18 C 169/2021-53 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 3. 6. 2021 domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši 20 173,98 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] s žalovaným uzavřela dne 11. 8. 2017 smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 53 měsíčních splátkách po 1 026 Kč s tím, že první splátka byla splatná dne 11. 9. 2017 a každá další vždy k 11. dni v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29,9 % p.a. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy o úvěru neplnil a dostal se do prodlení, proto právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou úvěr zesplatnila ke dni 18. 6. 2020. Do zesplatnění uhradil žalovaný na jistinu, úroky a poplatky celkem částku 37 527,38 Kč. Od této doby žalovaný na dluh ničeho neuhradil. Dlužná částka představuje tedy: dlužnou jistinu ve výši 17 789,33 Kč kapitalizovaný úrok z prodlení z jistiny do 18. 6. 2020 ve výši 11,41 Kč kapitalizovaný úrok z úvěru z jistiny do 18. 6. 2020 ve výši 1 656,82 Kč poplatky a smluvní pokutu ve výši 2 384,65 Kč úrok 29,9% p.a. z jistiny úvěru 17 789,33 Kč od 19. 6. 2020 do zaplacení úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. z jistiny úvěru a poplatků a smluvní pokuty, tj. z částky 20 173,98 Kč od 19. 6. 2020 do zaplacení 2. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2021. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. <i>5. Podle § 2395 o.z, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>7. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>8. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>11. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> 13. Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav: 14. Rámcovou smlouvou poskytování bankovních a platebních služeb [právnická osoba] ze dne 22. 12. 2015 bylo prokázáno, že mezi bankou a žalovaným byla uzavřena smlouva po poskytování bankovních služeb. 15. Z návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 11. 8. 2017 a z akceptace návrhu ze dne 11. 8. 2017 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] a žalovaným smlouva půjčce na částku 30 000 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 29,9 % p.a., půjčka měla být vrácena v 53 měsíčních splátkách po 1 026 Kč a k tomuto pojištění proti neschopnosti splácet 63 Kč měsíčně, celkem tedy 1 089 Kč ke každému 11. dni v měsíci formou inkasa z běžného účtu žalovaného, první splátka byla dne 11. 9. 2017 a poslední dne 11. 1. 2022. 16. Výpisy z účtu žalovaného bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vedla pro žalovaného účet č. [bankovní účet], na tento účet přicházely platby ve prospěch žalovaného, žalovaný hradil splátky půjčky, vybíral hotovost z bankomatů. 17. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Smlouvu nazvanou jako smlouva o půjčce, soud posoudil podle obsahu jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o.z. Touto smlouvou o úvěru se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému v jeho prospěch peněžní částku ve výši 30 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky ve výši 29,9% p.a.. Došlo tedy k platnému uzavření smluv o úvěru dle § 2395 o. z., když žalobkyně prokázala, že jeho právní předchůdkyně splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr dle § 86 a násl. zák. č. 257/2016 Sb. ve znění platném ke dni uzavření úvěrové smlouvy. Žalovaný tím, že úvěr nesplácel ve sjednaných lhůtách, porušil podstatným způsobem své smluvní povinnosti stanovené smlouvy, ocitl se v prodlení se zaplacením jistiny úvěru a úrokového příslušenství. Následkem uvedeného právní předchůdkyně žalobkyně oprávněně prohlásila úvěr za splatný a požadovala zaplacení jednak dlužné jistiny úvěru, tak i úroků a úroků z prodlení., když výše dluhu byla prokázána platební historií. Pokud jde o smluvní pokutu, pak i zde soud má za to, že tato byla sjednána v souladu se shora citovaným ustanovením, byla součástí úvěrové smlouvy a její výše není v rozporu s dobrými mravy. Soud tedy na základě těchto skutečností považuje za oprávněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení dlužné částky jistiny ve výši 17 789,33 Kč, dlužných smluvních úroků jak v kapitalizované výši, úroku z prodlení v kapitalizované výši a dále pak za dobu od 19. 6. 2020 je oprávněný nárok jak na úroky ve sjednané procentuální výši, tak na úroky z prodlení ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. (výrok I.). Žalovaný v řízení netvrdil, ani nenabízel soudu důkazy k prokázání, že by dluh ke dni vyhlášení rozsudku neexistoval, proto soud žalobě vyhověl v celém rozsahu. 18. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem v částce 1009 Kč, odměnou advokáta za 2 úkony právní pomoci po 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby), odměnou advokáta ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 150 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h), § 14b odst. 1 písm a) vyhl č. 177/96 Sb. ve spojení s § 142a o.s.ř., náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobce je plátcem DPH, zvy