12 C 207/2025-43 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhá proti žalované zaplacení částky , částka, (nesplacená jistina úvěru , částka, a smluvní úrok ve výši 1 % denně z jistiny za dobu čerpání úvěru vyčíslený na , částka, ) s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodňuje tím, že mezi účastníky byla dne , datum, distančním způsobem (prostřednictvím webové stránky www.svycarskapujcka.cz, ověřovací platby , částka, a vložením unikátního SMS kódu 2093 do příslušného formulářového pole) uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě níž žalobkyně téhož dne poskytla žalované úvěr , částka, , a to převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , VS: , var. symbol, , přičemž poskytnutý úvěr měl být vč. úroku splacen nejpozději dne , datum, , avšak žalovaná i přes upomínky dosud ničeho neuhradila.2. Žalovaná uvedla, že uznává pouze jistinu , částka, , ostatní nároky neuznává pro jejich nepřiměřenou výši a rozpor s dobrými mravy, z důvodu nepřiznivé finanční situace navrhuje splátky , částka, měsíčně s tím, že již žalobkyni uhradila celkem , částka, , k čemuž dokládá potvrzení o provedených platbách. U jednání žalovaná uvedla, že je v jejích možnostech jednorázově uhradit nesplacenou jistinu.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím právního zástupce svoji neúčast u jednání omluvila.4. Ze shodných tvrzení účastníků vzal soud za svá následující skutková zjištění. Žalobkyně poskytla žalované na základě předchozí písemné dohody částku , částka, a dohodla se s ní na podmínkách splácení poskytnutých peněžních prostředků vč. smluvního úroku.5. Z listina označené jako smlouva o úvěru, datované dne , datum, , soud zjistil, že shora uvedená písemná dohoda mezi účastníky je označena č. , hodnota, .6. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne , datum, , soud zjistil, že žalobkyně je majitelem účtu č. , č. účtu, .7. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne , datum, , soud zjistil, že žalovaná je majitelem i disponentem účtu č. , č. účtu, .8. Z výpisů z účtu žalované č. , č. účtu, soud zjistil, že žalovaná uhradila na účet žalobkyně č. , č. účtu, pod VS: , var. symbol, (shodné s číslem dohody) dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, , celkem tedy , částka, .9. Skutková zjištění učiněná z ostatních provedených listinných důkazů, resp. další skutková zjištění učiněná ze shora uvedených listinných důkazů považoval soud za nadbytečná, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav a na to navazující právní posouzení věci (viz níže).10. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalované na základě předchozí písemné dohody peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaná uhradila žalobkyni celkem , částka, .11. Soud naopak nemá za prokázané (žalobkyně navíc tyto skutečnosti ani netvrdila), jakým konkrétním způsobem se žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků žalované zabývala jejími osobními a majetkovými poměry, zejména tím, zda proti žalované není veden výkon rozhodnutí či exekuce, jaká konkrétní zjištění stran poměrů žalované učinila a zda lze na základě těchto zjištění učinit závěr o schopnosti žalované řádně a včas splácet poskytnuté peněžní prostředky.12. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle ustanovení § 87 odst. 2 ZoSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Soud se dále zabýval tím, zda žalobkyně neposkytla žalované v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v rozporu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Soud předesílá, že zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, ., v. GK). V rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/13, CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další, Soudní dvůr Evropské unie vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.18. Stran zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně neuvedla, navzdory písemné výzvě soudu, žádná tvrzení, čímž nesplnila, resp. porušila jednu ze stěžejních procesních povinností tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti [srov. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Neunesení břemene tvrzení, tj. i důkazního břemene, žalobkyní stran skutečnosti, že v případě žalované nevyplynuly z výsledku posouzení úvěruschopnosti důvodné pochybnosti o její schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, má za následek, že spotřebitelský úvěr byl žalované poskytnut v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, což způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.).19. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru vznikla žalované dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši , částka, (žalobkyně poskytla žalované částku , částka, a žalovaná neprokázala, že by žalobkyni uhradila více než , částka, ), a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 ZoSÚ je speciální ve vztahu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a spočívá v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti