1 C 178/2025-15 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 21 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 10 995 Kč jako nevypořádaných nároků ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, .2. Soud rozhodl bez jednání podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť žalobkyně s tím souhlasila. Žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím bez jednání souhlasí, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Ve věci je přitom možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.3. Soud zjistil následující skutkový stav:4. Dne , datum, uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný měl úvěr splatit tak, že smluvní úrok podle bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti a jistinu splatí nejpozději ke dni ukončení smlouvy.5. Částka 15 000 Kč byla na účet žalovaného připsána dne 9. 2. 2023 (viz potvrzení , právnická osoba, ., ze dne 8. 1. 2026).6. Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o úvěru nezaplatil ničeho.7. Z veřejného výpisu z ARAD – systému časových řad České národní banky se podává, že průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů v měsíci únoru 2023 činila 9,54 % ročně.8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (§ 2399 odst. 1 občanského zákoníku).10. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávnímu užitím cizí hodnoty, neboť jím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Soud při aplikaci shora citovaných ustanovení občanského zákoníku na tento případ dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků ve smlouvě o úvěru se zjevně příčí dobrým mravům, a smlouva o úvěru je proto ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1, § 588 a § 576 občanského zákoníku absolutně neplatná. Ujednání o měsíční výši úroku 40 % je zjevně nepřiměřené, neodpovídající běžnému úvěrovému vztahu, a to i přes to, že žalobkyně je nebankovní institucí. Ani v případě nebankovní instituce totiž není možné připustit, že sjednání úroku v uvedené výši ještě odpovídá dobrým mravům. V této souvislosti se připomíná, že v případě spotřebitelských úvěrů byla v únoru 2023 průměrná úroková sazba toliko 9,54 % ročně, tedy významně nižší než v projednávaném případě.14. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byla žalovanému uložena povinnost k vrácení přijaté a dosud nevrácené jistiny ve výši 15 000 Kč, jež při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru představuje bezdůvodné obohacení ve formě majetkového prospěchu získaného bez právního důvodu, který je žalovaná povinna vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku.15. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný bezdůvodné obohacení nevrátil, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje.16. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.17. Žalovaný byl vyzván k plnění předžalobní výzvou doručenou do jeho sféry dne 17. 6. 2025 s uvedením třídenní lhůty pro vrácení od doručení výzvy a ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku je žalovaný od 21. 6. 2025 v prodlení.18. Ve zbytku soud žalobu zamítl.19. O lhůtě k plnění rozhodl soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, přičemž žalobkyně nebyla v řízení převážně úspěšná. Při poměřování úspěchu ve věci je dle přesvědčení soudu nezbytné přihlédnout nejen k jistině, nýbrž i k požadovanému příslušenství pohledávky, jelikož úspěch ve věci je nutné posuzovat ohledně celého předmětu sporu (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Bylo by tedy povinností žalobkyně uhradit náklady straně žalované, která ovšem zůstala procesně neaktivní, a tudíž jí žádné doložitelné náklady nevznikly.