25 C 380/2025-29 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).2. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 294,80 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas, na základě čehož přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění celého úvěru, a to ke dni , datum, . Dne , datum, původní věřitel uzavřel se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 23 294,80 Kč, když tato částka sestává z jistiny ve výši 22 604,80 Kč, poplatků ve výši 690 Kč, a příslušenství v podobě smluvního úroku, úroku z prodlení, a zákonného úroku z prodlení. V žalobě požaduje žalobkyně přiznání částky 23 294,80 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 274,14 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 935,40 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 23 294,80 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 22 604,80 Kč od , datum, do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Po postoupení pohledávky žalovaný ničeho neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy, kterou žalobkyně žalovanému zaslala dne , datum, .3. Stejným žalobním návrhem se žalobkyně domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 89 823,04 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas, na základě čehož přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění celého úvěru, a to ke dni , datum, . Dne , datum, původní věřitel uzavřel se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 89 823,04 Kč, když tato částka sestává z jistiny ve výši 88 623,04 Kč, poplatků ve výši 1 200 Kč, a příslušenství v podobě smluvního úroku, úroku z prodlení, a zákonného úroku z prodlení. V žalobě požaduje žalobkyně přiznání částky 89 823,04 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 266,53 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 933,37 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 89 823,04 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 88 623,04 Kč od , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Po postoupení pohledávky žalovaný ničeho neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy, kterou žalobkyně žalovanému zaslala.4. Nakonec týmž žalobním návrhem se žalobkyně domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 527,21 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas, na základě čehož přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění celého úvěru, a to ke dni , datum, . Dne , datum, původní věřitel uzavřel se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 24 527,21 Kč, když tato částka sestává z jistiny ve výši 23 822,11 Kč, poplatků ve výši 705 Kč, a příslušenství v podobě smluvního úroku, úroku z prodlení, a zákonného úroku z prodlení. V žalobě požaduje žalobkyně přiznání částky 24 527,21 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 233,40 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 237,31 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 24 527,21 Kč od 23. 11. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 23 822,21 Kč od , datum, do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Po postoupení pohledávky žalovaný ničeho neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy, kterou žalobkyně žalovanému zaslala.5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, vydaný elektronický platební rozkaz byl pro jeho nedoručení do vlastních rukou žalovaného zrušen podle § 173 odst. 2 o. s. ř.6. Na den , datum, bylo nařízeno jednání, ke kterému se však žalovaný bez omluvy nedostavil, i přes skutečnost, že mu bylo řádně zasláno předvolání k jednání. Zásilka byla poskytovatelem poštovních služeb doručována dne , datum, , kdy při doručení bylo zjištěno, že se jedná o ohlašovnu. S ohledem na skutečnost, že v místě nebylo možné zanechat písemné oznámení, vrátil doručující orgán písemnost soudu, který ji doručil vyvěšením na úřední desce. Písemnost se považuje za doručeno desátým dnem po vyvěšení, tedy dnem , datum, . Zásilka byla doručena více než deset dnů přede dnem konání jednání, přičemž žalovaný byl současně v předvolání upozorněn, že pokud se k jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostaví, může být vydán rozsudek pro zmeškání.7. Žalobkyně, která se k jednání dostavila, navrhla při zahájení jednání dne , datum, vydání rozsudku pro zmeškání.8. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., kdy nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení § 153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1, 2 o. s. ř.). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, a jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen „z. ř. s.”); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z. ř. s. ve spojení s § 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní jednání neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází. Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí.9. V posuzované věci se jedná o spor z titulu závazku vzniklého ze smluv o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Z toho, co bylo uvedeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a účastníci tak mohou uzavřít i soudní smír (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 04. 01. 2006, sp. zn. 30 Cdo 641/2005). V řízení se nejedná o konstitutivní rozhodnutí, ale soud pouze právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalovaného, jež mu vnikly z uvedeného titulu. Je-li možné uzav