9 C 107/2022-27 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaný uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce se [právnická osoba], s. r. o. (dále též„ původní věřitel“) [číslo] to prostřednictvím internetového portálu provozovaného původní věřitelkou. Na základě shora uvedené smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, které mu byly předány v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku ve 12 měsíčních splátkách po 999 Kč do [datum], a to v celkové výši 11 988 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 6 988 Kč. Doposud se tomu tak nestalo. [příjmení] shora uvedeného se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení úroku z prodlení. Nárok byl následně původním věřitelem postoupen smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] na žalobkyni. O postoupení žalobkyně žalovaného vyrozuměla. I přes předžalobní upomínku doposud žalovaný dluh žalobkyni nezaplatil. Žalovaný doposud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastnic (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), za situace, kdy zástupce žalobkyně se z nařízeného jednání omluvil a žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní. 3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce se [právnická osoba], s. r. o. (dále též„ původní věřitel“), a to písemné podobě. Žalobkyně netvrdila ničeho ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Úrok byl sjednán ve výši 203 % ročně z dlužné částky, přičemž celková částka 11 988 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč a úroku ve výši 6 988 Kč) měla být vrácena do [datum]. Původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, které mu byly předány v hotovosti uvedeného dne. Pohledávky za žalovaným byla postoupena z původního věřitele na žalobkyni smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný ničeho doposud neuhradil, ač byl vyzván předžalobní výzvou k zaplcení nároku do [datum]. 4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. V projednávané věci má soud za to, že žaloba je důvodná. Žalobkyně je„ licencovaným“ poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, jak vyplývá z výpisu z rejstříku nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. 6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění do [datum], věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. U posouzení úvěruschopnosti žalovaného ovšem žalobkyně netvrdila ničeho a zřejmě tak původní věřitel nepostupoval v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními a při posuzování bonity dlužníka a neučinil všechny nezbytné kroky, které v těchto případech lze rozumně očekávat. Není tak vůbec zřejmé, jakým způsobem původní věřitel ověřil příjmy a výdaje žalovaného jako posuzovaného, jeho celkové majetkové poměry apod. Přitom posouzení úvěruschopnosti u žalovaného jak spotřebitele jen nezbytnou náležitostí smlouvy 8. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle shora cit. ustanovení, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží. Jedná se o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 47/2018. Takto uzavená spotřebitelská smlouva by proto odporovala § 580 odst. 1 o. z. a byla by neplatná. K této neplatnosti by soud přihlédl bez návrhu podle § 588 o. z. I v tomto případě by tedy šlo o plnění na základě bezdůvodného obohacení. 9. Např. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], L a [příjmení], J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. [číslo], ISBN [číslo]). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud. 10. Navíc soud upozorňuje i na procesní stránku řízení. Soudy nejsou povinny (ani oprávněny) poskytovat účastníkům v rámci občanského soudního řízení jiné poučení, než o procesních právech a povinnostech. Nemohou (a nesmí) proto účastníky poučovat o hmotném právu, tedy ani o tom, kterých práv (případně povinností) by se mohli (měli) podle hmotného práva domáhat. Poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. slouží k tomu, aby účastníci tvrdili rozhodné skutečnosti (povinnost tvrzení) a aby ke svým tvrzením označili důkazy (povinnost důkazní). Postup podle ustanovení § 118a o. s. ř. přichází v úvahu tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené (případně i nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. přistupovat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 3820/2009, ze dne 11.1.2011). 11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že nárok žalobkyně je důvodný, ale pouze z části, neboť žalobkyně nikterak netvrdila a neprokázala, jakým způsobem posoudila úvěruschopnost žalované a tak poskytla žalované peněžní prostředky bez smluvního