8 C 324/2023-40 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se podanou žalobou (ve znění její opravy ze dne [datum]) domáhala, aby jí žalovaný zaplatil výše uvedenou částku s tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále také„ poskytovatel úvěru“), smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen " Smlouva), na jejím základě poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli s poplatkem ve výši 17 893 Kč (příslušenství pohledávky), celkem částku 37 893 Kč formou 52 týdenních splátek. Smluvní úroková sazba byla sjednána ve výši 88,00 % ročně. Souhrnný poplatek představuje příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, a tedy jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků. Souhrnný poplatek je jiným označením pro úroky vypočtené ke dni uzavření smlouvy o půjčce. Náklady spojené s vyřízením žádosti o půjčku, náklady návštěv obchodních zástupců za účelem převzetí splátek a jiné takové náklady, jejichž úhradu finanční a nefinanční instituce běžně požadují po svých klientech, právní předchůdce žalobkyně zahrnul do souhrnného poplatku. V daném případě nebylo sjednáno stranami smlouvy ani jiné úročení půjčky a žalovaný tak byl již při podpisu smlouvy o půjčce srozuměn s konečnou výší smluvního plnění jako odměny za půjčku, tedy nákladů spojených s půjčkou jako takovou za dobu jejího trvání, tj. od [datum] do [datum]. Žalovaný uhradil celkem 12 250 Kč, splátky nehradil řádně a včas. Jistina činí 15 393,83 Kč a souhrnný dlužný poplatek 10 249,17 Kč. Kapitalizovaný úrok ve výši 14 849,17 Kč, se skládá z nesplaceného poplatku ve výši 10 249,17 Kč a z nesplacených poplatků za upomínání žalovaného a za předání pohledávky k vymáhání ve výši 4 600 Kč. Žalobkyně požaduje přiznat smluvní úrok v sazbě 88,00 % ročně z nesplacené jistiny úvěru ve výši 15 393,83 Kč, a to za období 90 dnů ode dne následujícího po dni splatnosti poslední splátky závazku, tj. od [datum] do [datum] ve výši 3 340,25 Kč, a dále pak smluvní úrok v sazbě 8,25 % ročně za období ode dne následujícího po uplynutí shora uvedených devadesáti dní, tj. od [datum] do zaplacení. Žalobkyně rovněž požaduje úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky, a to ve výši 482 Kč. Nárok 2) ve výši 10 000 Kč žalobce uplatnil s tvrzením, že je o smluvní pokutu z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 15 393,83 Kč v sazbě 0,1 % denně, a to za období od [datum] do [datum], tj. za období, které předchází podání žalobního návrhu. V takto vypočtené smluvní pokutě je zahrnuta i postoupená smluvní pokuta, je-li žalobkyní nárokovaná výše smluvní pokuty vyšší než postoupená smluvní pokuta. Žalobkyně napočítala smluvní pokutu i po postoupení pohledávky za žalovaným, proto její výše uplatněná žalobním návrhem může činit více, něž kolik bylo na smluvní pokutě postoupeno. Vypočítaná smluvní pokuta reflektuje zákonné omezení jejího výpočtu vyplývající z ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] byla pohledávka postoupena žalobkyni s účinností ke dni [datum]. 2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím finančních prostředků, resp. spotřebitelského úvěru. K uvedenému předložil pouze dokument nazvaný Zákaznická karta, kde jsou uvedeny údaje o zaměstnání, příjmech a výdajích žalovaného. Pravdivost údajů v označeném dokumentu uvedených žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem. Tímto podle žalobkyně poskytovatel posoudil úvěruschopnost žalovaného. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“). 4. Soud má za prokázáno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy, že žalobkyně nabyla postoupením celou pohledávku za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno společností [právnická osoba], jejím přípisem ze dne [datum], odeslaným poštou dne [datum]. 5. Z listiny nadepsané jako„ smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]“ datované dne [datum] soud zjistil, že na základě písemné dohody poskytla původní věřitelka [označení názvu původního věřitele] [název věřitele] dne [datum] žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný společně poplatkem ve výši 16 333 Kč (součet úroku 10 201 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru 4 632 Kč a částkou pojistného ve výši 1 560 Kč), celkem 37 893 Kč zavázal splatit původní věřitelce v 52 týdenních splátkách po 729 Kč, úroková sazba činila 88 %, RPSN činila 167,11 %. 6. Ze zákaznické karty- žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uvedl, že důvodem půjčky jsou neočekávané výdaje, je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, uvedl, že zdrojem příjmů podnikatel/OSVČ, jako zaměstnavatel uveden [právnická osoba] [obec], jeho příjem uveden 25 000 Kč měsíčně, jako ostatní příjem žadatele není nic uvedeno. Počet osob v domácnosti nebyl uveden, je spolubydlící osobou. Zaškrtnuto bylo, že ověřili pracovní smlouvu/ŽL, jiné listiny nebyly ověřeny. Jako druh bydlení uvedl spolubydlící. Zápůjčka u jiné společnosti uvedeno ne. Mezi výdaji: externí splátky neuvedeno, interní splátky neuvedeno, odhadované měsíční výdaje žadatele 5 000 Kč, použitelný příjem nebyl uveden. Výdaje na bydlení (nájem/inkaso, energie) nebyly vůbec uvedeny, zohledněny a nebyly nijak ověřeny, stejně tak nebyly zohledněny ani další osobní výdaje (jídlo, telefon, léky, doprava, oblečení). Žalobkyně na výzvu soudu k prokázání, že poskytovatel splnil povinnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru žádné listiny, kterými poskytovatel údajně ověřil schopnost žalovaného úvěr splácet, nepředložila. 7. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil pro rozhodnutí žádné relevantní skutečnosti. 8. S ohledem na zjištění učiněná z provedených důkazních prostředků vycházel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu. Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž dosud uhradil částku 12 250 Kč. Soud naopak nemá za prokázané, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a zda z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelské úvěry splácet. 9. Žalovanému jako spotřebiteli (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“) byla předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnut spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni uzavření smlouvy, tedy do [datum] (také jen ZosÚ). 10. Podle § 86 odst. 1 ZosÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 ZosÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrý