Okresní soud Plzeň-sever 2 C 156/2026-26 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 27 950 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že se žalovaným uzavřela dne , datum, prostředky komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru a dodatek o navýšení úvěrového limitu. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Vycházela při tom z dat získaných prostřednictvím aplikace Kontomatik, a to z měsíčních příjmů žalovaného ve výši 21 034 Kč a výdajů ve výši 10 604 Kč měsíčně. Žalobkyně také provedla lustraci žalovaného v databázích CRIF, SOLUS, TELCO SCORE, v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku a v databázi neplatných dokladů. Žalovaný dle žalobních tvrzení načerpal částku v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit pravidelné měsíční splátky. Žalovaný však ničeho na splátkách úvěru neuhradil. Žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila a krom dlužné jistiny činí součástí žalované částky také smluvní pokutu a sjednané náklady spojené s uplatněním pohledávky. Žalovaný žalobkyni nezaplatil ničeho ani na předžalobní výzvu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru a téhož dne dodatek o navýšení úvěrového limitu (dále jen „smlouva“). Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, jak dokládá dokument o procesu žádosti o úvěr a uzavření smlouvy. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Identita žalovaného byla ověřena z kopie občanského a řidičského průkazu. Z dokladů o ověření úvěruschopnosti, konkrétně z výpisu z účtu žalovaného, soud zjistil, že mzda žalovaného za období 8 měsíců před uzavřením smlouvy činila v průměru 22 508 Kč. Dále bylo z výpisu z účtu žalovaného zjištěno, že žalovaný 2 měsíce před uzavřením smlouvy čerpal 3 úvěry u nebankovních společností v celkové výši 40 000 Kč a hradil splátky 1 bankovního kontokorentního úvěru, a to v průměrné výši 4 605 Kč měsíčně. Veškeré výdaje žalovaného včetně splátek úvěrů dosahovaly podle výpisu z účtu žalovaného za období 3 měsíců před uzavřením smlouvy přibližně 30 000 Kč měsíčně nepočítaje v to výběry hotovosti. Z uvedené částky činily přibližně 9 000 Kč výdaje na stravu, hygienu, dopravu a platby za telefon a televizi. Žalobkyně dovodila, že žalovaný je schopen úvěr splácet, žalovanému zaslala potvrzení o schválení úvěru a smlouvu s ním tak uzavřela. Podle smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 20 000 Kč, a to i opakovaně. Z potvrzení banky vyžádaného k návrhu žalobkyně vyplývá, že žalobkyně žalovanému poskytla dne , datum, celkem částku 20 000 Kč na jeho bankovní účet č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 40 % měsíčně, a to formou měsíčních splátek. RPSN byla ve smlouvě udávána ve výši 5 547 %. Žalovaný splátky úvěru řádně a včas neplatil. Žalobkyni neuhradil ničeho. Žalobkyně žalovanému před podáním žaloby zaslala předžalobní výzvu k plnění s dodatečnou lhůtou v délce 7 dnů od odeslání. Předžalobní výzva byla žalovanému podle podacího archu odeslána dne , datum, .5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Soud shledal nárok žalobkyně ze smlouvy nedůvodným. Žalobkyně před uzavřením smlouvy důkladně neprověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet v souladu s § 86 z. s. ú. Z doložených důkazů vyplývá, že žalobkyně dostatečně nezkoumala ekonomickou a majetkovou situaci žalovaného, když zohlednila výdaje pouze v částce zahrnující osobní výdaje na stravu, hygienu, dopravu apod. Nebyly tedy uvažovány náklady na bydlení ani splátky kontokorentního úvěru. Žalobkyně řádně nezkoumala úvěrovou historii žalovaného ani jeho platební morálku, nezohlednila ani tu skutečnost, že žalovaný v průběhu 2 měsíců před uzavřením smlouvy čerpal nejméně 3 úvěry od nebankovních společností v celkové výši 40 000 Kč. Vzhledem k uvedeným skutečnostem žalobkyně nemohla bez důvodné pochybnosti uzavřít, že žalovaný je skutečně schopen úvěr splácet. Žalobkyně proto jednala v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., když smlouvu se žalovaným uzavřela a úvěr mu poskytla, aniž by skutečně a důkladně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Soud proto vyhodnotil smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona.11. Soud nadto shledal smlouvu absolutně neplatnou pro její zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z., neboť protiplnění za poskytnutí úvěru (úroková sazba ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně, RPSN ve výši 5 547 %) bylo sjednáno ve zcela zjevně nepřiměřené výši, která mnohonásobně překračuje výši obvyklou v době uzavření smlouvy (dle databáze ČNB ARAD se jednalo o úrokovou sazbu ve výši 14,82 %, RPSN ve výši 8,41 % ročně). Soud proto vyhodnotil smlouvu jako neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona.12. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy vypořádal soud žalobkyní uplatňovaný nárok v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z., neboť bylo plněno, aniž tu byl platný závazek. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení žalovaného ve výši 20 000 Kč, když tuto částku žalobkyně žalovanému poskytla a žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Žalobkyni svědčí také právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalovaného soud stanovil v návaznosti na zaslání předžalobní výzvy v souladu s § 573 o. z. Žalovanému byla v předžalobní výzvě poskytnuta lhůta k plnění v délce 7 dnů od jejího odeslání. Ode dne následujícího po uplynutí této lhůty, tj. od , datum, , je žalovaný v prodlení. Soud tedy žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl v řízení zcela nečinný, a soud proto nemohl zjistit jeho možnosti za účelem stanovení přiměřené lhůty. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť byla-li smlouva shledána neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.13. Soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 1 118 Kč na 1 398 Kč podle položky 1 sazebníku. Žalobkyně je tedy povinna doplatit částku 280 Kč. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 249,62 Kč, přičemž tato částka představuje 43,12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,56 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28,44 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 398 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 950 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně byla stanovena podle § 149 odst. 1 o. s. ř. a lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.