15 C 228/2020-38 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se proti žalovanému domáhal následujícího plnění: a) částky 17 712,62 Kč jako jistiny, b) úroku z prodlení v zákonné výši, c) dluhu na pevně ujednaném úroku a dále úroku ve výši sjednané ve smlouvě (23,72 % ročně) rovněž z jistiny, d) poplatku za administrativní zpracování smlouvy a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši celkem 5 287,38 Kč. 2 V souvislosti s žádáním popsaným v bodě 1 tvrdil, že společnost [právnická osoba] poskytla jako zapůjčitel žalovanému na základě smlouvy číslo 5. 10. 2015 (dále v odůvodnění i jen„ prvá smlouva“) zápůjčku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úrokem a poplatky popsanými v předchozím bodě, sjednanými původně v částkách 4 000 Kč (administrativní zpracování) a 8 000 Kč (hotovostní inkaso splátek). Dluh však splnil toliko částečně, zaplatil 11 800 Kč, poslední platbu učinil 6. 8. 2019, zůstal dlužen na jistině částku uvedenou v předchozím bodě odůvodnění a na poplatcích částku uvedenou tamtéž. 3 Dále se žalobce proti žalovanému domáhal následujícího plnění: a) částky 20 000 Kč jako jistiny, b) úroku z prodlení v zákonné výši z jistiny, c) dluhu na pevně ujednaném úroku a dále úroku ve výši sjednané ve smlouvě (23,72 % ročně) rovněž z jistiny, d) poplatku za administrativní zpracování smlouvy a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši celkem 9 600 Kč. 4 V souvislosti s žádáním popsaným v předchozím bodě tvrdil, že společnost [právnická osoba] poskytla jako zapůjčitel žalovanému na základě smlouvy číslo 17. 12. 2015 (dále v odůvodnění i jen„ druhá smlouva“) zápůjčku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úrokem a poplatky popsanými v předchozím bodě, sjednanými původně v částkách 4 000 Kč (administrativní zpracování) a 8 000 Kč (hotovostní inkaso splátek). Dluh však splnil toliko částečně, zaplatil 5 200 Kč, poslední platbu učinil 6. 8. 2019, zůstal dlužen na jistině částku uvedenou v předchozím bodě odůvodnění a na poplatcích částku uvedenou tamtéž. 5 Dále žalobce tvrdil, že výše specifikované pohledávky za žalovaným nabyl od zapůjčitele smlouvou o postoupení pohledávek. 6 Žalovaný se přes výzvu soudu k žalobě nevyjádřil. 7 Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání, neboť k tomu byly splněny předpoklady dle § 115a občanského soudního řádu. 8 Žalobce prokázal smlouvou shora uvedené skutkové verze ohledně sjednání zápůjček, ujednání o úrocích, vrácení zápůjček ve splátkách, ujednání o poplatcích. 9 Dle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10 Dle § 2392 odst. 1 věta prvá občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 11 Dle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 12 Dle § 2394 občanského zákoníku bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. 13 Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 14 Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15 Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16 Po provedeném dokazování soud žalobě vyhověl jen zčásti. 17 Soud posoudil obě smlouvy jako platné, pokud jde o část týkající se jistiny a úroku (u úroku ovšem s výhradami popsanými v bodech 23-26 odůvodnění). 18 Soud se při posuzování platnosti obou smluv zabýval vedle podstatných zákonných náležitostí zápůjčky tím, zda poskytovatel zápůjček s odbornou péčí posoudil v obou případech schopnost žalovaného jako spotřebitele tyto splácet. 19 Soud má za to, že poskytovatel se nespokojil jen s informacemi od žalovaného, nýbrž sám vyvinul potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnuté zápůjčky splácet. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele totiž nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Zápůjčka pak může být poskytnuta jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen zápůjčku splácet, jinak je smlouva neplatná. V souzené věci z předložených listin vyplývá, že poskytovatel se před podpisem obou smluv zabýval otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát závazkům ze smlouvy dostatečným způsobem, vyžádal si od něho nejen informace, ale i listiny, na základě nichž jeho schopnost splácet posoudil. 20 Požadovaný dluh z jistiny obou smluv (k rozsudkem přiznané výši viz body 34-35) je tedy po právu dle smlouvy a dle § 2390 občanského zákoníku. 21 Po právu je i požadavek na zaplacení dluhu na pevně sjednaném úroku. Ten byl v obou smlouvách sjednán ve výši, kterou soud považuje za úplatu přiměřenou vzhledem k výši zápůjčky a délce poskytnutí peněz (přiměřeně k tomu i viz § 1802 občanského zákoníku). 22 Ve zbývajícím rozsahu (tedy nad rámec uvedený v bodě 17) pak ohledně platnosti obou smluv možno shodně odkázat na následující body odůvodnění. 23 Pakliže se žalobce domnívá, že snad má právo na úrok další nad rámec úrok pevně sjednaného, nemá toto žádání oporu ani v jedné smlouvě, ale ani v občanském zákoníku. Je totiž třeba uvést, že úrok byl sjednán pevnou částkou (viz článek 2. obou smluv). Tedy nebylo ujednáno, že by se dlužná částka nad tento rámec úročila a požadavek na další úrok není možno dovodit ani z občanského zákoníku. K tomuto závěru možno přiměřeně odkázat i na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3777/2016. 24 Pokud žalobce dovozoval požadavek na další úrok ze smluvních podmínek, tak v tomto ohledu soud uvádí, že u obou smluv jde o dvě hustě popsané strany s výrazně malým písmem. 25 Nadto obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Nemají sloužit ke skrytí ujednání podstatných pro práva a povinnosti stran. Takovým však ujednání o úroku tím bezpochyby je. V podrobnostech soud odkazuje například na nález Ústavního soudu z 11. 11. 2013, spisová značka I. ÚS 3512/11, kde je problematika obchodních podmínek a smluvních pokut do nich zahrnutých podrobena testu ústavněprávní konformity, s výsledkem pro dodavatele nepříznivým. 26 Tedy jde o ujednání neplatné. 27 Po právu z důvodů popsaných v dalších bodech není ani požadavek žalobce na zaplacení poplatků. 28 Předně třeba uvést, že smlouva o zápůjčce je zpravidla sjednávána jako úplatná, ostatně jinak tomu není ani v rozhodované věci. Úplata může být vyjádřena procentní sazbou či kapitalizovaným úrokem. 29 Dále bývají sjednávány i další poplatky. U nich je třeba odlišovat, zda takto sjednané poplatky jsou úplatou za nějakou službu, aniž by výběr této služby byl nutným předpokladem poskytnutí zápůjčky (např. o pojištění schopnosti splácet zápůjčku či úvěr, možnost měnit výši splátky za poplatek, možnost posunout splatnost termínu splátky apod.). Jiná je situace u poplatků, které dlužník musí vždy zaplatit a jsou součástí celkových nákladů zápůjčky. Sem patří například poplatek za poskytnutí zápůjčky nebo poplatek za vedení účtu apod. 30 V rozhodované věci byly ujednány: (1) poplatek za administrativní zpracování smlouvy a (2) poplatek za hotovostní inkaso splátek. 31 Ekonomickou funkcí zápůjčky je přitom poskytnutí peněz, kterých se dlužníku nedostává. Pakliže pouze náklady na vrácení zápůjčky (hotovostní inkaso) tvoří značnou část nominální hodnoty částky, která by měla být dle smlouvy vrácena, pak taková zápůjčka nemá pro dlužníka racionální smysl. Je v rozporu s § 2 odst. 3, 6 občanského zákoníku, aby samotné náklady na vrácení zápůjčky dosahovaly tak vysoké částky, jako v projednávané věci. Výši nákladů hotovostního inkasa nelze odůvodnit ani tím, že se jedná o inkaso (výběr peněz přímo u dlužníka), neboť zápůjčku by bylo možno vrátit levněji (např. poštovní poukázkou). Dlužník má sice na formuláři smlouvy možnost volby hotovostního inkasa splátek a bezhotovostního režimu, ovšem volený způsob je vázán na podmínky. U bezhotovostního způsobu je nezbytnou podmínkou, aby dlužník měl bankovní účet. Avšak v případě, že nebude bezhotov