Okresní soud Plzeň-sever 4 C 100/2026-27 – Náklady řízení

Žalobou podanou nadepsanému soudu se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 10 597,31 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, se společností , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Z této skutečnosti žalobkyně dovozuje svoji aktivní legitimaci. Ohledně žalovaného nároku žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu k službě , Anonymizováno, . Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Vycházela z údajů sdělených žalovaným, z lustrace žalovaného v interní databázi, v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy vyhodnotila, že žalovaný je schopen úvěr splácet a smlouvu s ním uzavřela. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zřídila žalovanému službu Twisto účet, jehož prostřednictvím pomocí karty mohl žalovaný hradit kupní cenu za zboží. Limit za odložené platby byl sjednán ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté prostředky spolu poplatky. Žalovaný načerpal částku v celkové výši 9 951,31 Kč. Na poplatcích bylo žalovanému účtováno 1 646 Kč. Žalovaný však na vyúčtování uhradil pouze 1 000 Kč. Žalobkyně proto žalovanému zaslala předžalobní výzvu k úhradě dluhu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , ze seznamu postupovaných pohledávek a z potvrzení o zaplacení úplaty bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn ve smyslu § 1882 o. z. oznámením ze dne , datum, .5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu k službě , Anonymizováno, (dále jen „smlouva“), jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky a ceník právní předchůdkyně žalobkyně. Smlouva byla uzavřena elektronicky, prostředky komunikace na dálku. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Vycházela přitom z informací sdělených žalovaným. Z výstupu z interního systému právní předchůdkyně žalobkyně vyplývá, že žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, bezdětný, jeho měsíční příjem ze zaměstnání činí 35 000 Kč, jeho výdaje dosahují částky 15 000 Kč měsíčně a dluh z titulu výdajů, tedy splátky, činí 2 000 Kč měsíčně. Dále soud z tohoto výstupu zjistil, že byla provedena kontrola v registru SOLUS, avšak není patrný její výsledek. Právní předchůdkyně žalobkyně však uzavřela, že žalovaný je schopen úvěr splácet.6. Podle smlouvy byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna zřídit žalovanému službu , Anonymizováno, spočívající v oprávnění realizovat platby prostřednictvím tohoto účtu, a to v rámci sjednaného limitu 10 000 Kč. Žalovaný byl podle smlouvy povinen hradit řádně a včas vyúčtování plateb. Z vyúčtování za , Anonymizováno, vyplývá, že žalovaný za období od , datum, načerpal celkem částku 9 951,31 Kč a byly mu vyúčtovány poplatky za prodlení v celkové výši 1 646 Kč. Z potvrzení banky o platbě vyplývá, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně dne , datum, částku 1 000 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu v předžalobní výzvě ze dne , datum, , v níž žalovanému poskytla dodatečnou lhůtu k plnění v délce 7 dnů od datace výzvy. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána podle podacího lístku dne , datum, .7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Soud shledal nárok žalobkyně ze smlouvy nedůvodným. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy důkladně neprověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet v souladu s § 86 z. s. ú. Z doložených důkazů vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala ekonomickou situaci žalovaného, když vycházela pouze z údajů sdělených žalovaným a nikterak neověřila výši příjmů a výdajů žalovaného ani výši jeho závazků, nezjišťovala ani platební morálku žalovaného. Vzhledem k uvedeným skutečnostem, právní předchůdkyně žalobkyně nemohla bez důvodné pochybnosti uzavřít, že žalovaný je skutečně schopen úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně proto jednala v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., když smlouvu se žalovaným uzavřela a úvěrovou službu mu poskytla, aniž by skutečně a důkladně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Soud proto vyhodnotil smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona.12. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy vypořádal soud žalobkyní uplatňovaný nárok v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z., neboť bylo plněno, aniž tu byl platný závazek. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení žalovaného ve výši 8 951,31 Kč, když žalobkyně žalovaný načerpal částku 9 951,31 Kč a uhradil pouze 1 000 Kč. Žalobkyni také svědčí právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalovaného soud stanovil v souladu s § 573 o. z. a v návaznosti na dodatečnou lhůtu poskytnutou v předžalobní výzvě, která činila 7 dnů od datace výzvy. Prodlení žalovaného tedy nastalo dne následujícího po uplynutí této lhůty, tj. , datum, . Soud žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný, soud proto nemohl zjistit jeho možnosti za účelem stanovení přiměřené lhůty. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť byla-li smlouva shledána neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 940,66 Kč, přičemž tato částka představuje 68,94 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 84,47 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 15,53 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 597,31 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně byla stanovena podle § 149 odst. 1 o. s. ř. a lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.