18 C 162/2021-41 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 29. 12. 2020 domáhala proti žalované zaplacení částky ve výši 366 823,20 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne 12. 2. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 366 174,12 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve sjednané výši a to počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy.. Úroková sazba byla sjednána ve výši 10,23 % p.a. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy o úvěru neplnila a dostala se do prodlení, proto právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou prohlásila dne 21. 8. 2019 veškeré pohledávky za okamžitě splatné. V souladu se smlouvou pak právní předchůdkyně žalobkyně požadovala i smluvní pokutu ve výši 20% z celkové částky všech nesplacených splátek po dni prohlášení úvěru za splatný. Dlužná částka nyní zahrnuje jistinu ve výši 364 227,81 Kč poplatky a smluvní pokutu ve výši 2 595,39 Kč úrok z úvěru ve výši 12 134,92 Kč ke dni 21. 8. 2019 úrok z prodlení ve výši 259, 34 Kč ke dni 21. 8. 2019 úrok z úvěru ve výši 41 090,06 Kč kapitalizovaný za dobu od 22. 8. 2019 do 21. 9. 2020 úrok z prodlení ve výši 40 452,43 Kč kapitalizovaný za dobu od 22. 8. 2019 do 21. 9. 2020 úrok ve výši 10,23% p.a. z dlužné jistiny ve výši 364 227,81 Kč od 22. 9. 2020 do zaplacení úrok z prodlení ve výši 10,00 % p.a. z dlužné částky ve výši 366 823,20 Kč (sestávající z dlužné jistiny a dlužných poplatků a smluvní pokuty) od 22. 9. 2020 do zaplacení Po postoupení pohledávky žalovaná zaplatila toliko částku 200Kč. Do současné doby žalovaný dluh neuhradil ani přes předchozí výzvy. 2. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas, žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. 5. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce, vycházeje přitom z obsahu smlouvy o úvěru, podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), zejména podle ust. § 1810 a násl., upravujících závazky ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, ust. § 2395 a násl., upravujících úvěr, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke 12. 2. 2019 (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“). <i>6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>9. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>10. Podle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>11. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 13. Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav: 14. Smlouvou o úvěru – Konsolidace – restrukturalizace úvěrů č. [bankovní účet] uzavřenou dne 12. 2. 2019 mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ banka“) na straně jedné a žalovanou na straně druhé, bylo zjištěno, že se banka zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 366 174,12 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 10,23 % p.a. s tím, že úvěr bude splácen měsíčními splátkami po 5 008,50 Kč počínaje 20. 3. 2019 s tím, že splátky jsou splatné k 20.dni v měsíci. Celková částka, kterou spotřebitel má zaplatit byla ve výši 578 168,22 Kč. Úvěr byl poskytnut na úhradu dluhů ze smluvních ujednání mezi žalovanou a bankou. Pokud dojde k porušení smluvních povinností, zejm. pokud se klient ocitne v prodlení se splněním jakékoli pohledávky banky, je banka oprávněna prohlásit svým rozhodnutím dluhy klienta vůči bance za ihned splatné a požádat klienta o jejich předčasné splacení (čl. IV. smlouvy). 15. Opakovanými výzvami k zaplacení dluhu, přehledem plateb žalované a oznámením banky o zesplatnění úvěru ze dne 21. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, a proto banka úvěr k 19. 8. 2019 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 379 418,07 Kč do 4. 9. 2019. 16. Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že v případě konsolidace – restrukturalizace úvěru, banka nevyžaduje pro doložení příjmů žádné další doklady, neboť u tohoto produktu dochází pouze k přenastavení počtu splátek, případně úroků na již poskytnutých úvěrech a neschvaluje se ani žádný nový objem. 17. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Smlouvou o úvěru dle § 2395 a násl. o.z. se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalované jako úvěrované v její prospěch peněžní částku ve výši 366 174,12 Kč, přičemž se žalovaná zavázala tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky ve výši 10,23 % p.a. Došlo tedy k platnému uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 o. z., když žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr dle § 86 a násl. zák. č. 257/2016 Sb. ve znění platném ke dni uzavření úvěrové smlouvy. Žalované byl úvěr poskytnut na konsolidaci již stávajících dluhů (ze 3 smluv), které v předcházejícím období uzavřela s totožným úvěrujícím, tj. se společností [právnická osoba] a tímto úvěrem v podstatě jen sjednávala novou výši splátek a všechny tři dluhy sjednotila do jediného úvěru. Žalovaná tím, že úvěr nesplácela ve sjednaných lhůtách, porušila podstatným způsobem své smluvní povinnosti stanovené smlouvy, ocitla se v prodlení se zaplacením jistiny úvěru a úrokového příslušenství. Následkem uvedeného právní předchůdkyně žalobkyně oprávněně prohlásila úvěr za splatný a požadovala zaplacení jednak dlužné jistiny úvěru, tak i poplatků, úroků a úroků z prodlení, když výše dluhu byla prokázána platební historií. Soud tedy na základě těchto skutečností považuje za oprávněný nárok žalobkyně vůči žalované na zaplacení dlužné částky jistiny, dlužných smluvních úroků v kapitalizované výši, tak i úroku z prodlení v kapitalizované výši a dále pak za dobu od 22. 9. 2020 je oprávněný náro