8 C 107/2023-44 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku 6 750 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], dne [datum] smlouvu o půjčce, kdy původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč za poplatek 2 750 Kč, žalovaný uhradil 1 000 Kč. Jistina proto činí 4 354,84 Kč a dlužný poplatek 2 395,16 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení od [datum] do [datum] ve výši 8 215,56 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] došlo k postoupení pohledávek na žalobkyni. Po částečném zastavení řízení se žalobkyně domáhala zákonného úroku z prodlení z částky 6 330,52 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení 8 096,95 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil. Předvolání s žalobou mu bylo doručeno na adresu místa trvalého pobytu řádně a včas. Soud proto projednal a rozhodl věc v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“). 3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a její přílohy, má soud za prokázáno, že pohledávky [právnická osoba], za žalovaným z uvedené smlouvy o půjčce byla postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno společností [právnická osoba], jejím přípisem ze dne [datum], odeslaným poštou [datum]. Soud má tedy za prokázáno, že žalobkyně nabyla postoupením celou pohledávku za žalovanou podle § 1879 a § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 4. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum], [číslo] soud zjistil, že ji žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], na jejím základě si půjčil částku 5 000 Kč a stvrdil, že peníze převzal v den podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli s touto půjčkou souhrnný poplatek ve výši 2 750 Kč, tedy se zavázal zaplatit celkem 7 750 Kč v 31 týdenních splátkách ve výši 250 Kč, počínaje 7 dnem od data uzavření smlouvy. Splatnost poslední splátky nastala [datum] RPSN byla stanovena ve výši 365,1 %. 5. Žalovaný na svou obranu nic neuvedl a z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by na své závazky ze zjištěné smlouvy o půjčce uhradil více, než tvrdila žalobkyně v žalobě, tedy částku 1 000 Kč. 6. Podle statistiky ČNB databáze časových řad [příjmení] činila v červenci 2005 úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu celkem (UK5) 14,30 %, sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem a NISD na spotřebu se splatností do 1 roku (UK6) 15,98 %, a úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu na 1 rok do 5 let (UK7) 15,15 %. Soudu je z rozhodovací činnosti známo, že v roce 2005 činily úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem do výše 15 %. 7. Soud vzhledem k datu uzavření smlouvy postupoval podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., podle dosavadních předpisů. 8. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 9. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 10. Podle ust. § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 11. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu, anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 12. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 456 obč. zák. předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí se vydat státu. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Podle § 458 musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. 13. Na posuzovanou smlouvu o půjčce se aplikuje právní úprava obsažená v zákoně č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 321/2001 Sb.“), který ještě výslovně nestanovil povinnost poskytovatelů úvěrů či půjček posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr. 14. Půjčka byla žalovanému poskytnuta kapitálovou obchodní společností, podnikající ve finančnictví (v jeho nebankovní části) kdy jejím smyslem a účelem je podnikatelskou činností vyvářet zisk. Vzhledem k tomu, že sjednaný souhrnný poplatek ve výši 2 750 Kč ve smlouvě není dále strukturován, soud považoval takovou úplatu za půjčení peněz za sjednaný úrok, tedy cenu poskytnutého kapitálu nebo cenu za užívání půjčených peněžních prostředků. Výše poplatku pak při půjčce na 31 týdnů představuje úrokovou sazbu ve výši 85,16 % ročně, kdy sjednaná RPSN činí 365,1 %. Z žádného předloženého důkazu nevyplývá, to co žalobkyně tvrdila v doplnění žaloby, tedy, že by souhrnný poplatek byl souhrnem úroků ve výši 15,98 % (taková výše úroku ve smlouvě není uvedena), úplaty za administrativní činnost a za hotovostní výběr splátek, proto závěr prezentovaný ve Stanovisku kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp.zn. Cpjn 203/2013 na danou věc nedopadá. Takto sjednanou cenu kapitálu je možno podrobit přezkumu přiměřenosti z hlediska rozporu s dobrými mravy, neboť značná nepřiměřenost výše smluvního úroku je způsobilá porušit souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad. 15. Soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouva o půjčce nebyla platně uzavřena, a to vzhledem k ujednání o výši souhrnného poplatku 2 750 Kč, která je ve vztahu k půjčené jistině 5 000 Kč na 31 týdnů zjevně nepřiměřená, což je patrné také z uvedené výše RPSN, která činí 365,1 %. Takto ve smlouvě sjednaný nijak nestrukturovaný souhrnný poplatek, představuje úrokovou sazbu ve výši 85,16 % a představuje více jak pětinásobek průměrné výše úrokových sazeb spotřebních úvěrů podle statistiky [obec] národní banky (viz odst. 6). Takové ujednání je absolutně neplatné podle ustanovení § 39 obč. zák., neboť ujednaná cena za poskytnutí peněz se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Soud pro stručnost odkazuje na judikaturu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], všechna rozhodnutí jsou dostupná na [webová adresa]). 16. Soud se zabýval tím, zda lze tuto část právního úkonu oddělit od ostatního obsahu. Tuto oddělitelnost posoudil v souladu s ust. § 41 obč. zák. a dospěl k závěru, že ujednání o úroku od ostatního obsahu smlouvy oddělit nelze. Soud přihlédl k tomu, že původní věřitelka podniká v oblasti poskytování zejména spotřebitelských úvěrů, jejím cílem je vytváření zisku a materiálním zdrojem vytváření zisku je zde souhrnný poplatek. Nelze pochybovat o tom, že bez sjednání tohoto poplatku (úroku) by původní věřitelka takový právní úkon neučinila. 17. Soud proto uzavírá, že pokud je neplatným ujednání o souhrnném poplatku ve výši 2 750 Kč, je pro jeho neoddělitelnost neplatný celý právní úkon, tedy smlouva o půjčce, podle § 39 obč. zák. Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona. Na právní úkon se hledí jako by nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 18. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu § 451 odst. 2 obč. zák., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat podle § 457 obč. zák. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o půjčce částku celkem 5 000 Kč, je žalovaný povinen takové plnění vrátit. Žalovaný již uhradil částku 1 000 Kč, jak žalobkyně sama tvrdila, je proto povinen vrátit částku 4 000 Kč. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobě v této části vyhověl včetně úroků z prodlení v požadované výši 7,25 % od [datum] tj. ode dne následujícího po uplynutí 10 denní lhůty uvedené v oznámení o postoupení pohledávky odeslané [datum] a doručené podle § 573 o. z. třetím pra