18 C 202/2021-36 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se proti žalovanému domáhal žalobou doručenou soudu dne 27. 4. 2021 zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že žalovaný uzavřel dne 2. 6. 2008 s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 10 440 Kč, celkem tedy 25 440 Kč a to formou 53 týdenních splátek po 480 Kč, přičemž úvěr měl být doplacen dne 8. 6. 2009. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas, uhradil toliko 3 538 Kč. Žalobce se nyní domáhá zaplacení částky 15 000 Kč, která představuje nezaplacenou jistinu a kapitalizovaný úrok ve výši 6 902 Kč. Přes upomínky žalovaný žalobci spornou částku doposud dluží. 2. Aktivní legitimaci ve sporu prokázal žalobce Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018, kdy s účinností od téhož data došlo k postoupení všech pohledávek na žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 17. 9. 2018 3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupce žalobce se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdal, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. 4. V návaznosti na skutečnost, že věc byla rozhodnuta poté, co 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, zabýval se soud i tím, jaký hmotněprávní předpis aplikovat. Dle § 3028 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, řídí se právní poměry ze smluv vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. S ohledem na to, že k uzavření smlouvy došlo před nabytím účinnosti zákona číslo 89/2012 Sb., aplikoval soud předpis účinný k tomuto dni. Pokud se v odůvodnění hovoří o občanském zákoníku, míněn je zákon číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. <i>5. Podle § 657 obč. zák., ve znění účinném ke dni vzniku nároku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>6. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.</i> 7. Soud s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení posoudil smlouvu jako platnou. V řízení má soud za prokázané listinnými důkazy – smlouvou o půjčce, smluvními podmínkami, že žalovaný dluží žalobci z titulu smlouvy o půjčce dle § 657 obč. zák. ještě částku 15 000 Kč, když převzetí částky 15 000 Kč stvrdil ve smlouvě o půjčce vlastním podpisem, přičemž na smluveném poplatku dluží částku 6 902 Kč (kapitalizovaný úrok). Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil, splátky přestal hradit, v důsledku čehož požadoval žalobce zaplacení celé dlužné částky. Žalovaný, byť byl soudem vyzýván, netvrdil ani neprokazoval takové skutečnosti, jež by vyvracely tvrzení a důkazy žalobce. Z žádného z důkazů v řízení provedených nevyplývá, že by tento dluh na jistině nevznikl či, byť z části, zanikl, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému zaplatit i úroky z prodlení, neboť prodlení žalovaného do současné doby trvá (výrok I.). 8. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšnému žalobci přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem v částce 800 Kč odměnou advokáta za 2 úkony právní pomoci po 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby), odměnou advokáta ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 150 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h), § 14b odst. 1 písm a) vyhl č. 177/96 Sb. ve spojení s § 142a o.s.ř., náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobce je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 070,50 Kč (výrok II.). 9. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.