2 C 224/2025-29 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalované domáhala zaplacení částky 17 839 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná spolu s právním předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, , IČO , IČO, , , adresa, , uzavřely dne 1. 8. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , číslo, . Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet finanční částky v celkové výši 14 000 Kč. Žalovaná však poskytnutý úvěr nesplácela řádně a včas a dostala se tak do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, na základě čehož jí byl celý úvěr ke dni 1. 3. 2025 zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k jeho okamžité úhradě. Žalovaná však na svůj dluh hradila pouze částečně, a to celkem částku 6 498 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni převedena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, o čemž byla žalovaná informována. Dne 16. 4. 2025 byla žalované zaslána předžalobní upomínka. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně v návrhu uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena úvěruschopnost žalované na základě jejích lustrací v ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI, CRKI, EUCB, ale nijak tato svá tvrzení nedokládá.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná uzavřela dne 1. 8. 2024 s právní předchůdkyní (, právnická osoba, ) smlouvu o úvěru (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , číslo, a obchodních podmínek , právnická osoba, pro produkt , Anonymizováno, , na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na její účet finanční prostředky v celkové výši 14 000 Kč, konkrétně dne 1. 8. 2024 částku 12 000 Kč, dne 30. 8. 2024 částku 600 Kč (zjištěno z výpisu z běžného účtu za srpen 2024), dne 26. 9. 2024 částku 800 Kč (zjištěno z výpisu z účtu za září 2024) a dne 30. 10. 2024 částku 600 Kč (zjištěno z výpisu z účtu za říjen 2024). Žalovaná na svůj dluh hradila pouze částečně celkem ve výši 6 498 Kč (zjištěno z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , číslo, ). K úhradě dlužných splátek úvěru byla opakovaně vyzývána (zjištěno z upomínky z 1. 1. 2025 a opakované výzvy k úhradě ze dne 29. 1. 2025). Žalovaná splátky úvěru nehradila řádně a včas, dostala se tak do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, na základě čehož jí byl celý úvěr ke dni 1. 3. 2025 zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k jeho okamžité úhradě (zjištěno z výzvy k úhradě z 1. 3. 2025). Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, dodatku č. , číslo, ke smlouvě o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). O čemž byla žalovaná informována (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek z 16. 4. 2025). Dne 16. 4. 2025 byla žalované ještě zaslána předžalobní upomínka (zjištěno předžalobní výzvy z 16. 4. 2025 včetně dokladu o odeslání).4. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).6. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje okamžik vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, )7. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., musí ten, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp.