16 C 94/2023-34 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 3.890 Kč s příslušenstvím, kterou žalovaná dluží žalobci z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] [obec] (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) a žalovanou, na jejímž základě poskytl předchůdce žalobce žalované částku 3.000 Kč, kterou žalovaná převzala a zavázala se ji vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 1.650 Kč, celkem částku 4.650 Kč, formou 31 týdenních splátek po 150 Kč (tj. 600 Kč měsíčně). Žalovaná splátky neplatila řádně a včas, proto smlouva zanikla uplynutím času ke dni [datum]. Žalovaná předchůdci žalobce uhradila pouze částku 760 Kč. Žalobce se domáhá úhrady nesplacené jistiny půjčky ve výši 2.509,68 Kč a nesplaceného souhrnného poplatku ve výši 1.380,32 Kč s příslušenstvím. Smlouvou ze dne [datum] předchůdce žalobce postoupil spornou pohledávku na žalobce. 3. Žalovaná zůstala v řízení nepochopitelně pasivní, k žalobě se přes výzvu soudu nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila a přestože je sporná pohledávka podle žalobních tvrzení cca 14 let promlčena, žádnou námitku promlčení nevznesla. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytnutí půjčky ve výši 3.000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 1.650 Kč, t.j. celkem částky 4.650 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet v 31 týdenních splátkách po 150 Kč, což činí za měsíc celkem částku 600 Kč. Z tvrzení žalobce bylo zjištěno, že žalovaná vrátila předchůdci celkem částku 760 Kč. Žalobce v řízení ale ničím neprokázal, že jeho předchůdce před uzavřením smlouvy skutečně zjišťoval a ověřoval reálné příjmové a výdajové poměry žalované, tzn. zda žalovaná bude vůbec schopna poskytnutou půjčku věřiteli dohodnutým způsobem řádně splácet. Přitom mezi základní povinnosti (a to nikoliv odborné) poskytovatelů půjček a úvěrů patří povinnost zabývat se reálnou návratností poskytovaných peněz a za tím účelem si zjistit všechny potřebné informace. Takto běžně postupuje řádný hospodář a tato péče a starost je podstatou poskytování půjček a úvěrů, je samotnou podstatou smluvního vztahu a je také smyslem právní úpravy o půjčkách a úvěrech. Pokud se však poskytovatel peněžních prostředků vůbec nezajímá ani nestará o jejich reálnou návratnost, nezjišťuje si ani elementární informace o solventnosti dlužníka případně si vůbec neověřuje pravdivost poskytnutých na první pohled nevěrohodných údajů dlužníka, dopouští se nezodpovědného poskytování peněžních prostředků případně úmyslného postupu, jehož smyslem je především snaha o čerpání nepřiměřeně vysokých smluvních zajišťovacích institutů a poškozování samotných spotřebitelů. 5. Soud projednávanou věc uzavřel s tím, že žalobce v řízení ničím neprokázal, že by se jeho právní předchůdce při poskytování půjčky dne [datum] snažil s běžnou péčí řádného hospodáře zjistit, ověřit a posoudit reálnou návratnost poskytovaných peněžních prostředků od žalované. Z dohodnutého neurčitého„ souhrnného poplatku“ v celkové výši 1.650 Kč za poskytnutí půjčky 3.000 Kč, představujícího cca 55 % jistiny půjčky (obdobně jako v jiných půjčkách poskytovaných jiným spotřebitelům), nelze ani reálně zjistit, co vlastně představuje a z jakých nákladových položek sestává. Poplatek sám o sobě je ve vztahu k jistině půjčky nepřiměřeně vysoký. Z uvedeného je zřejmé, že se v projednávané věci jedná právě o případ, kdy předchůdce žalobce jako věřitel poskytl půjčku osobě, u níž mohl předpokládat, že ji nebude řádně splácet a že jako věřitel bude mít příjem především ze sjednaného nepřiměřeného zajištění v podobě tzv. neurčitého souhrnného poplatku. Předchůdce žalobce spornou smlouvou obchází zákon a smlouva je v rozporu se smyslem ustanovení § 657 obč. zák. č. 40/1964 Sb. upravující půjčky a současně je v rozporu i s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku a § 6 odst. 1 a 2 o.z. Smlouva je tedy podle § 39 obč. zák. č. 40/1964 Sb. a také podle § 1 odst. 2 a § 6 a § 8 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (za použití ustanovení § [číslo]) absolutně neplatná s účinky ex tunc a nemůže požívat právní ochrany. Neplatnost smlouvy zavinil svým liknavým, nezodpovědným případně úmyslným přístupem samotný předchůdce žalobce. 6. Soud uzavřel, že na základě absolutně neplatné smlouvy o půjčce ze dne [datum] nelze žalobci požadované nároky přiznat. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění z neplatné smlouvy, které si musí smluvní strany podle § 457 obč. zák. vzájemně vrátit. 7. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě absolutně neplatné smlouvy o půjčce ze dne [datum] částku 3.000 Kč a že žalovaná vrátila předchůdci žalobce pouze částku ve výši 750 Kč. Soud proto podle § 451 a § 457 obč. zák. č. 40/1964 Sb. uložil žalované povinnost vydat žalobci zbývající dlužnou částku ve výši 2.240 Kč se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku). 8. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (část jistiny, smluvní úrok, poplatek za administrativní činnost i zákonný úrok z prodlení) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o půjčce. (odstavec II. výroku rozsudku). 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení měla větší procesní úspěšnost žalovaná, které však podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).