10 C 361/2025-64 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhá zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela s žalovaným dne , datum, úvěrovou smlouvu, jejímž předmětem byl bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , doba trvání , číslo, měsíců, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Úvěr byl poskytnut dne , datum, na účet č. , č. účtu, . Žalovaný uhradil celkem , částka, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, úvěr byl zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.4. Z úvěrové smlouvy ID žádosti , číslo, – ID klienta , číslo, datované dne , datum, , splátkového kalendáře soud zjistil, že předmětem smlouvy je spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru , částka, , doba trvání , číslo, měsíců, celková splatná částka , částka, , RPSN 49,1 %.5. Z listiny označené jako posouzení úvěruschopnosti klienta soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti pro rozhodnutí soudu, když se jedná pouze o obecné informace.6. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný sdělil žalobkyně následující informace, a to, že je zaměstnán, výše měsíční příjmu činí , částka, , splátky , částka, . Žalobkyně nahlédla do registru ISIR a NRKI.7. Z listiny označené jako výpis čerpání, splátek a úhrad, soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni v souvislosti se smlouvou č. , hodnota, částku v celkové výši , částka, .8. Z opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že dne , datum, byla na účet č. , č. účtu, byla odeslána částka ve výši , částka, pod variabilním symbolem , var. symbol, .9. Z výzvy ke splacené celé půjčky ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši , částka, .10. Z výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne , datum, , předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne , datum, .11. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný měl závazky v celkové výši , částka, a splátky v celkové výši , částka, .12. Z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně odeslala žalovanému na účet peněžní prostředky ve výši , částka, .13. Skutková zjištění učiněná z ostatních provedených listinných důkazů, resp. další skutková zjištění učiněná ze shora uvedených listinných důkazů považoval soud za nadbytečná, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav a na to navazující právní posouzení věci (viz níže).14. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému dle předchozí písemné dohody peněžní prostředky v celkové výši , částka, . Žalovaný uhradil žalobkyni celkem , částka, . Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.15. Soud naopak nemá za prokázané, že by žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků žalovanému, jakkoliv ověřovala výdaje žalovaného a skutečnost, zda proti žalovanému není veden výkon rozhodnutí či exekuce. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by žalovaný uhradil žalobkyni více, než tvrdí žalobkyně, ani to, že by okamžité (jednorázové) vracení peněžních prostředků nebylo přiměřené možnostem žalovaného; tyto skutečnosti ostatně žalovaný po celou dobu řízení ani netvrdil.16. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZoSÚ“), ve znění účinném do , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění pozdějších předpisů, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Podle ustanovení § 87 odst. 2 ZoSÚ ve znění pozdějších předpisů, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.20. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.21. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Soud se dále zabýval tím, zda žalobkyně neposkytla žalovanému v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v rozporu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Soud předesílá, že zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález , právnická osoba, ze dne , datum, , sp. zn. III. , spisová značka, , nebo rozsudek , právnická osoba, ze dne , datum, ve věci , spisová značka, -, právnická osoba, ., v. , název, ). V rozsudku ze dne , datum, ve věci , spisová značka, , , název, . , jméno FO, a další, , právnická osoba, vyložil čl. , číslo, směrnice , číslo, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod , číslo, její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle , právnická osoba, zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.22. Pro závěr, zda byl spotřebitelský úvěr poskytnut žalovanému v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, jsou zcela zásadní skutková zjištění stran prověřování existence případných exekucí vedených proti žalovanému. Z provedeného dokazování přitom soud nemá za prokázané, že by žalobkyně před poskytnutím úvěru, jakkoliv ověřovala, že proti žalovanému není veden výkon rozhodnutí či exekuce, přičemž takové zjištění je absolutním základem (výchozím bodem a prvotním předpokladem) pro další zkoumání majetkových poměrů žadatele o úvěr, neboť právě existence vedené exekuce proti žadateli je jedním z nejmarkantnějších ukazatelů o jeho aktuálních a budoucích majetkových poměrech. Případné vedení exekuce se promítá do majetkové sféry povinného (žadatele o úvěr) hned v několika rovinách. Příkladmo lze zmínit vliv na výši pravidelného příjmu žadatele, je-li exekuce prováděna srážkami ze mzdy a jiných příjmů (v takovém případě povinnému zůstává pouze tzv. nezabavitelná částka) nebo vliv na samotný poskytnutý úvěr, který může být postižen v rámci exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu anebo v rámci mobiliární exekuce, v závislosti na tom, zda je úvěr poskytnut žadateli