7 C 137/2023-53 — Okresní soud v Přerově

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 36.083,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36.083,50 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalobu zamítl v části o zaplacení 39.781 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 10.962,50 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 14.355 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 45.000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 45.000 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.916,50 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II.) a konečně rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Uvedeným způsobem rozhodl o žalobkyni uplatněných nárocích na zaplacení částky 75.864,50 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 10.962,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14.355 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 45.000 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 45.000 Kč od [datum] do zaplacení. Požadovaných plnění se žalobkyně domáhala za skutkových tvrzeních o tom, že mezi její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 45.000 Kč. Žalovaný měl vedle jistiny rovněž zaplatit částku 38.218 Kč, sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 11.028 Kč (při úrokové sazbě 29 % ročně), odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 15.017 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 9.914 Kč, a to vše v 18 měsíčních splátkách po 4.627 Kč Poslední řádnou splátku žalovaný uhradil dne [datum] a ke dni [datum] provedla právní předchůdkyně vyčíslení dluhu, kdy takto na jistině měl dluh činit 45.000 Kč a na poplatcích 30.864,50 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že v době od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaný uhradil celkem 1.500 Kč a takto se tedy domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 45.000 Kč, poplatku ve výši 30.864,50 Kč a příslušenství ve formě úroků a úroků z prodlení. Okresní soud po projednání věci uzavřel, že v posuzované věci se jedná o nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a zaměřil se na to, zda si právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila povinnosti vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zejména z ust. § 86, které ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru s odbornou péčí (§ 75) posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Okresní soud pak na základě zjištěného skutkového stavu věci dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně právě nedostála uvedené zákonné povinnosti, s čímž se pojí právní následek spočívající v absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce. Právní vztah pak vypořádal s odkazem na ust. § 87 citovaného zákona tak, že zohlednil to, co bylo žalovanému na základě neplatné smlouvy poskytnuto, tedy částka 45.000 Kč, a to co měl žalovaný zaplatit, když takto okresní soud uvedl, že zohlednil částku 8.916,50 Kč, která měla vyplynout ze skutkových tvrzení žalobkyně. S ohledem na uvedené pak žalobkyni přiznal částku 36.083,50 Kč spolu s úrokem z prodlení od [datum], když při stanovení prodlení žalovaného vycházel z doručení žaloby v této věci. Výrok stran náhrady nákladů řízení mezi účastníky odůvodnil okresní soud aplikací ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. 2. Proti označenému rozsudku, a to pouze ve vztahu k výrokové části II. co do částky 7.416,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7.416,50 Kč od [datum] do zaplacení a ve vztahu k nákladovému výroku III., brojí odvoláním žalobkyně, domáhajíc se jeho změny tak, že uvedená částka s příslušenstvím bude žalobkyni přiznána společně s náklady řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně okresnímu soudu vytýká nesprávné skutkové zjištění o tom, že žalovaný uhradil celkem částku 8.916,50 Kč, když současně poukazovala na návrh na vydání el. platebního rozkazu, v němž tvrdila, že od uzavření smlouvy o zápůjčce do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaný zaplatil částku 1.500 Kč, k čemuž navrhla důkaz tabulkou umoření, kterou podle ní zřejmě okresní soud neprovedl. Pokud měl okresní soud pochybnosti o výši provedených plateb ze strany žalovaného, měl žalobkyni vyzvat k upřesnění. Poukazovala na to, že je jejím právem nepožadovat celou pohledávku a že soud má vycházet při rozhodování o bezdůvodném obohacení z doloženého stavu, a nikoliv si sám dopočítávat úhradu z poskytnutého úvěru mínus žalované částky. 3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 4. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání, jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 5. Z obsahu spisu vyplývá, že návrhem na vydání el. platebního rozkazu ze dne [datum] se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 75.864,50 Kč s příslušenstvím za skutkových tvrzení shora uvedených. K tvrzení o platbách žalobkyně označila důkaz (přehled plateb případně tabulka umoření). Okresní soud návrhu vyhověl a dne 20. 12. 2022 ve věci pod č. j. EPR 299923/2022-6 vydal el. platební rozkaz. Usnesením ze dne [datum] č. l. 10 spisu byl vydaný el. platební rozkaz z důvodu jeho nedoručitelnosti žalovanému zrušen. Na den [datum] okresní soud nařídil jednání ve věci, které se uskutečnilo bez přítomnosti účastníků a jejich zástupců (zástupce žalobkyně se omluvil). Okresní soud u jednání provedl dokazování listinami, a to smlouvou o zápůjčce, včetně smluvních podmínek, zákaznickou kartou, přehledem plateb, smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky, včetně dokladu o odeslání, předžalobní výzvou, včetně dokladu o odeslání a ve věci vyhlásil napadený rozsudek. 6. S ohledem na rozsah, ve kterém byl rozsudek napaden a odvoláním řešenou otázku, akceptuje odvolací soud skutkové zjištění okresního soudu učiněné z listiny Smlouva o zápůjčce ze dne [datum] (bod 2. písemného odůvodnění rozsudku), a to v tom směru, že žalovaný v den podpisu smlouvy převzal částku 45.000 Kč. Dále je třeba konstatovat, že okresní soud sice k důkazu provedl listinu, kterou v protokole o jednání označil jako přehled plateb (dle označení v návrhu – fakticky však označená jako tabulka umoření), avšak skutková zjištění z této listiny okresní soud žádným způsobem nepromítl do písemného odůvodnění svého rozhodnutí. Za podmínek § 213 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud zopakoval důkaz listinou tabulka umoření, z níž bylo zjištěno, že žalovaný na smlouvu ze dne [datum], [číslo] uhradil dne [datum] částku 1.000 Kč a dne [datum] částku 500 Kč. S ohledem na uvedené pak odvolací soud akceptuje závěr okresního o skutkovém stavu věci pouze v rozsahu dle bodu 7. písemného odůvodnění, který pak s ohledem na zopakované dokazování doplňuje potud, že ze strany žalovaného byla uhrazena pouze částka 1.500 Kč. 7. Odvolací soud pak dále akceptuje právní závěry okresního soudu potud, že smlouva o zápůjčce [číslo] uzavřená dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž z důvodu porušení povinností poskytovatele (právní předchůdkyně žalobkyně) při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (žalovaného) je třeba smlouvu posoudit jako neplatnou; ostatně tento právní závěr okresního soudu ani žalobkyně nezpochybňuje. Za situace, kdy předmětná smlouva o zápůjčce byla shledána ve smyslu citovaného ustanovení ZSÚ neplatnou, nastupuje dle § 87 odst. 1 ZSÚ zvláštní režim vypořádání právního vztahu mezi poskytovatelem (popř. jeho právním nástupcem) a spotřebitelem, kdy povinností spotřebitele je vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V doktríně i rozhodovací praxi soudů je pak shoda v tom, že citované ustanovení je speciální úpravou vypořádání bezdůvodného obohacení z neplatného právního jednání, kdy soudy tento vztah vypořádávají bez dalšího tak, že zohlední vzájemně poskytnutá plnění poskytovatele úvěru a spotřebitele a pokud plnění poskytovatele převyšuje plnění spotřebitele, pak v tomto rozdílu se jedná o případné bezdůvodné obohacení na straně spotřebitele, které je povinen vydat. Přeneseno na právě projednávanou věc, pokud právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dle skutkových zjištění žalovanému částku 45.000 Kč a žalovaný uhradil částku 1.500 Kč, pak na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení představující částku 43.500 Kč. Pokud pak okresní soud žalobkyni přiznal pouze částku 36.083,50 Kč, není jeho rozhodnutí v tomto směru správné. Odvolací soud se totiž neztotožňuje s úvahou okresního soudu o tom, že žalobkyně tvrdila, že žalovaný vedle částky 1.500 Kč (viz strana 3 in fine návrhu na vydání EPR) dále uhradil právě částku