9 C 124/2022-29 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se návrhem na zahájení řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni shora uvedenou částku s následujícím odůvodněním. Účastnice uzavřely dne [datum] smlouvu prostředky elektronické komunikace na dálku o úvěru č. SU [číslo], přičemž účelem úvěru bylo nákup spotřebního zboží. Žalobkyně poskytla žalovaná úvěr 6 080 Kč, který se žalovaná zavázala splácet po měsíčních splátkách po 285 Kč vždy k 15. dni v měsíci v období od [datum] do [datum]). Úrok byl sjednán ve výši 24,51 % ročně z dlužné částky. Žalovaná ovšem nehradila splátky úvěru řádně a včas, a proto úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalobkyně se tudíž domáhá s ohledem na další argumentaci uvedenou v návrhu zaplacení částky 2 131 Kč představující rozdíl mezi částkou poskytnutou žalobkyní ve výši 6 080 Kč a částkou zaplacenou žalovanou k rukám žalobkyně ve výši 3 949 Kč. V rámci tvrzení rozvedla i úvahu ohledně posouzení úvěruschopnosti. 2. Soud ve věci provedl dokazování prostřednictvím žalobkyní navržených důkazů (žalovaná sama ničeho na svoji obranu netvrdila a ani žádný důkaz na prokázání svých tvrzení nenavrhla), a na jejich podkladě učinil závěr o následujícím skutkovém stavu věci (jak tento vyplynul ze zjištěných a provedenými důkazy prokázaných skutečností). Soud nemá za prokázané tvrzení, že by žalovaná jakoukoliv formou projevila navenek vůči žalobkyni svou vůli uzavřít smlouvu o úvěru Č. SU [číslo] (na částku úvěrové jistiny 6 080 Kč a opatřenou v místě pro podpis žalované údajem„ SMS kód: [číslo] Datum a čas [datum] 20:19:18“). Vzal ovšem za prokázané, že byla žalobkyní poskytnuta k rukám žalované částka částku 6 080 Kč a oproti tomu k rukám žalobkyně byla uhrazena částku 3 949 Kč (viz přehled plateb). Nad rámec uvedeného soud ještě dodává, že žalobkyně ani netvrdila a ani neprokázala takové rozhodující skutečnosti k poměrům žalované, z kterých případně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalované (ve smyslu § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb.) ve vztahu k jejím žalobkyní dovozovaným závazkům z předmětné tvrzené smlouvy o úvěru. 3. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 4. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím právním závěrům. Žalobkyně od počátku řízení tvrdila, že mezi žalovanou a žalobkyní došlo dne [datum] k uzavření smlouvy, konkrétně smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Smlouva, a to včetně smlouvy o úvěru, je pak nepochybně jedním z myslitelných právních důvodů, ze kterých může vzniknout peněžitý závazek. Proto bylo na žalobkyni, aby svá tvrzení o uzavření tvrzené smlouvy jako dvoustranného právního jednání prokázala. Smlouva jako dvoustranné právní jednání vyžaduje ke svému vzniku existenci oferty a její akceptace (jako vzájemných a v zásadě bezrozporných projevů vůle smluvních stran smlouvy). Plyne to i z § 1745 o. z., které za okamžik vzniku smlouvy považuje právě až okamžik účinnosti přijetí nabídky na uzavření smlouvy, tedy účinnost právě toho právního jednání, kterým je návrh na uzavření smlouvy druhou smluvní stranou přijímán. Požadovala-li proto žalobkyně v tomto sporném řízení (kde ji jako jednu z jeho stran tíží břemeno tvrzení a důkazní o skutečnostech, ze kterých pro sebe dovozuje příznivé právní následky) plnění ze závazku vzniklého z jí tvrzené smlouvy, tížilo ji ohledně jejího uzavření nejen břemeno tvrzení, ale i břemeno důkazní. To pak v případě tvrzeného právního důvodu v podobě smlouvy platí i ve vztahu k existenci a obsahu již zmíněných právních jednání, kterými smlouva vzniká, a tedy ve vztahu k nabídce a přijetí nabídky. Soud pak po provedeném dokazování uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně některých skutečností, které byly pro úspěšné uplatnění peněžitých nároků z žalobkyní tvrzené smlouvy rozhodující, a to nejméně pokud jde o učinění právě toho právního jednání žalované, které by bylo přijetím nabídky na uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o úvěru. Z provedených důkazů totiž nešlo vzít za spolehlivě prokázaný žádný projev vůle (právní jednání) žalované, učiněné jí vůči žalobkyni, a kterým by žalovaná návrh žalobkyně na uzavření předmětné smlouvy o úvěru (formulářovou smlouvu o úvěru provedenou k důkazu a označenou č. SU [číslo]) na částku 6 080 Kč přijala. K důkazu předložená smlouva o úvěru neobsahuje ani potencionální prostý elektronický podpis žalované (což je mj. podmínkou platnosti písemného právního jednání ve smyslu § 561 odst. 1 o. z.) a nebylo ani nijak prokázáno, zda a případně jakým způsobem žalovaná vůči původní věřitelce tento projev vůle učinila/odeslala/tomuto předala). Pokud jde o údaj o SMS kódu a čas a datu jeho zřejmě vzniku na daném důkazu, pak žalobkyně vůbec netvrdila (a tím méně prokázala), zda a jakou formou tento případně žalovaná použila, jak jí byl a kým sdělen, a jak byla při tomto procesu ověřena totožnost žalované a tedy i to, že užitím tohoto SMS kódu případně jedná vůči žalobkyni právě žalovaná. Některé samotné osobní údaje žalované v daném formulářovém návrhu smlouvy o úvěru tyto skutečnosti neprokazují, a to ani při jejich zohlednění ve spojení s dalšími provedenými a žalobkyní doloženými důkazy. Za tohoto stavu soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by žalovaná s žalobkyní vstoupila do jakéhokoliv smluvního vztahu (včetně toho z tvrzené smlouvy o úvěru na částku 6 080 Kč). Vedle toho soud dodává, že i kdyby vzal soud za prokázaný opak, pak žalobkyně neunesla ani břemeno důkazní o skutečnostech, které jsou ve smyslu §§ 86 a 87 zákona [číslo] ve spojení s §§ 580 odst. 1 a 588 o. z. rozhodné pro závěr o platném uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť listina označená jako„ složka pro ověření“ není podle názoru soudu věrohodným důkazem, který by prokazoval poměry žalované v rozhodné době, ze kterých žalobkyně při případném zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela. 9. Pokud se týká úroku z prodlení, soud po právní stránce dospěl sice k závěru, že závazkový vztah mezi účastníky je vztahem z bezdůvodného obohacení, a proto vyhověl žalobě ohledně úroku z prodlení v určité části. Co se týče příslušenství pohledávky, soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal příslušenství z přisouzené částky 2 131 Kč, a to ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) úrok z prodlení ve výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ze žalobních tvrzení nevyplývá, že by si účastníce ujednaly výši úroku z prodlení odlišnou od shora cit. nařízení vlády. Žalovaná se dostala do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení až dne [datum], tedy dnem následujícím po [datum], kdy měla žalovaná podle předžalobní výzvy ze dne [datum] uvedenou částku zaplatit. Ve zbývající části úroku z prodlení proto soud žalobu zamítl. 10. O lhůtě k plnění soud rozhodl ve smyslu § 160 o. s. ř. tak, že stanovil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku. Z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovaní jakkoli alespoň částečně plnili, či že by zde byla jiná okolnost svědčící pro delší lhůtu splatnosti či splátkový kalendář. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 věty prvé o. s. ř. za situace, kdy z 99 % úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Částečný neúspěch ve věci se týkal pouze části příslušenství (úroku z prodlení). Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyh