12 C 180/2025-35 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhá proti žalované zaplacení částky , částka, (jistina , částka, , náklady , částka, spojené s uplatněním pohledávky) s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodňuje tím, že dne , datum, uzavřela s žalovanou elektronicky (prostřednictvím klientské zóny) smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě níž, po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované, poskytla žalované úvěr ve výši , částka, , žalovaná se zavázala úroky úvěru splácet v měsíčních splátkách po , částka, , přičemž v důsledku prodlení žalované s úhradou splátky splatné dne , datum, vzniklo žalobkyni ke dni , datum, právo požadovat po žalované okamžité zaplacení veškerých nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím právního zástupce svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila.4. Z listiny označené jako smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , datované dne , datum, , soud zjistil, že žalobkyně se na základě písemné dohody zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , a to převodem na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se naproti tomu zavázala hradit úroky v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, přičemž celková částka dle této dohody (jistina , částka, a úroky , částka, ) je splatná ke dni , datum, , zápůjční úroková sazba činí 25 % p. m. a roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) činí 1 356 %. Dohoda byla mezi účastníky uzavřena (podepsána), resp. projev vůle žalované byl učiněn distančním (elektronickým) způsobem v souladu s čl. X. dohody tak, že souhlas s obsahem dohody projevila žalovaná zadáním jedinečného SMS kódu v rámci klientského účtu žalované a následným odesláním verifikační platby, jejímž připsáním na účet žalobkyně se dohoda mezi stranami stala účinnou. Toliko ze samotné listiny nemá soud za prokázaný projev vůle žalované být vázán povinnosti a požívat práv obsažených v této listině, nicméně v souvislosti s odesláním , částka, (viz odst. 5 rozsudku) lze již mít tuto spornou skutečnost za prokázanou.5. Z listiny nadepsané jako Detail pohybu – Okamžitá příchozí platba ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná odeslala dne , datum, pod VS: , var. symbol, na bankovní účet žalobkyně částku , částka, .6. Z listiny nadepsané jako Detail pohybu – Bezhotovostní platba ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně poskytla dne , datum, žalované na její bankovní účet č. , č. účtu, částku , částka, .7. Z listiny označené jako Příloha č. , hodnota, – Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele soud zjistil, že žalovaná před poskytnutím peněžních prostředků sdělila žalobkyni ke svým osobním a majetkovým poměrům, že je svobodná, nemá vyživovací povinnost k žádným dětem, nejvyšší dosažené vzdělání je středoškolské s maturitou, má pravidelné měsíční závazky , částka, , pravidelný měsíční příjem , částka, (dle zjištění žalobkyně z bankovního účtu žalovaného , částka, ) a náklady na bydlení činí , částka, měsíčně (žalobkyně počítala s minimální částkou nákladů , částka, ).8. Skutková zjištění učiněná z ostatních provedených listinných důkazů, resp. další skutková zjištění učiněná ze shora uvedených listinných důkazů považoval soud za nadbytečná, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav a na to navazující právní posouzení věci (viz níže).9. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se dne , datum, distančním (elektronickým) způsobem dohodla s žalovanou na poskytnutí peněžních prostředků ve výši , částka, a na podmínkách jejich splácení, přičemž téhož dne žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet částku , částka, . Před poskytnutím peněžních prostředků se žalobkyně zabývala osobními a majetkovými poměry žalované.10. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by žalobkyně v rámci posuzování osobních a majetkových poměrů žalované jakkoliv ověřovala příjmovou i výdajovou stránku žalované, tj. že by se jakkoliv zabývala původem žalovanou sděleného pravidelného příjmu (např. dotazem na zaměstnavatele) či okolnostmi nebývale nízkých nákladů na bydlení (např. bydlení u rodičů, vlastní či nájemní bydlení), resp. že by takto zjištěné skutečnosti dále ověřovala (např. požadavkem na doložení pracovní či nájemní smlouvy apod.). V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by žalovaná žalobkyni cokoliv uhradila, ani to, že by okamžité (jednorázové) vracení peněžních prostředků nebylo přiměřené možnostem žalované; tyto skutečnosti ostatně žalovaná po celou dobu řízení ani netvrdila.11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění pozdějších předpisů, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle ustanovení § 87 odst. 2 ZoSÚ ve znění pozdějších předpisů, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.15. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Soud se zprvu zabýval tím, zda žalobkyně neposkytla žalované v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v rozporu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Soud předesílá, že zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, ., v. GK). V rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/13, CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další, Soudní dvůr Evropské unie vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečn