17 C 287/2020-45 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobním návrhem podaným dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 400 Kč s úrokem z prodlení z částky 14 800 Kč ve výši 9,75 % p.a. od [datum] do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 8 993,60 Kč. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne [datum] se [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] když na základě jeho žádosti mu byl poskytnut hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč za pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbu sjednanou na dobu určitou. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnutý úvěr spolu s úrokem, poplatkem za vyhodnocení a správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru a inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek ve svém bydlišti, a to ve 13 rovnoměrných splátkách, kdy poslední splátka měla být učiněna [datum]. Poskytnutí hotovostního úvěru žalovaný stvrdil svým podpisem dne [datum]. Svůj závazek vyplývající ze smlouvy žalovaný řádně a včas neplnil, ocitl se v prodlení s úhradami a dluží tak částku 24 393,60 Kč, a to včetně úroku z prodlení a smluvní pokuty ze smlouvy vyplývající. Žalobkyně uvedla, že pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného byl podstatný jeho pravidelný a prokazatelný měsíční příjem a další dokumenty, které byly žalovaným předloženy - výpis z bankovního účtu, pracovní smlouva, potvrzení o výši příjmu. Teprve poté byl úvěr žalovanému poskytnut. Dlužná částka nebyla uhrazena ani na základě písemné výzvy. Smluvní pokuta ve výši 8 993,60 Kč je uplatňována v souladu s čl. V smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % denně z částky 15 400 Kč, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Za dobu od [datum] do [datum] činí smluvní pokuta částku 8 993,60 Kč za 584 dnů prodlení. Původní věřitel [právnická osoba] prodal část závodu, jejíž součástí byl i nesplacený úvěr žalovaného, [právnická osoba], která pohledávku postoupila [právnická osoba], která ji následně postoupila žalobkyni, tj. [právnická osoba], na což byl žalovaný upozorněn. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žalobkyně předložila Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, ve které žalovaný uvedl, že je svobodný, počet výdělečně činných osob – jedna, jeho čistý měsíční příjem činí 16 266 Kč, na bydlení vynakládá 8 196 Kč, na stravu 3 000 Kč a ostatní výdaje činí 2 000 Kč. Dále byla předložena smlouva o nájmu bytu uzavřená mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (podle čestného prohlášení žalovaného užívá daný byt se svojí partnerkou [jméno] [příjmení]), kde je jako osoba spolužijící uvedena [jméno] [celé jméno žalovaného], narozená dne [datum]. 2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem [datum], když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne [datum]). 3. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobní návrh co do částky 1 493,60 Kč na smluvní pokutě zpět. Soud proto řízení v této části dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastavil. Dále žalobkyně tímto podáním navrhla, aby soud připustil změnu – rozšíření – žalobního návrhu o úrok z prodlení z dalších 200 Kč (tedy namísto z částky 14 800 Kč z částky 15 000 Kč) s tím, že částka 14 800 Kč byla v žalobě uvedena nesprávně. Soud změnu žalobního návrhu v této části, tak jak byla žalobkyní navržena, připustil (§ 95 odst. 1, 2 o.s.ř.). Konečně žalobkyně navrhla, aby soud připustil změnu – rozšíření – žalobního návrhu o úrok z úvěru, tj. z částky 15 000 Kč ve výši 25,85 % p.a. od [datum] do zaplacení. Soud změnu žalobního návrhu v této části, tak jak byla žalobkyní navržena, nepřipustil (§ 95 odst. 1, 2 o.s.ř.). 4. Smlouvou o úvěru [číslo] uzavřenou dne [datum] mezi žalovaným a [právnická osoba], formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a předpisem splátek, měl soud za prokázané, že [právnická osoba] žalovanému dne [datum] poskytla úvěr 15 000 Kč, na dobu určitou, se splatností ve 13 měsíčních splátkách. Žalovaný potvrdil převzetí poskytnuté jistiny v hotovosti podpisem na smlouvě a zavázal se vrátit jistinu společně s dohodnutými úroky a sjednanými poplatky ve výši 10 950 Kč. Dle článku V bodu 4 smlouvy byla ujednána i smluvní pokuta v případě prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení s tím, že souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. 5. Smlouvami o postoupení pohledávky vzal soud za prokázané, že notářským zápisem NZ [číslo] ze dne [datum] byla část závodu původním věřitelem [právnická osoba] prodána [právnická osoba], který následně pohledávku postoupil [právnická osoba] a to dne [datum] a tato pohledávku postoupila dne [datum] žalobkyni. O postoupení byl žalovaný informován dne [datum], čímž žalobkyně prokázala svoji aktivní legitimaci k vedení sporu. 6. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván upomínkou ze dne [datum], na níž nereagoval. 7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 12. Soud se musel nejprve zabývat otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť jednou ze smluvních stran byl žalovaný jako spotřebitel a bylo tak nezbytné při posuzování právního vztahu vedle občanského zákoníku aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Po zhodnocení všech listinných důkazů dospěl soud k závěru, že původní věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet, a to na základě informací, které mu žalovaný poskytl a které si i ověřil na základě předložených listinných důkazů, řádně neposoudil. Z listin předložených žalovaným totiž vyplývá, že je sice svobodný, avšak v domácnosti žije s přítelkyní, která pečuje o nezletilé dítě (v době uzavření smlouvy o úvěru ve věku cca 6 měsíců), které je podle příjmení zřejmě i dítětem žalovaného. Po odečtení výdajů žalovaného na bydlení z tvrzeného příjmu (16 266 Kč mínus 8 196 Kč) zůstalo žalovanému k dispozici 8 070 Kč. Podle zákona o životním a existenčním minimu [číslo] Sb. činilo k datu poskytnutí úvěru životní minimum jednotlivce (žalovaného) 3 140 Kč, druhé osoby od 15 let věku 2 830 Kč a dítěte do 6 let věku 1 740 Kč, tj. celkem 7 710 Kč. Po odečtení 8 070 Kč a 7 710 Kč by tak žalovanému zůstalo 360 Kč, což by nepokrylo ani sjednanou splátku 1 950 Kč. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnuté úvěru. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, žalovaný do současné doby ničeho neuhradil a proto mu soud uložil povinnost zap