nakládat. 8. Konečně z žalobcem předložené dílčí smlouvy ze dne [datum] není prokázáno, že sporná pohledávka byla skutečně postoupena z předchůdce na žalobce. Příloha [číslo] – seznam pohledávek je téměř celý začerněn, není v něm uvedeno, že se vztahuje ke konkrétní smlouvě ani nebyl oběma stranami podepsán. Příloha [číslo] je pro uvedené závady nevěrohodná a neprokazuje postoupení sporné pohledávky na žalobce. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku z titulu tvrzené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. ani podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. neprokázal. Žalobce ani neprokázal svoji aktivní legitimaci ke spornému nároku. Soud proto žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl (odstavec I. výroku rozsudku). 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 146 odst. 2 o.s.ř. Žalobce neprokázal pravdivost svého tvrzení, že žalovaný částku 4.000 Kč zaplatil v průběhu řízení. Žalobce tak zavinil částečné zastavení řízení a ve věci samé byl žalobce procesně neúspěšný. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).