18 C 196/2021-49 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 30. 3. 2021 domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši 97 957,39 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 15. 1. 2019 smlouvu o úvěru [anonymizováno] Půjčka [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet pravidelnými 96 měsíčními splátkami ve výši 2 044,47 Kč počínaje 26. 2. 2019. Úroková sazba byla sjednána ve výši 16,4 % p.a. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy o úvěru neplnil a dostal se do prodlení, proto právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou prohlásila dne 30. 3. 2020 veškeré pohledávky za okamžitě splatné. Dlužnou částku zahrnovalo jistinu ve výši 95 185,39 Kč, úrok ke dni splatnosti v kapitalizované výši 5 396,61 Kč úrok z prodlení v kapitalizované výši 6 441,20 Kč ke dni 28. 1. 2021 úrok z prodlení ve výši 10% p.a. z dlužné jistiny 95 185,39 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení úrok ve výši 16,4% p.a. z dlužné jistiny 95 185,39 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení smluvní poplatky ve výši 2 772 Kč Do současné doby žalovaný dluh neuhradil ani přes předchozí výzvy. 2. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. 5. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce, vycházeje přitom z obsahu smlouvy o úvěru, podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), zejména podle ust. § 1810 a násl., upravujících závazky ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, ust. § 2395 a násl., upravujících úvěr, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“). <i>6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>9. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>10. Podle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>11. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 13. Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav: 14. Smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [anonymizováno] půjčka uzavřenou dne 15. 1. 2019 mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ banka“) na straně jedné a žalovaným na straně druhé, bylo zjištěno, že se banka zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 16,4 % p.a. s tím, že úvěr bude splácen 96 ti měsíčními splátkami po 1 876,47 Kč + úhrada pojištění 168 Kč, celkem 2 044,47 Kč počínaje 26. 2. 2019. Celková částka, kterou spotřebitel má zaplatit byla ve výši 183 256,66 Kč. 15. Opakovanými výzvami k zaplacení dluhu, přehledem plateb žalovaného a oznámením banky o zesplatnění úvěru ze dne 1. 4. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, a proto banka úvěr k 30. 3. 2020 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 103 456,40 Kč do 15. 4. 2020. 16. Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že před poskytnutím úvěru banka prověřila úvěruschopnost žalovaného, který žádal o úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný deklaroval měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 12 742 Kč, celkový příjem domácnosti ve výši 35 000 Kč, srážky ze mzdy v době podání žádosti měl žalovaný ve výši 3 384 Kč měsíčně. S měsíční splátkou úvěru 1 876,47 Kč pak tedy banka vyhověla žádosti žalovaného a poskytla toliko úvěr ve výši 100 000 Kč. K tomuto žalobkyně předložila výpisy z účtu žalovaného, platební historii. 17. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Smlouvou o úvěru dle § 2395 a násl. o.z. se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému v jeho prospěch peněžní částku ve výši 100 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky ve výši 16,4% p.a.. Došlo tedy k platnému uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 o. z., když žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr dle § 86 a násl. zák. č. 257/2016 Sb. ve znění platném ke dni uzavření úvěrové smlouvy. Žalovaný tím, že úvěr nesplácel ve sjednaných lhůtách, porušil podstatným způsobem své smluvní povinnosti stanovené smlouvy, ocitl se v prodlení se zaplacením jistiny úvěru a úrokového příslušenství. Následkem uvedeného právní předchůdkyně žalobkyně oprávněně prohlásila úvěr za splatný a požadovala zaplacení jednak dlužné jistiny úvěru, tak i úroků a úroků z prodlení, když výše dluhu byla prokázána platební historií. Soud tedy na základě těchto skutečností považuje za oprávněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení dlužné částky jistiny ve výši 95 185,39 Kč, dlužných smluvních úroků v kapitalizované výši, tak i úroku z prodlení v kapitalizované výši a dále pak za dobu od 29. 1. 2021 je oprávněný nárok jak na úroky ve sjednané procentuální výši, tak na úroky z prodlení ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. (výrok I.). Žalovaný v řízení netvrdil, ani nenabízel soudu důkazy k prokázání, že by dluh ke dni vyhlášení rozsudku neexistoval, proto soud žalobě vyhověl v celém rozsahu. 18. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem v částce 3 919 Kč odměnou advokáta za 2 úkony právní pomoci po 5 020 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby,) odměnou advokáta ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 2 510 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h) vyhl č. 177/96 Sb. ve spojení s § 142a o.s.ř., náhradou jeho